Dodnes si pamatuju, kdy jsem poprvé viděl Pavla Nedvěda hrát naživo. Byl to krásný den na začátku ledna 2005 a má oblíbená Parma se postavila Juventusu. Od chvíle, kdy zkrachovala mlékárenská firma Parmalat, které klub patřil, se Parma jen stěží držela v první lize, zatímco náš soupeř si odhodlaně kráčel pro titul. Trenér Fabio Capello poslal na hřiště hráče v rozestavení 4-4-2 s Nedvědem na levém křídle.
Ten den se do brány netrefil, ani nepředvedl svůj nejlepší výkon. Nicméně neutuchající pohyb blonďaté hřívy na mě udělal dojem. Jen pro pořádek, utkání skončilo remízou 1:1, ale svým způsobem jako by se nikdy ani nekonalo. Po korupčním skandálu s ovlivňováním zápasů spadl Juventus do Serie B a titul z ročníku 2004/2005 mu byl odebrán a nebyl ani přidělen jinému klubu.
Nedvěd v turínském klubu platil za jednu z nejvýraznějších postav a já musím přiznat, že jsem ho za ochotu začít hned po účasti na mistrovství světa 2006 nastupovat ve druhé italské lize obdivoval. Právě svou oddaností klubu si získal lásku fanoušků. Pokud se však ve společnosti tak rozpolcené jako je ta italská, která se dělí na fanoušky a nefanoušky (nebo rovnou antifanoušky) Juventusu, stanete idolem bianconeri, znamená to vysloužit si silnou averzi příznivců ostatních klubů.
Nezáleží na tom, že máte talentu na rozdávání, ani na tom, kolik nastřílíte gólů – fandové soupeřů vás budou neúnavně urážet. Nedvěd nebyl a dodnes není výjimkou, nicméně jeho sklony provokovat protivníky jsou stejně nezpochybnitelné jako jeho výjimečné fotbalové schopnosti. Proto je pro mě i tento pokus vykreslit jeho reputaci fotbalisty a následně viceprezidenta Juventusu vzrušující výzva.
Letenský kapitán má za sebou po pěti letech ve Spartě prakticky jen jednu plně odehranou sezonu a ve 28 letech je téměř jasné, že se už nepodívá do zahraničí. Přesto je skvělým zdrojem inspirace pro mladé fotbalisty. Nejde přitom jen o jeho silný příběh.
Jak se třicet let udržet na vrcholu? V čem se od devadesátých let změnila profese fotbalového komentátora? A co si myslí o kritice na sociálních sítích? Na to všechno a mnoho dalšího odpovídal Jaromír Bosák, populární sportovní komentátor, v nové epizodě Football Club podcastu.
Má v sobě Markus Solbakken stále neodemknutý potenciál? Je na místě kritika jeho hry, že málo přihrává dopředu, že nevyváží míče, že hraje jen nekreativně na jistotu? Koukli jsme na jeho data a srovnali ho s Kaanem Kairinenem.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
