Konec Letné není konec světa. Sparta na novém stadionu vyroste

Sejít několik schodů. Najít devátou řadu. A v okamžiku, kdy člověk dosedne, jako by otevřel dveře od svého bytu. Přijde domů. Vše je na svém místě, vše je naprosto přesně takové, jaké má být. Trvalé bydliště: Sparta, Letná.

V životě se mění všechno. Chvíli jste dítě, pak dítě máte. Chodíte domů, kde na vás nikdo nečeká. Pak čeká. Mění se nálady, roční období, zaměstnavatel, auta, politici, adresa vašeho bytu či domu. A v tom všem existuje jedna jediná neměnná jistota.

Že se jednou za 14 dní vrátíte domů. Na Letnou. Nikde jinde nepřestane na 90 minut existovat cokoliv jiného. Všechno prostě necháváte na ulici.

Myslím, že i z tohoto popisu je zřejmé, jak silný vztah k tomu místu mám. A přesto jsem si vědom, že musím napsat následující: Sparta nejen přežije, ale dokonce vyroste pouze ve chvíli, kdy Letnou opustíme a necháme ji minulosti.

Už nyní narážíme

Celkovou rekonstrukcí prošel stadion v roce 1994. Tehdy byla průměrná návštěvnost v průběhu soutěžního ročníku zhruba kolem osmi tisíc fanoušků. Od té doby jsme se významně posunuli. Vloni jsme udrželi hranici 10 000 diváků a letos jsme dokonce na naprosto neuvěřitelném čísle kolem 13 500 diváků na zápas.

Tahle strohá statistika nás dovádí k jasnému sdělení. Náš stánek narazil na své limity. V podstatě kdykoliv se nás na Letné sejde víc než 10 tisíc, zážitek (kromě atmosféry) jde dolů.

Při vyprodaném stadionu vás potřeba jít na toaletu v „nevhodnou chvíli“ vyjde i na 15 minut času. Za tu dobu zvládneme pohodlně otočit vývoj utkání. Pokud jste žena, pak se dokonce obrňte ještě výrazně větší trpělivostí. A ano, tento problém prostě vyřešit nejde. Neexistuje způsob, jak by stařičký stadion zajistil, že se nemusíte bát napít.

Člověk stejně tak musí doufat, že mu zrovna nebude těžko. Přestože klub investoval nemalé peníze do rozvoje občerstvení, stejně nabízí klobásu nebo … klobásu. Nečekejte nic dietnějšího nebo dokonce bezmasého. Nečekejte dokonce ani dobře natočené a vychlazené pivo. Na nic, co by člověk nazval moderním standardem, prostě není prostor. Letná vás tak nutí dlouho dopředu přemýšlet, jestli se napijete a najíte, případně kde a čeho.

Moderní stadiony přitom dávají možnost, že jeho útroby nebudou žít jenom těsně před utkáním, ale taky dlouhé desítky minut před zápasem. Nabízí vlastně food, pivní i zážitkový festival, možnost se potkat s přáteli dlouho před zápasem a neutrácet „někde“, ale i konzumací přímo na místě podporovat klub finančně. Vidět rozcvičku, všimnout si nálady mezi hráči, popřípadě dostatečně hlasitě „přivítat“ zástupce hostujícího týmu.

Sportovní organizace navíc dokáže výrazně víc profitovat i z lepšího a komfortnějšího způsobu prodeje suvenýrů. Jako fanoušek s dětmi dostanete větší možnost, jak se vrátit domů nadšený nejenom vy, ale taky vaše dítě. Dnes to prakticky není možné - opět narážíme na stejný problém, není místo. Díky zkušenostem i ze zahraničí bych mohl pokračovat ještě dlouho…

…někdo by ale řekl, že kvůli tomu na fotbalový stadion svého klubu nechodí. To je samozřejmě pravda. Nicméně pokud kvůli něčemu opouštíme domov a míříme do velkých fotbalových chrámů, je to kromě samotné hry především kvůli atmosféře.

Tu na Letné jde udělat jen s obtížemi. Bubny jsou slyšet omezeně. Akustika je nepřítelem. Dobře si pamatuji, když jsem tehdy ještě jako novinář poprvé vkročil do nově postaveného Edenu a slyšel, jak si někdo doslova položil paličky na buben. Ten zvuk se rozléhal celým stadionem.

Stejně tak je jen omezeně slyšet spíkr. Komplikace přináší i rozčlenění klíčové tribuny na dvě patra. Tohle jsou věci, které konečně budeme mít možnost vyřešit a pomůže nám to.

Velkým bonusem bude možnost, aby i nejslavnější, nejúspěšnější a největší český klub měl konečné své muzeum. Doposud máme všechny trofeje a artefakty v „zaprášených“ vitrínách. Přitom právě takové místo může sehrát kriticky důležitou roli v budování a udržení odkazu Sparty a právě i Letné pro další generace. Kdokoliv nově příchozí dnes nemá jedinou možnost zjistit, co se tam hrálo za velké zápasy, přiblížit si naše úspěchy a vítězství.

Tím se dostávám k dalšímu problému. Je hezké, když někdo říká, že mu současný stadion stačí, já si to ale nemyslím. Pokud chceme, aby Sparta přežila a dokonce sílila, potřebuje být dynamičtější, zajímavější.

Potřebujeme nabídnout ještě lepší atmosféru, kterou přinese větší a lepší kotel. Ale vedle toho i něco navíc. Návštěva Sparty se nutně bude muset sestávat z dění před a po zápase, které bude mít i další dimenze - třeba tu audiovizuální či virtuální. To jsou opět záležitosti, které jsou nyní nerealizovatelné.

Neděláme to pro sebe

Pro následující řádky platí, že si uvědomuji, že to budou finance především Daniela Křetínského, za které bude budoucnost pravděpodobně financována, přesto mi dovolte psát o tom v první osobě množného čísla.

Můj postoj k majiteli klubu jsem už v minulosti popsal. Nazval bych ho přibližně neutrálním. Nicméně mi přijde nesmírně krátkozraké ho kritizovat za to, že by se za jeho „vlády“ měl klub z Letné přestěhovat jen proto, aby toho využil pro nějaké pozemky v centru metropole.

Stejně jako on, tak ani většina z nás už rozhodnutí o přesunu Sparty z Letné nebude dělat pro sebe a svou nejaktivnější část života. Dá se totiž očekávat, že Danieli Křetínskému bude v době dokončení stadionu kole, 65 let.

I z toho je patrné, že tato otázka dalece přesahuje naši generaci. Nyní děláme rozhodnutí, která se nás dotknou jen v omezené části života, ale ovlivníme tím možná i šest generací našich sparťanských rodin.

Děláme rozhodnutí, v jaké kondici Spartu, sparťanskou komunitu a klub předáme. Moderní stadion může naši hodnotu navýšit. Staneme se atraktivnějším i pro „nové Křetínské“, nové generace fanoušků i fotbalistů a je dost dobře možné, že se posuneme k tomu, abychom konečně byli tím, co bych si přál - největším a nejúspěšnějším středoevropským týmem.

Pokusme se jednou nebýt památkáři chycenými v tom, že dřív „to bejvávaly časy“, ale staňme se vizionáři v tom, co si přejeme a čím chceme být.