Začalo to vlastně dobře. I když se na to nedalo moc dívat. Češi šli v úvodním zápase s Portugalskem do vedení po brance Lukáše Provoda.

Nakonec ale prohráli 1:2, když cenný bod ztratili až v závěrečném nastavení po brance Francisca Conceiçãa. Ten měl velkou radost.

Češi naopak smutnili.

Cristiano Ronaldo byl v ráži, což na vlastní kůži pocítili i čeští hráči, na které po vstřelené brance nehezky pokřikoval z bezprostřední blízkosti.

Co s tím? Na trenérský štáb se po prvním zápase snesla kritika. Překvapivý bod byl sice blízko, ale Češi na hřišti nevypadali jako hrdí lvi. Spíš jako velcí fotbaloví pragmatici, kteří si navíc neumí přihrát.

Robin Hranáč byl českým objevem na Euru. Hrál dobře, ale byl u třech inkasovaných gólů. Proti Portugalsku si zapsal vlastní branku, když do něj Jindřich Staněk nešikovně vyrazil míč. U vítězného gólu Portugalců pak Hranáč nedokázal z malého vápna dostat míč, který byl těsně před ním tečovaný. A proti Gruzii zahrál ve vápně rukou, po které šel soupeř Čechů ve druhém zápase ve skupině do vedení.

Patrik Schick pak vyrovnal. Ale mohl a měl dát ještě minimálně jeden gól.

Remíza s Gruzií 1:1 byla vzhledem k obrazu hry (26:5 na střely pro Česko) ztrátou.

A šlo se na Turky, kteří Gruzii porazili 3:1 i po nádherné střele Ardy Gülera. Češi museli vyhrát.

Pak ale Antonín Barák během prvních 20 minut hry dostal dvě žluté a Češi šli do deseti. Rozhodčí István Kovács navíc chvíli na to nevyloučil Kenana Yildize, i když měl.

V deseti Češi bojovali, hráli dobře a Turky hrající primárně na remízu dostali pod tlak. Statistika očekávaných gól (xG) byla 1,52:1,18 pro Česko. Výsledek ale 1:2 pro Turecko. Jelo se domů.

Nicolae Stanciu si naopak užíval povedenou skupinu. EURO odstartoval výstavní trefou do sítě Ukrajiny. Byl tak u trendu z úvodu turnaje, kdy padalo hodně branek zpoza vápna.

Mezi překvapivé tváře tohoto Eura patří i další hráč s výraznou stopou v české lize. Slávista Ivan Schranz dal ve čtyřech zápasech tři góly a nebýt Bellinghamova záchvěvu geniality ze závěrečného nastavení, poslal by v osmifinále domů Anglii.

Menší týmy letošní mistrovství Evropy oživily. Gruzínské živelné brejky byly v úplném kontrastu s českou neschopností dostat se z portugalského presinku. Chviča Kvaracchelija Čechům ukázal, jak na to a svým gólem pomohl Gruzii k historické výhře nad Portugalskem a k postupu do osmifinále.

Naopak Anglie to většinu šampionátu schytávala za nudnou hru. Nejtalentovanější tým na turnaji ve skupině se Srbskem, Dánskem a Slovinskem nasbíral pět bodů a vstřelil dvě branky.

Za nekoukatelný pragmatismus to schytávala i Francie. Té navíc nepomohlo, že si hned v prvním zápase s Rakouskem Kylian Mbappé zlomil nos.

A k utrápeným favoritům musíme přidat i obhájce z Itálie. V osmifinále prohráli naprosto zaslouženě se Švýcarskem 0:2 a jeli domů.

Ralf Rangnick, německý trenér Rakouska, patřil k tvářím tohoto Eura. Se svým týmem vyhrál skupinu smrti před Francií a Nizozemskem. Hráli agresivní a svižný fotbal...

...ale v osmifinále skončili na Turcích. Ty v závěrečném nastavení do čtvrtfinále poslal zákrokem turnaje brankář Mert Günok. Christoph Baumgartner se nejspíš diví ještě teď, že jeho hlavička neposlala zápas do prodloužení.

Tohle bolí Slováky. Po gólu Ivana Schranze byli minutu od historického čtvrtfinále. Pak ale Jude Bellingham vystřihl nůžky a hned na začátku prodloužení Harry Kane zápas otočil.

V tu dobu také stále žil německý sen o výhře na domácím šampionátu. Jamal Musiala v osmifinále s Dánskem pojistil výhru 2:0.

Osmifinále zapsalo také Ronaldovy slzy poté, co nedal penaltu v prodloužení do sítě statečně bojujících Slovinců.

Utěšoval ho i Pepe. Spolu mohli být za portugalské smolaře. Zkušený obránce totiž na konci prodloužení poslal po své chybě do tutovky Benjamina Šeška. Ten nedal, Diogo Costa ho vychytal stejně jako všechny tři slovinské střelce penalt. Ronaldo tu svou v rozstřelu už proměnil a mohl brečet tentokrát štěstím.

Dlouho mu to ale nevydrželo. Portugalci po matném výkonu dokopali čtvrtfinále s Francií po výsledku 0:0 také do penalt. Tentokrát ale padli, když João Félix tu svou poslal do tyče a Francouzi všech pět proměnili. Z té poslední se takhle radoval Theo Hernández a brankář Mike Maignan.

Přidal se i Gareth Southgate. Ještě ve skupině po remíze se Slovinskem na něj angličtí fanoušci házeli kelímky, tady už se dokázali společně radovat.

Verbruggen překonán. Ollie Watkins po přihrávce Cola Palmera rozhodl v nastavení semifinále proti Nizozemsku. Southgate Watkinse poslal do hry za Kana. Překvapil tím hodně lidí, kteří ho jinak dlouho kritizují za velmi špatný přístup ke střídání (chcete-li in game management).

Hodně se řešila i vyrovnávací penalta Harryho Kana z první půle. Rozhodlo video. Tohle EURO prošpikované technologiemi zase jednou ukázalo, že i když fotbal budou hlídat roboti, tak totální spravedlnosti se nedočkáme nikdy. Co je pro jednoho faul, je pro dalšího čistý zákrok. A v pravidle o ruce se neorientuje asi už vůbec nikdo.

Ve finále už ale Anglie narazila. Nejdřív dokázala ve druhém poločase znovu srovnat skóre, pak se ale opět zatáhla a vyzvala Španěly k útočení. A ti to rádi přijali. V 86. minutě po přihrávce Marca Cucurelly rozhodl Mikel Oyarzabal.

Španělsko hrálo nejhezčí fotbal a pro mnohé tak je zaslouženým šampionem. Největším objevem Eura je čerstvě sedmnáctiletý Lamine Yamal. V semifinále pomohl poslat krásnou brankou domů Francii, ve finále přihrál na první gól (dohromady nasbíral čtyři asistence).

Nico Williams, jeho (také čerstvě) 22letý parťák z druhého kraje hřiště, byl rovněž skvělý. Byl to právě on, kdo ve finále zužitkoval Yamalovu přihrávku a poslal Španělsko do vedení 1:0.

Španělé jako první v historii získali čtvrtý titul evropských šampionů. EURO vyhráli už v letech 1964, 2008 a 2012. Tři tituly mají Němci.

Angličané zůstali i po berlínském finále na nule (vyhráli MS v roce 1966, ale ME zatím ne). A stejně je na tom dál i Harry Kane. Nikdy nevyhrál žádnou týmovou trofej.

Bylo to i výrazně fanouškovské EURO, které bavilo celý svět i záběry z ulic pořadatelských měst. Mužem turnaje byl saxofonista Andre Schnura.

Z nizozemských fanoušků jsou legendy. Jejich skákání zleva doprava a zpět je návykové.

Výborné ohlasy mělo i organizované fandění českých fanoušků. Je skvělé, že fotbalový boom v tuzemsku se přenesl i k reprezentaci.