U ženské reprezentace jste od roku 2017 a šel jste k ní s tím, že se ji pokusíte dovést na velký turnaj. Nepovedlo se to ale ani napotřetí. Není už to frustrující, neměl jste chuť skončit?
Dělám ženský fotbal už nějakou dobu a vím, jaká je situace. Výkonnostně máme stále daleko za nejlepšími týmy na světě i v Evropě. Věděl jsem, do čeho jdu, trénoval jsem předtím mládežnické reprezentace a měl jsem přehled o rozvržení sil.
Ale s reprezentací do sedmnácti let jste postoupil na evropský šampionát.
Ano, to byl historický český postup. Ale i po něm jsem zůstával nohama na zemi. Špičkové reprezentace jako třeba Spojené státy, Německo, Nizozemsko, Španělsko nebo Francie jsou výkonnostně úplně někde jinde.
A to je dané čím?
Většina jejich hráček už jsou dnes profesionálky. Celkově je tam také ženský fotbal mnohem více rozvinutý, mají velkou základnu hráček. Nám vývoj stále utíká. Rozdíl je vidět na českých reprezentantkách, které hrají v zahraničí, jsou pro nás velkým přínosem.
Nejde tedy jen o to, že by české reprezentaci chybělo štěstí, jako když jste loni na euro nepostoupili až po penaltovém rozstřelu se Švýcarskem. Naopak asi bylo štěstí, že se to dotáhlo do penalt. Švýcarsko ale asi není úplná špička. Co nám chybí třeba do nich, do nějakého lehkého nadprůměru?
Řekl bych, že v Evropě už lehce nadprůměrným týmem jsme, ale do špičky nám chybí stále hodně. Naopak až za námi je spousta zemí, které jsou na úplném začátku. Rozdíly jsou mnohem větší než u mužů. U Švýcarska je navíc vidět, jak to může vypadat, když se na rozvoj ženského fotbalu zaměříte. Ještě před pár roky jsme je poráželi, dneska nás ale přeskočili. My stoupáme pomaleji.
Je to o tom, že mají ve Švýcarsku plně profesionální první ligu?
To ne, ale mají více hráček v zahraničních profesionálních klubech.
Z české reprezentace hraje v zahraničí zhruba čtvrtina hráček. Proč jich nemáme víc? Nemáme tolik kvalitních hráček, aby se v zahraničí prosadily?
Určitě je to o kvalitě hráček, dnes není problém s tím, že by zahraniční kluby kvalitní hráčky z ciziny nechtěly. Naopak, je to stejné jako v mužském fotbale. V těch nejlepších klubech hrají většinou cizinky. Na druhou stranu zase platí, že většina z českých hráček, které odešly do zahraničí, se tam prosadila a pravidelně hraje.
Že nemáme dostatek kvalitních hráček pro zahraniční top kluby vychází z toho, že máme malou základnu, že tu nehraje fotbal tolik žen, kolik by mohlo?
Je to jeden z důvodů. Jde také všeobecně o náhled na ženský fotbal a jeho propagaci. Lepší se to, dostáváme se do povědomí více lidí, některé zápasy už jsou v televizi. Třeba na barážové zápasy se Švýcarkami jsme měly skvělé ohlasy, lidé to i se mnou začali více probírat. Ale stále je to v Česku nedostatečné. Je to o kultuře v každé zemi. Poslední kola Ligy mistryň se letos hrála na hlavních stadionech a chodily tam desítky tisíc lidí, v Barceloně bylo dvakrát přes 90 tisíc lidí. Takže to jde.
V Česku se také liga někde hraje na hlavních stadionech, třeba na Slovácku nebo v Liberci. Ale lidi tam nechodí.
Je třeba to zasadit do správného kontextu. V Česku chodí málo lidí i na většinu zápasů mužské ligy. Když vám přijde 2,5 nebo 3,5 tisíce na chlapy, tak co bychom měli čekat na ženské lize?
Rozumím. A abychom dodali ještě další kontext, tak na ženskou Premier League nebo Bundesligu chodí běžně od několika stovek lidí do 1,5 nebo 2 tisíc lidí. Když bylo derby Arsenal - Tottenham, tak přišlo 12 tisíc lidí. Na českou reprezentaci v Teplicích na zápas s Islandem přišlo nějakých tři tisíce diváků. Kapitánka Petra Bertholdová k tomu řekla: „Kulisa byla skvělá. Bylo tady přes tři tisíce lidí, což na nás moc nechodí, takže to bylo skvělé.“ Nejsou ženy frustrované z toho, že na ně chodí tak málo lidí, nebo naopak jsou pak o to vděčnější, když se nějaké návštěvy dočkají?
Jsou za to hodně vděčné. Když jsme hráli v Nizozemsku, bylo tam 12 tisíc diváků a bylo to perfektní. Většina reprezentantek hraje českou ligu, kde na ně přijde od sta do pěti set diváků, to je na derby. Když přijdou tisíce, tak z toho mají holky velkou radost.
Kdybyste měl pozvat někoho, kdo ještě nebyl na ženském fotbale, tak proč by měl přijít?
Vezmu to z druhé strany. Nejhorší je, když přijde fanoušek na ženský fotbal a chce porovnávat s muži. To nejde, to se musí odbourat. To se přece nedělá ani v jiných sportech, ale ve fotbale se to ženám pořád předhazuje. Chlapi mají větší sílu, rychlost, tak to je.
V basketbalu také nikdo nečeká, že ženy budou každý útok zakončovat smečí do koše.
Ano, a kdyby se postavily ženy proti chlapům, tak to ani v basketu nedopadne dobře. Takovéto srovnávání přeci nedává smysl. A ženský basketbal nebo tenis nikdo nezpochybňuje, zatímco u fotbalu se to pořád děje.
Není to vlastně jenom tím, že ženský tenis a basketbal mají v Česku tradici a řadu úspěchů? Nejde hlavně o to, co například v rozhovoru s Heroine.cz říkala Klára Cahynová, že je třeba udělat nějaký úspěch, dostat se na velký turnaj a tím pro ženský fotbal prošlapat cestu?
Určitě by úspěch pomohl. Je to dobře vidět na ženském hokeji, který se dostal na poslední olympiádu. Je o něm také obecně málo slyšet, ale kolem olympiády byl velký boom, hrozně jsem holkám fandil. Lidi se na to dívali, líbilo se jim to a tomu sportu to udělalo velkou reklamu.
Když se ale vrátím k původnímu dotazu, tak určitě bych lidem doporučil se přijít na ženský fotbal podívat kvůli tomu, jak obrovsky jsou do toho holky zapálené, s jakým srdcem to dělají a jak to prožívají. To prostředí člověka v tomhle vyloženě baví, nabíjí mě to.
V ženském basketu máme v Česku profesionální týmy. To asi ukazuje, že i ve fotbale by se toho časem dalo dosáhnout. Jak je to teď?
Slavia a Sparta mají poloprofesionální týmy a k úplné profesionalizaci je stále hodně daleko. Je to dané celkovými podmínkami ve fotbale, kde o přežití bojují mnohé prvoligové kluby a pak nemají dost peněz ani na ženský fotbal.
Určitě by pomohlo, kdyby zápasy byly v televizi. Když tam byl už zmiňovaný zápas s Islandem, řekla k tomu Klára Cahynová: „Jsem ráda, myslím si, že každý reprezentační zápas by měl být v televizi. Přeci jen jsme ženská A reprezentace a zasloužíme si to i díky výsledkům.“ Zatím to není ani tak, že je v televizi každý zápas reprezentace. Nemáte z toho pocit, že se pro ženský fotbal nedělá ani to minimum, co by se mělo?
Poslední zhruba dva roky se to zlepšilo a v televizi pravidelně býváme. A výrazně to pomáhá zájmu, vnímáme to v našem okolí. Rozhodně ale platí, že by minimálně reprezentační zápasy v televizi být měly.
Liga ale není nikde.
Zápasy jsou streamované na internetu, na youtube je dávají kluby a vždy jeden zápas z kola vysílá na svém kanále i s profesionálním komentářem fotbalová asociace.
Proč to není v televizi?
Myslím, že to je dané čistě tím, že o to lidé nemají zájem.
Myslíte si, že je ženská liga pro televizi atraktivní?
Pořád platí, že jsou v ní velké výkonnostní rozdíly mezi jednotlivými kluby.
Slavia vyhrála letos ligu se skóre 81:6.
Derby zápasy, nebo další zápasy na špičce určitě mají dobrou úroveň. Nevybíral bych tedy do televize zápasy prvního s posledním, kde by to nebylo pro diváka zajímavé. Sparta se Slavií jsou u nás hodně odskočené a sbírají k sobě nejlepší hráčky ze země. Podobně to funguje i v dalších evropských ligách.
Je to asi dané tím, že ženský fotbal se pořádně rozvíjí teprve třeba dvacet, třicet let. Když začínal mužský fotbal o sto let dříve v Česku, tak to bylo podobné, výsledky byly divoké, suverénně tu vládlo pár mužstev, která raději hrála s nejlepšími evropskými týmy, než s dalšími českými.
Ano, musíme být trpěliví, je to o postupném vývoji.
Neuvažuje se nad tím, že by se hrála společná liga nejlepších týmů v rámci třeba střední Evropy?
Uvažovalo se o tom už několikrát, nikdy to ale nedošlo až do fáze blízké k realizaci. Zase to naráží na finance, kterých v ženském fotbale není dostatek a v případě takto velké soutěže by bylo třeba například více cestovat, což znamená vyšší náklady. Myšlenka je to dobrá, špička v Rakousku, Polsku nebo na Slovensku má blízko ke Slavii a Spartě, mohla by tím vzniknout slušná evropská liga.
Když se vrátíme k mezinárodnímu srovnání, přibližuje se český fotbal úrovní k těm nejlepším na světě?
Jak holky za poslední roky na mezinárodní fotbal připravujeme a jak se snažíme hrát co nejvíce zápasů s kvalitními soupeřkami, ověřujeme si, že dokážeme sehrát dobré zápasy a potrápit i ty nejlepší. Česká liga jim takové zápasy nedá, těžkých zápasů je v ní minimum. Tempo zápasu, kvalita hry, přepínání z obrany do útoku je úplně v jiné rychlosti. Se zkušenostmi z mezinárodních zápasů je vidět, jak holky rostou.
V české lize je nějakých dvacet zápasů na klub. Znamená to, že máte více reprezentačních zápasů než muži?
Ne, jsou tam i termíny na poháry, zápasů sehrajeme tak stejně jako mužská reprezentace. Ale každopádně platí, že holky musí být připravené na velké množství zápasů a potřebovaly by profesionální režim. Ve Slavii a Spartě je dohromady tak pět, šest úplných profesionálek, zbytek buď chodí do práce nebo studuje. V tomto režimu fungovat a postoupit třeba do základní skupiny Ligy mistryň je velmi náročné. Jestli se chceme posunout dál, tak to takto nejde. Holky ráno vstávají do práce, kde jsou celý den a poté trénují. Kluby s hráčkami podepisují smlouvy, aby je udržely, aby jim neutekly zadarmo do zahraničí. Je to ale na úrovni od pěti do zhruba třiceti, čtyřiceti tisíc korun měsíčně. To je ale jen pro pár nejlepších.
Když jste jeli nedávno s reprezentací na turnaj do USA, tak jste tam byli necelé dva týdny. Na to si berou reprezentantky dovolenou?
Ano, když pracují, tak si berou dovolenou nebo neplacené volno.
Je něco, co jde udělat hned a ženskému fotbalu by to pomohlo?
Určitě bychom všichni ocenili větší zájem a podporu od klubů, aby to pro ně nebylo jen plnění povinností. Potřebovali bychom v ženském fotbale lepší nábory, více dobrých a kvalifikovaných trenérů. Když se udělají dobré programy, tak se dají čerpat peníze od UEFA.
Jak vypadá režim reprezentačního trenéra, váš běžný den?
Teď se třeba chystám na pokračování kvalifikace (rozhovor vznikal ve druhé půlce května – poznámka redakce) a měsíc dopředu připravuji program celé akce, která je na zhruba 12 dnů. Plánujete odlety, hotely, tréninkové plochy. Máme tu na to lidi, ale snažím se tomu být blízko a vybírat to tak, aby na sebe vše navazovalo, aby šly dobře naplánovat tréninky. Připravuji nominaci, sleduji zápasy, ať už živě nebo nejčastěji ty zahraniční přes youtube.
Speciální sestřihy k jednotlivým hráčkám nedostáváte?
Některé profesionální kluby ze zahraniční posílají před srazem reporty, mají tam na to lidi. Většinu zápasů si ale vyhledávám sám, bývají dostupné přes streamy. Nově mi s tím bude pomáhat videoanalytik.
Podrobně ženský fotbal rozebírá jedno z hlavních témat příštího tištěného Football Clubu. Filip Bláha se podívá se do historie i na to, jak to muži ženám kazili, Jan Kaliba přidá pohled z USA. Fatima Rahimi píše o těžkém osudu afghánských hráček po návratu Tálibánu. Podíváme se i na Nový Zéland, jehož reprezentaci vede Jitka Klimková, bývalá trenérka Slovácka. Nové číslo vychází už na konci příštího týdne, s předplatným bude vaše.
Jak je to s taktikou? Liší se ženský fotbal v základu něčím od mužského?
Je to stejné, aplikujeme moderní trendy. Já taktiku stanovuji podle soupeře, holky jsou schopné mezi rozestaveními přeskakovat. Začínali jsme na 4-4-2, teď hrajeme 4-5-1 nebo 4-1-4-1, je to ale výchozí rozestavení, které se i během hry mění. Jediný rozdíl je mentální složka, ženy vnímají věci jinak, musíte s nimi jinak pracovat.
To myslíte konkrétně jak?
Když se něco nepovede, tak se holky dostávají samy pod větší tlak a neumí ho odbourat. Víc si chyby berou. Je tedy lepší dopředu se snažit chybám vyvarovat a myslet na to i při stanovování taktiky.
V chlapech ale přece taky budou hráči, kteří si chyby berou víc než jiní.
Ano, samozřejmě, každý jsme jiný. Ale hlava holek obecně pracuje jinak. Umí se samy dostat pod takový tlak, že se úplně odbourají, neumí házet věci za hlavu.
Máte v týmu kvůli tomu psychologa, který by na tom s hráčkami pracoval?
Jedno období jsme měli v reprezentaci mentálního kouče a fungovalo to dobře.
A proč už ho nemáte?
Byl nám zrušen.
Když jste hráli v Americe proti mistryním světa, tak jste k tomu přistoupil jak? Poctivá obrana, nebo otevřená hra?
Z mých zkušeností v ženském fotbale nejde hrát čistě „zanďoura“, to holkám nejde. Naopak se tedy snažíme hrát minimálně střední pásmo, střední blok se středním presinkem. Je pak větší šance využít případných chyb soupeřek, než když jste v hloubce.
Věříte, že dokážete v příštích letech postoupit na velký turnaj?
Vidím, že tým neustále roste. Zápas od zápasu připravujeme holky na to, že dokážou hrát s největšími týmy. V této kvalifikaci máme dvě remízy s Nizozemskem, což je velký tým na úrovni třeba Německa.
Karel Rada (51) je jediný trenér, který nějakou českou ženskou reprezentaci provedl kvalifikací na velký turnaj. Konkrétně to bylo mistrovství Evropy do 17 let v roce 2016, kde Češky prohrály s Německem, Španělskem a remizovaly s Itálií. Od roku 2017 trénuje „dospělou“ reprezentaci, se kterou byl v roce 2021 kousek od historického úspěchu – Češky podlehly až v baráži na penalty Švýcarkám. Rada začínal s trénováním dívek v Plzni, kde hrály jeho dcery. Následně vedl i ženský tým Viktorie v lize.
Za sebou má také úspěšnou hráčskou kariéru, hrál v několika ligových klubech, v Dukle, Olomouci, na Slavii nebo v Teplicích. Zkusil si i zahraniční angažmá v Trabzonsporu a Frankfurtu. V reprezentaci odehrál 43 zápasů a má stříbro z Eura 1996, kde proměnil pátou penaltu ve vítězném rozstřelu z Francií.
Text vznikl v rámci projektu Girl Power, kde se snažíme upozornit na ženský fotbal. Na hru samotnou, ale i na její společenský přesah. Partnery Girl Power jsou výrobce sportovního oblečení, vybavení a obuvi Puma a Heroine, magazín o hrdinkách cílící na ženské publikum.
Po reprezentační pauze se o víkendu vrací liga. Za sebou má 14 odehraných kol a spoustu dalších důležitých čísel. Vyznáte se v nich? To odhalí náš kvíz vycházející z aktuálních statistik, který se vás občas snaží zmást, tak se nenechte...
Liga národů pro Česko skončila výhrou ve skupině. Teď reprezentaci čeká cesta ze snem. Příští rok odehraje kvalifikaci na mistrovství světa 2026. Kvíz vás prověří, co o příštím mundialu víte.
Mládí vpřed. A vědomé jsou si toho i fotbalové kluby, které na fanoušky z generace Z stále častěji cílí v nejrůznějších marketingových kampaních. Ukázkovým příkladem propojení popkultury a fotbalového klubu je narozeninová party Sparta on Fire s hudebními esy Rohonym, Mišíkem a Manenem.