Zápasy, při kterých na stadiony nesmějí ženy a v poločase se na trávníku konají veřejné popravy. Tak vypadal fotbal v Afghánistánu za vlády Tálibánu.
V dvoutisícových Drnovicích mají stadion pro více jak šest tisíc lidí. Mezi lety 1993 až 2005 se tu v celkem deseti sezonách hrála první liga a jednou i Pohár UEFA. Zašlou slávu stadionu si můžete projít ve fotkách.
Potlesk, sláva, peníze. Léta kvůli tomu dřeli. Jenže když s kariérou končí, skoro všichni profesionální sportovci o tohle přijdou. A skoro všichni se učí žít znovu. Mnohem skromněji a hlavně úplně jinak.
Kontroverzní bossové vytáhli vesnické kluby na vrchol. Pak je zase stáhli ke dnu. Zavzpomínejte na divoká devadesátá léta.
Uplynul rok od letecké havárie, která pohřbila skoro celý brazilský tým Chapecoense. Během té doby jsme si dopisovali s Marinou Faquetti, fanynkou a spolupracovnicí klubu, která zblízka zakouší bolest i radost při snaze města o návrat k životu.
Zbláznili se majitelé PSG, když za brazilskou hvězdu zaplatili takřka šest miliard korun? Vyplatí se to ekonomicky, nebo měli jinou motivaci? A jsou peníze za přestupy a platy ve vrcholovém sportu ještě smysluplné?
Kde leží hranice peněz ve fotbalu? Odpověď na tuhle otázku by mohla dát dynastie vládnoucí titěrnému státu v arabské poušti. Příští roky mnohé napoví.
Fotbalová horečka v podání předního politického novináře. Dcery rostou, tituly ale nepřibývají. I proto, že Arsenal zapomněl vyhrávat.
