Evropské poháry mají za sebou první ročník s Evropskou konferenční ligou. Třetí evropskou soutěž vyhrál AS Řím, který ve finále porazil Feyenoord Rotterdam.
Čistě podle složení finálové dvojice to vypadá, že jde o soutěž kvalitou velmi blízkou Evropské lize. Některé základní skupiny ale třetiřadě vypadaly, konkrétně například tato: Linec, Maccabi Tel Aviv, HJK Helsinki, Alashkert.
Evropská liga se ještě o sezonu dříve hrála se 48 kluby v základních skupinách, po vzniku konferenční ligy se třetina přesunula o patro níž a obě tyto soutěže nově hraje 32 týmů.
I v konferenční lize jsou týmy z nejlepších evropských lig. Ze čtyřech nejlepších ji ale může hrát jen jeden tým – do play-off jde po týmu z Anglie, Španělska, Itálie a Německa. Tím, že je ve třetí soutěži méně týmů z nejlepších lig, otevírá se prostor pro pravidelnou účast v pohárech zemím, jako je třeba Polsko nebo Slovensko, které s tím dříve měly problém.
Po první sezoně s Evropskou konferenční ligou je čas ji zhodnotit. Je to soutěž atraktivní, nebo ne? Dá se ocenit, že si v ní poháry mohou zahrát i týmy z méně úspěšných fotbalových zemí a že třeba dává větší šanci na úspěch i českým klubům? Povedlo se zároveň organizaci UEFA zatraktivnit Evropskou ligu, když v ní nyní hraje méně „neatraktivních týmů“?
Nová soutěž je atraktivní a její velkou výhodou je přerozdělení peněz pro menší kluby přes televizní práva i přes odměny od UEFA, které jsou srovnatelné s Evropskou ligou. Když ve skupinách jsou zápasy týmů z méně rozvinutých zemí, tak se počítá s tím, že to budou sledovat hlavně lidé z těchto zemí. Zápasy Evropské konferenční ligy a Evropské ligy se překrývají, tak ani není třeba, aby bylo každé utkání atraktivní pro lidi z celého kontinentu.
Od čtvrtfinále pak už platilo, že byla konferenční liga regulérní konkurencí pro zápasy Evropské ligy. Tak jsem to vysledoval i od lidí z mého okolí. Vybírali si zápasy ke sledování z obou soutěží. Evropská liga navíc také byla velmi zajímavá, hrála v ní Barcelona, velkým oživením byl Frankfurt a jeho diváci.
Jde o výsledek delší strategické změny, kterou UEFA postupně realizovala. Nelíbilo se jí, že se dříve do Ligy mistrů dostávalo více vítězů lig ze zemí jako Česko a dalších menších soutěží. UEFA zjistila, že kluby z těchto zemí ze získaných peněz nejsou schopné vybudovat velké evropské týmy a značky. Změnila proto model tak, aby Ligu mistrů hrálo více týmů z nejvyspělejších fotbalových zemí, kde peníze nebudou mizet jako v černé díře a bude šance na vybudování dalších velkých klubů. To samé se teď děje u Evropské ligy.
Zároveň to udělali ale tak, že v konferenční lize je asi jen o 20 % méně peněz než v Evropské lize a zahrají si tam běžně týmy například z Polska nebo Slovenska, které měly dříve problém se dostat i do Evropské ligy. Teď mají šanci začít budovat koeficient a za peníze z pohárů i stabilní klub.
Pro zavedení třetího evropského poháru potřebuje organizátor, tedy UEFA, pozitivní odpovědi na dvě základní otázky: Jestli i tato soutěž bude mít atraktivní účastníky pro širší publikum. A jestli v rozpočtu asociace bude dost peněz na bonusy, tedy aby byly kluby pro účast v této soutěži dostatečně motivovány. Dá se říct, že obě prerekvizity se naplnily.
Některé skupiny sice nebyly tak vyparáděné, ale pokud bychom vzali v potaz jarní část soutěže, tedy rozhodující vyřazovací část, potkávali se v ní zástupci Premier League, Serie A, Ligue 1 a Eredivisie. Vítěz navíc podle hodně hrubých odhadů mohl vydělat částku pohybující se plus minus kolem patnácti milionů eur, to se bude ještě upřesňovat.
UEFA se taky podařilo dodržet i provázanost, propady z Ligy mistrů do Evropské ligy a z Evropské ligy do konferenční ligy, což mělo příznivý vliv na atraktivitu jednotlivých soutěží.
Obecně se potvrzuje, že Evropa jako zdaleka nejvyspělejší fotbalový kontinent může dlouhodobě saturovat tři mezinárodní poháry svými kluby a zároveň by měl celý systém být i finančně stabilní. První ročník konferenční ligy ukázal, že by v této iniciativě mohla UEFA pokračovat. Fanoušky si nicméně zase naštve, až najede na nové herní schéma Ligy mistrů, to bude lahůdka…
Liga mistrů je jen pro vyvolené, Evropská liga už je také hodně kvalitní a Evropská konferenční liga je dobrá konfrontace pro týmy hlavně z menších fotbalových zemí. Je fajn, že mají i menší kluby možnost zahrát si evropské poháry, vydělat si v nich slušné peníze a zviditelnit v nich své hráče. I když se říká, že je konferenční liga druhořadá soutěž, tak tam stále zůstává dost dobrých týmů, v příští sezoně ji bude hrát třeba West Ham. Pro další týmy je to lákadlo.
Je to podobné, jako když se v Česku dlouho mluvilo o tom, že český pohár není důležitá soutěž. Pořád jde ale o trofej a o kvalitní konfrontaci. Nakonec teď vidíme, že se jako vítěz poháru máte šanci dostat v Evropě dál, než třeba z druhého místa v lize. Pro české týmy určitě platí, že jakýkoli pohár v Evropě je důležitý. Podívejte se, jakou udělala Slavia nakonec v konferenční lize parádu, měla šanci na evropskou trofej. Ukázala se v Evropě a zase může vydělat na prodeji svých hráčů.
Je to pro nás i šance udělat dobré body do národního koeficientu a vrátit se v něm na patnácté místo, abychom v kvalifikacích pro Ligu mistrů měli dva týmy.
Evropské lize pomohlo, že si týmy nově váží, že jsou nyní aspoň v ní a že nespadli až do třetího poháru. A třeba zápas Eintrachtu Frankfurt v Barceloně byl ozdobou letošní sezony.
Na Evropskou konferenční ligu jsem loni koukal skrz prsty. Podobně jako u jiných změn ve fotbale jsem očekával, že si na existenci třetí evropské soutěže zvyknu až za pár let, ale už první ročník je pro mě velkým překvapením. Především pro menší kluby jde o jedinečnou šanci ukázat se na mezinárodní scéně, získat zajímavé finanční prostředky a třeba i zažít nezapomenutelnou pohárovou jízdu.
Ano, některé skupiny průměrného diváka těžko zaujaly, ale například Slavia měla po fotbalové a fanouškovské stránce skvělé podzimní zážitky. V play-off jsme viděli vyprodané stadiony, vášeň a dramatické boje o postup. V semifinále byli AS Řím, Feyenoord, Marseille či Leicester, což je složení, za jaké by se nestyděla ani Evropská liga. Každý z těchto čtyř týmů měl velkou reputaci, ale evropskou trofej nevyhrál desítky let nebo dokonce nikdy. Konferenční liga jim tuto příležitost dává.
A výsledek? Plačící José Mourinho, který splnil sen tisíců římských fanoušků. To jsou momenty, které chci vídat dál.
Benefitem je i zvýšení kvality Evropské ligy, kde se mimochodem mezi osmi nejlepšími objevily tři kluby, které v posledních letech zažily semifinále Ligy mistrů – Barcelona, Lipsko a Lyon.
Mám jen dvě výtky. Čtvrteční program je příliš nabitý a divák dá stejně skoro vždy přednost Evropské lize. Stadion na finále konferenční ligy byl příliš malý, je veliká škoda, že se na vrchol historické cesty svých týmů dostane jen hrstka věrných příznivců, jelikož si velkou část hlediště navíc zabere UEFA.
Upřímně přiznávám, že jsem byl k nově vzniklé konferenční lize skeptický. Domníval jsem se, že bude málokoho zajímat, že u fanoušků propadne. Premiérový ročník mě vyvedl z omylu, projekt se podle mě solidně chytil. Například Slavia byla ve skupině, která kvalitou odpovídala Evropské lize (kromě sešívaných Union Berlín, Feyenoord, Haifa).
Jelikož jde o soutěž, která je třetí v pořadí, logicky se v ní vyskytnou také neatraktivní zápasy. Nicméně celkově vyzněl premiérový ročník pozitivně. Konferenční liga je šitá na míru klubům z fotbalově průměrných zemí, tedy i pro Česko. Je pro ně prakticky jedinou možností, jak se prezentovat na evropské scéně. Liga mistrů je totiž tuzemským klubům na hony vzdálená, vzdaluje se jim také Evropské liga.
Zvednout prestiž Evropské lize se povedlo ve chvíli, kdy bylo zavedeno pravidlo, že její vítěz se kvalifikuje do příštího ročníku Ligy mistrů. Po zavedení konferenční ligy se zvedla i kvalita Evropské ligy, ubylo neatraktivních týmů.
José Mourinho v euforii po závěrečném hvizdu finále a se slzami v očích při pohledu na zlatou medaili, která se mu houpala na krku. Ano, ten José Mourinho, jenž má doma dva triumfy v Lize mistrů, tituly z anglické, italské i španělské ligy a mohli bychom ve výčtu ještě dlouho pokračovat. Přesto si ovládnutí Evropské konferenční ligy užíval, jako by něco vyhrál vůbec poprvé. A právě tento moment je nejlepším důkazem, že nová evropská soutěž za pouhý rok své existence získala i pro velké ryby atraktivitu, renomé a důležitost.
I v mých očích je projekt konferenční ligy jedna z mála novinek poslední doby ze strany UEFA, která se skutečně povedla. Když vidím například reformu Ligy mistrů a možné zavedení Final Four, je mi smutno, jak se z dojné krávy snaží bafuňáři dostat ještě více eur. Ne tedy, že by konferenční liga byla hnána jen bohulibou fotbalovou ideou. To by bylo skutečně naivní, ale v jejím případě vidím víceméně samá pozitiva.
Jaká? Šance pro menší týmy se dostat do pohárů a přinést finance sobě i celé domácí soutěži. Někteří by v tomto bodě argumentovali, že konferenční ligu hrají odpadlíci, jenže často se zapomíná, že nepřibylo do pohárů nových 32 týmů. Ale jen 16, protože stejný počet se uřízl z Evropské ligy. To zaručilo adekvátní kvalitu zápasů. Ano, jsou některé slabší skupiny, ale to platí i pro Ligu mistrů či Evropskou ligu.
Pro soutěže, jako je ta česká, jde navíc o možnost získat snáze body do koeficientu a zajistit si výhledově lepší postavení, což při rozevírání nůžek mezi jednotlivými ligami přináší naději na alespoň krátkodobé narušení zajetých pořádků.
A abych nezapomněl. Že týmy jako třeba letos Slavia mají objektivní šanci zabojovat o titul v evropské soutěži? To určitě taky není k zahození.
Když si to teď sumarizuji, tak se regulérně těším na další ročník konferenční ligy. Takže chlapci z UEFA, za toto díky. A kluci z Říma, kteří jste tak emotivně slavili titul v soutěži, nad kterou ještě v létě někteří zbytečně ohrnovali nos: užijte si tu party naplno.
Angličan chce do Německa. Sol Campbell v rozhovoru s FC o trenérské kariéře.
Tady vládne Šeriff! Ondřej Soukup o podivuhodném klubu v ruském Moldavsku.
La Furia Ceca: italský pohled na Pavla Nedvěda.
Z nacisty hrdinou. Jan Kaliba vypráví příběh bývalého brankáře Manchesteru City.
A další skvělé texty na více jak 160 stranách.
Ladislav Krejčí pomohl ve 14. kole LaLigy k vítězství Girony nad Espanyolem Barcelona 4:1 prvním gólem v soutěži. Za hostující tým odehrál celý zápas Alex Král.
Oba čeští útočníci tak dotlačili své týmy k vítězství. Leverkusen otočil zápas s Heidenheimem a vyhrál 5:2, obrátkou ke třem bodům došel i Hoffenheim, který vyhrál 4:3 nad Lipskem.
Sparta má za sebou polovinu zápasů v ligové fázi Champions League. Vstoupila do ní nad plán, naposledy ale prohrála zápas, který se zdá být klíčovým v letenském boji o postup. Teď musí překvapit, jestli chce hrát play off.
