Kluby nestárnou, nýbrž zrají. Čím delší tradice, tím víc se klub lidem dostane pod kůži. Stane se součástí jejich života, pevným bodem, který tu bude vždy přes všechny životní karamboly. Mohou se na něj spolehnout a on se může spolehnout na ně. Podrží ho, když se nedaří a na oplátku od něj požadují jediné – aby byl.
Právě dnes se Baník Ostrava dožívá sta let. Jde o fenomén, který nelze odbýt pouhým „všechno nejlepší“. Proto je na místě se za baníkovským stoletím ohlédnout. Jaké vlastně bylo? Vítejte u dalšího dílu Levého vinglu.
Den „narození“ známe – 8. září 1922 v hostinci U Dubu, který stával nedaleko bývalé šachty Trojice. Fotbaloví nadšenci z dělnické kolonie na Kamenci se ten den rozhodli založit fotbalový klub. Bylo pár let po válce. Ostrava si teprve zvykala na nové poměry. Už nebyla ocelovým srdcem mnohonárodnostní monarchie, ale průmyslovým centrem o poznání skromnějšího státu. Fotbalově pak byla stále pouhou periferií.
Přední kluby se koncentrovaly v Praze a i přes četné fotbalové kroužky a kluby, které na Ostravsku vyrostly ještě před první světovou válkou, se s nimi kvalitou hry a zázemím nemohly měřit. Zatímco se v hlavním městě čím dál hlasitěji řešila profesionalizace, měly kluby v Ostravě spíše existenční starosti.
Navenek byla Ostrava bohaté město. Především finanční možnosti majitelů dolů a hutí se pohybovaly mimo veškeré kategorie. Že by některý z nich ale položil peníze na dřevo a řekl svým zaměstnancům, ať si založí klub, že je podpoří, to se vysloveně nestalo.
A nedoufali v to ani otcové zakladatelé Baníku, když se U Dubu sešli. Šli do toho s vědomím, že budou vlastním majetkem ručit za případné dluhy svého klubu. Většina z nich byli havíři z nedaleké šachty, dále šlo o drobné živnostníky a studenty, kteří měli také hluboko do kapsy. Nemohli si ale pomoci. Nakonec dvacet z nich – řekněme věkem způsobilých k právním úkonům – podepsalo prezenční listinu a tím stvrdilo své odhodlání.
Baník se narodil jako SK Slezská Ostrava. A SK Slezskou by pravděpodobně zůstal dodnes, kdyby nepřišel rok 1948 a komunistický převrat, který znamenal postupnou „reorganizaci“ sportu po sovětském vzoru plnou chaotických rozhodnutí a názorových kotrmelců. Vše vyvrcholilo v roce 1952 zákonem o dobrovolných sportovních organizacích, které se měly podřídit odborovým centrálám. Sportování se napříště těšně propojilo s pracovištěm a stalo se radostným doplňkem bojů za lepší zítřky.
Kluby na základě toho obdržely nová jména. Ta odkazovala k výrobním činnostem, které zaštiťovaly konkrétní odborové centrály. Pro oblast hutnictví a dolovaní se tím přídomkem stal „Baník“. Na rozdíl od tradičních pražských klubů Slavie a Sparty, které s násilným přepisováním vlastní identity těžce bojovaly, nepodepsala se změna jména na SK Slezská nějak zásadně.
„Baník“ se v 50. letech stal postupně synonymem ostravského fotbalu a nový stadion na Bazalech jeho chrámem i tvrzí zároveň. Jméno se tak vžilo, že ani po roce 1989 o zpětném přejmenování nikdo vážně neuvažoval. S „Baníkem“ se pojily největší úspěchy, tituly i slavná utkání v pohárové Evropě. Klub se v 70. a 80. letech stal nejen celorepublikovým, nýbrž i celoevropským pojmem, když například v sezoně 1974/75 došel do čtvrtfinále Poháru UEFA, nebo v sezoně 1978/79 až do semifinále Poháru vítězů pohárů a ještě o dva roky později do čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí.
Začátky byly ale tvrdé. A trvalo bezmála 25 let, než se Baník ještě pod jménem SK Slezská mohl nazývat prvoligovým. Po válce se sepětí klubu se zestátněnými doly ukázalo jako klíčové a zajistilo klubu stabilitu. Baník se pevně propojil s ostravskou kosmologií, kdy se pod povrchem překračoval plán a lámaly stachanovské rekordy a nad povrchem se zástupy havířů, hutníků a dělníků chtěly bavit, oddechnout si od každodenní dřiny a stupidního ideologického výplachu. Fotbal se zdál jako ideální prostředek a katalyzátor.
Aby ne, když si tu zábavu ve velkém platili! Každý zaměstnanec OKD, patronátního podniku Baníku, odváděl na Baník korunu ze své mzdy. Když se dařilo, bylo vše v pořádku, když ne tak se šachty hemžily zneuznanými trenéry a údajně klesala i pracovní výkonost.
Jen tři kluby dokázaly získat titul v československé i v české lize: Sparta, Slavia a Baník. Zatímco pražská S si v novodobé historii pravidelně vyměňují úspěšné éry, FCB už 20 let čeká na zopakování sezony 2003/04. Tým trenéra Františka Komňackého tehdy překvapil a vybojoval pro Ostravu čtvrtý titul.
Největší úspěchy Baníku jsou bezpochyby spjaty s trenérem Evženem Hadamczikem, který na přelomu 70. a 80. udělal z Baníku mašinu na úspěchy a kromě jiného pro klub získal dva ze čtyř mistrovských titulů. Jeho trenérským schopnostem, touze učit se nové věci a sledovat aktuální zahraniční trendy, což v realitě normalizačního Československa nebylo vůbec jednoduché, vděčí Baník za to, čím je dnes. Hadamczik v něm zanechal nesmazatelnou stopu a jím nastavené procesy například ve výchově mládeže se hluboko prokreslily do baníkovské DNA až do dnešních dnů. Škoda jeho tragické smrti v roce 1984. Baník změnil od základů, změnit československý fotbal už nestihl.
Polistopadový vývoj přinesl ukončení patronátu OKD, následný útlum těžby a nutnou restrukturalizaci klubu na soukromou společnost. V době sociálních nejistot, nezaměstnanosti a postupné ztráty hornické identity celého regionu to byl právě Baník, který nabízel unik před neradostnou každodenností a dával lidem naději, že někdy bude líp. A oni mu to spláceli. Euforie, která provázela poslední zisk titulu v roce 2004, byla tak nakažlivá, že zasáhla i ty, kterým byl klub ukradený. Bylo to takové malé slezské Nagano. Stála za ním spousta dřiny, kopa štěstí a víra tisíce fanoušků, že Baník se po právu vrací tam, kam patří – na vrchol a s ním celá Ostrava.
Jak to ale bývá, po euforii přichází vystřízlivění. To se nevyhnulo ani Baníku. Následoval postupný sportovní pád, doprovázený špatným hospodařením a finančními problémy. Až Václav Brabec, který Baník koupil v roce 2016, přinesl klubu finanční stabilitu. Baník se opět nadechl a odrazil ode dna.
Před touto sezonou pak Brabec doplnil mozaiku o - z jeho pohledu - nejdůležitější kamínek. Přivedl zpět trenéra Pavla Vrbu, spolutvůrce posledního titulu a kouče, který ví, jak chutná úspěch. Rád by se od něho dočkal podobné dominance, jakou Vrba naordinoval svého času plzeňské Viktorii. Zatím to drhne a někteří malověrní už vidí Baník ve skupině o záchranu. Nepodceňoval bych klub, ani trenéra. Na stovce je krásné to, že se slaví jednou za století a Baník si tuto oslavu určitě zkazit nenechá!
Ani ve Football Clubu nejsme neteční k baníkovskému výročí. Napekli a nazdobili jsme narozeninový dort, který vám naservírujeme v příštím čísle tištěného magazínu, který vyjde v půlce září. Piškot je propečený a poleva, jak jinak, bílo modrá. Na jakou náplň se můžete těšit? Osobně vás provedu začátky Baníku, kdy pivo bylo za korunu třicet a věřilo se, že pod prvním hřištěm na Kamenci je zakopaný tomahawk. A dozvíte se také, jak se rodila rivalita se Spartou.
Michal Kvasnica vyzpovídal spoluautory výpravné publikace My jsme Baník, Romana Srkalu a Romana Popka, kteří historii Baníku věnují každou volnou minutu a jsou ochotni v rámci dovolené vyrazit jen tak do Burgasu, aby si na místě z ročenek místního klubu doplnili statistické údaje. Když na to přijde, sypou oba nespočet faktů, údajů a historek z dějin Baníku, jako by každý z nich neměl dva, ale hned několik rukávů.
Nechybí ani osobní vyznání Adama Sušovského, který natočil baníkovský dokument Nejlepší u nás!!!.
Dále zjistíte, že láska k milovanému klubu a diplomatická služba nejsou vždy kompatibilní. Tuhle práci tak jednoduše „nepůlnete“ a nepůjdete na fotbal. Zápasovou abstinenci pak doháníte přáteláky, pouťáky či zápasy rezervy, když se právě dovolenkujete ve staré vlasti. Své o tom ví baníkovec do morku kostí, Jan Woska z washingtonské ambasády.
Nesmí chybět ani rozhovor s jednou z baníkovských legend zlaté Hadamczikovy éry. S Vernerem Ličkou si povídal Michal Koštuřík – o Evženovi Hadamczikovi, o zlaté éře Baníku, o kariéře po Baníku či o jeho synech.
A stranou nezůstal ani šéfredaktor Karel Häring, který dlouho před tím, než zahořel pro „Reds“, začal chodit jako malý s tátou na Baník. Ze svých dětských vzpomínek a zážitků sportovního novináře sestavil ideální baníkovskou jedenáctku.
Jak vidno, náplň je pěkně krémová a ani se nám nezdrcla. A mě nezbývá, než na závěr dodat: „Baníku, všechno nejlepší!“.
Klopp, Trpišovský, van der Vaart nebo Zeman. V čísle (3/2022) máme silnou sestavu. Byli jsme za nimi.
Liga národů pro Česko skončila výhrou ve skupině. Teď reprezentaci čeká cesta ze snem. Příští rok odehraje kvalifikaci na mistrovství světa 2026. Kvíz vás prověří, co o příštím mundialu víte.
Mládí vpřed. A vědomé jsou si toho i fotbalové kluby, které na fanoušky z generace Z stále častěji cílí v nejrůznějších marketingových kampaních. Ukázkovým příkladem propojení popkultury a fotbalového klubu je narozeninová party Sparta on Fire s hudebními esy Rohonym, Mišíkem a Manenem.
Důležité zápasy v úterý hrají lvíčata i dospělá reprezentace. Jedenadvacítku čeká domácí odveta baráže o Euro s Belgií, áčko pak závěr skupinové fáze Ligy národů. Obě utkání vysílá ČT Sport.
