Jedním z nečekaných následků argentinského vítězství na mistrovství světa je brankářský boom. Na plážích po celém pobřeží Argentiny se během léta vyrojil nespočet dětí, které nechtějí góly dávat, ale chytat. Není to oživení zájmu, ale úplně nový trend. A všecko se to děje kvůli jednomu jedinému člověku: Emilianu Martínezovi. Muži, kterému se povedlo vrátit lesk umění, jež se zdálo být ztracené – mistrovství latinskoamerických jedniček.
Pomineme-li Messiho desítku, je dneska u místních dětí nejčastěji k vidění zelený dres právě s Martínezovým jménem. A nejde jen o dres. Dibu – což je přezdívka, kterou Martínez dostal podle populárního argentinského kresleného seriálu z devadesátek – je druhým nejobdivovanějším fotbalistou v zemi. A to přesto, že nikdy nehrál v žádném z místních pěti největších klubů a naprostou většinu kariéry prožil mimo dohled Argentinců v Evropě.
Několik fotbalistů a trenérů od Fabia Capella přes Zlatana Ibrahimoviće až po Patricka Vieiru ho sice kritizovalo za šaškování a nevhodné oslavy gólů do protější branky, ale Argentinci ho s každým dalším výstřelkem milovali ještě víc. Teď za sebou má 45 milionů lidí, kteří jsou ochotní bránit ho do roztrhání těla a zničit kohokoli, kdo se opováží o něm říct něco špatného.
Ani ne dva roky od debutu v národním týmu má Martínez na kontě vítězství na Copa América, ve Finalissimu a na mistrovství světa a všude předvedl ducha excentrického, charismatického a občas bláznivého jihoamerického gólmana, kterého svět rád sleduje – a podle situace ho miluje, nebo nenávidí. Jen ignorovat ho nejde.
„Dibu je monstrum. Máme toho nejlepšího, skutečné eso,“ rozplýval se v roce 2021 během Copa América Lionel Messi, když Martínez v utkání proti Kolumbii chytil dvě penalty. Zápas se stal nečekanou, ale o to fantastičtější vstupenkou do světa ikon. Kvůli pandemii koronaviru nebyli v ochozech žádní fanoušci a Martinezovy hlasité projevy a snahy rozhodit soupeře před každou penaltou byly v televizním vysílání jasně slyšet.
„Mirá que te como, hermano. – Bacha, brácho, sežeru tě,“ pronesl směrem k Yerrymu Minovi, než chytil jeho penaltu, a jeho hláška okamžitě zlidověla. Následně ji jako svůj slogan začal používat fastfoodový řetězec Mostaza, argentinská konkurence McDonald’s, a Martínez se stal jeho tváří.
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme více jak 160 stran unikátního fotbalového čtení.
Řada lidí se může ptát, jestli je Martínez – člověk schopný popadnout trofej pro nejlepšího brankáře turnaje, přiložit si ji k rozkroku a předstírat, že je to penis, nebo opakovaně křičet na nizozemského trenéra Louise van Gaala Mr*al jsem tě dvakrát – skutečně dobrým vzorem pro mládež.
Paradoxně ano. Jeho autobiografie pro děti je od prosince bestsellerem. Martínez na každé tiskové konferenci velmi výmluvně popisuje, co všechno musela jeho rodina obětovat, aby mohl ještě před svými šestnáctinami vycestovat do zahraničí a jít za snem, který se mu málem nesplnil. Užívat si není hřích a Martínez se to nebojí říct nahlas. Byl přesvědčený, že mu stačí jediná šance a ukáže svoji sílu. A když ho Lionel Scaloni konečně povolal do reprezentace, nepřijel jen jako nenápadný host, který si po víkendu zase sbalí kufry.
„Dobře si pamatuju, jak jsme si říkali, že je ten chlap blázen,“ vzpomínal Ángel Di María na Martínezův první trénink za argentinské áčko. „Něco takového jsme ještě neviděli.“ Na rozdíl od dalších nováčků, kteří se obvykle stydí a snaží se být neviditelní, byl Martínez jako Hulk, výbušný a plný sebevědomí. „Pokaždé, když se mu povedl zákrok, slavil a křičel na nás, na Lea, na mě, bylo mu jedno, kdo tam je. Dneska gól nedáš, dneska gól nedáš, utahoval si z nás. Potom mimo hřiště byl úplně v pohodě, hodně se smál. Fakt výrazná osobnost, hned jsme si sedli.“
Před novináři se Martínez agresivně nechová, ale na hřišti se z něj stává úplně jiný člověk, jako Jekyll a Hyde. Jako jeden z prvních fotbalistů veřejně přiznal, že spolupracuje s psychologem, dokonce se s ním přes video spojil po prohře v Kataru se Saúdskou Arábií. „Není snadné inkasovat dva góly ze dvou střel na branku. Při debutu na mistrovství světa. Hodně mě to trápilo, je těžké se přes něco takového přenést, když vím, že za mnou stojí 45 milionů Argentinců.“
Martínezovy výstřelky (jako třeba když na oslavu vítězství hladil po mistrovství světa v týmovém autobuse panenku s obličejem Kyliana Mbappého) můžeme vnímat jako způsob, jak se zbavit napětí a tlaku, který na gólmana nutně doléhá.
V bráně to není jen nejosamělejší místo na hřišti, u brankářů je i reálně mnohem větší pravděpodobnost, že budou trpět depresemi. Martínez to sám zažil, když ho Arsenal využíval jako zboží: šestkrát ho poslal na hostování a ovlivnil tak jeho psychický stav i lásku k fotbalu.
Vždycky byli fascinující, ale podivní, úžasní umělci, co to neměli v hlavě tak docela v pořádku. Emiliano Martínez je dalším hrdým členem klubu jihoamerických brankářů s přízviskem locos – šílenci. Jejich historii mapujeme v kompletním textu v aktuálním čísle tištěného Football Clubu. Dočetli jste z něho ukázku.
V novém čísle tištěného FC jsme vyzpovídali Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme přes 160 stran unikátního čtení.
Sparta má za sebou polovinu zápasů v ligové fázi Champions League. Vstoupila do ní nad plán, naposledy ale prohrála zápas, který se zdá být klíčovým v letenském boji o postup. Teď musí překvapit, jestli chce hrát play off.
Po reprezentační pauze je zpět ligový fotbal. Ukážeme vám, co, kdy a kde si můžete v pátek pustit.
Znáte Hattrick? Tahle hra je na dlouho a jestli milujete fotbal a retro, budete na ní závislí.
