Miloval jsem fotbal. Představoval jsem si, jak se jím jednou budu živit. Když se naši rozváděli a já měl v pedagogicko-psychologické poradně sepsat svoje tři přání, neobjevilo se na papíru nic ve smyslu, aby se rodiče nehádali. 1. Hrát za ligový klub. 2. Být kapitán. 3. Dostat se do národního týmu.
To mi bylo nějakých sedm, osm. Později jsem pochopil, že se nesplní ani jedno. Moje fotbalové schopnosti na takovou úroveň nestačily. Hrát bych mohl ještě tak v nejpralesnější z pralesních soutěží. Jenže já chtěl být u špičkového fotbalu. Podívat se aspoň na velké pražské stadiony, když ne rovnou na Camp Nou, Santiago Bernabéu, Old Trafford, Wembley nebo Maracanã.
S klubovou platformou EOS budete mít veškerou administrativu a komunikaci na jednom místě. Komplexní služba ke správě a řízení sportovních klubů kromě nervů ušetří desítky člověkohodin měsíčně, což přijde vhod sportovním funkcionářům, trenérům, ale i hráčům a rodičům dětí. Získejte víc času, abyste se mohli věnovat tomu opravdu důležitému – sportu.
Jako snad každý kluk mé generace jsem si hrál na Míru Bosáka. Zkoušel si komentovat fotbalové zápasy jako on. Pánové Nohejl, Švéd nebo Tichý prominou, už si nepamatuju, koho jsem napodoboval, když jsem se někdy kolem přelomu tisíciletí snažil psát články o zápasech, které jsem sám odehrál v počítačové hře FIFA. Ano, už tehdy jsem zvažoval novinářskou kariéru a na některé slavné stadiony světa se nakonec dostal, ale to pro tohle vyprávění není podstatné.
Podstatné je, že jsem si myslel, že to někam můžu dotáhnout jako rozhodčí. Což o to, geograficky je to z mého rodného Tábora blíž do Edenu než do Třebětic na Dačicku, kde jsem párkrát pískal… Ale z mé konečné I.A třídy je to do ligy fakt daleko.
Maloval jsem si to jinak. Ale vinna je asi i moje naivita. Nechci a nebudu tu nikoho z ničeho obviňovat, vyřizovat si účty a třeba i odrazovat případné zájemce o tuhle dráhu. Možná už je to dneska jiné, možná je to jiné i jinde než na jihu Čech a v Praze, kde jsem působil já, než jsem s tím před víc než deseti lety skončil.
Co se ale nezměnilo, je nedostatek rozhodčích na nejnižší úrovni. Vlastně si neumím představit, co by se muselo stát, aby někoho některý okresní fotbalový svaz odmítl. A tomu odpovídá i historka z mých začátků.
V Hradci Králové si právě v těchto dnech připomínají jedno smutné výročí. Bylo 9. května 1972, když nadějný pětadvacetiletý brankář Václav Oplt utrpěl přímo na hřišti v Martině zranění, jemuž o dva dny později podlehl. Vyhasl život gólmana, který mířil vysoko. Tady jsou vzpomínky od přímých aktérů…
Vrchol sezony je tu. Nadstavbové derby pražských S. Sparta do něj jde se čtyřbodovým náskokem jako favorit. Za každého ze soupeřů se postavil jeden člen našeho redakčního týmu. Kdo má váš hlas?
Už známe obsazení všech tří finále evropských pohárů. Můžeme si tak říct, jaký dopad by vítězství jednotlivých týmů měla na nasazení českých týmů v předkolech evropských pohárů v příští sezoně.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
