Měl by Šilhavý skončit? A kdo za něj? Reprezentace očima expertů

Jaroslav Šilhavý neodvedl špatnou práci. Do reprezentace po éře Karla Jarolíma přinesl klid a dobrou náladu. Jeho éru nehodnotím negativně, pár zápasů se vážně povedlo. S Anglií, Belgií, doma se Španělskem. A samozřejmě památný duel s Nizozemci v Maďarsku. Čtvrtfinále Eura je objektivně úspěch.

Poslední dva roky to ale jde strmě dolů. Nepovedená kvalifikace na mistrovství světa následovaná sestupem z elitní skupiny v Lize národů. Absence jasného rukopisu, podivné nominace i základní sestavy, sázka na osobní favority namísto těch, kteří jsou ve formě. Neochota říct Tomáši Součkovi, že v bezvýznamném přáteláku prostě hrát nebude, neboť je třeba vyzkoušet i jiné hráče.

Šilhavý je dobrý trenér, žádný neschopný nýmand. Svou misi u národního týmu však už minimálně rok přetahuje. Reprezentace pod ním stagnuje a nevypadá to, že by chytla druhý dech. V Česku vhodného kandidáta nevidím, ti nejlepší jako Jindřich Trpišovský či Martin Svědík chtějí s hráči pracovat denně a intenzivněji, což je naprosto logické. Nastal čas pro zahraniční jméno. O specifické české kabině nechci slyšet ani slovo, je rok 2023.

Když jsem o možném nástupci poprvé přemýšlel zhruba před rokem (a škrtl stratégy ze západní Evropy, které bychom nezaplatili), napadla mě dvě jména. Age Hareide a Jess Thorup. Ostříleného bývalého kouče Dánska či Norska si ale pak v dubnu vybrala reprezentace Islandu.

Druhý jmenovaný je stále k dispozici. Zkušenosti z Kodaně, Gentu či Mitjyllandu a povedené angažmá u dánské jednadvacítky. Během přípravy tohoto komentáře jsem došel i k další variantě -Niels Fredriksen. Takticky flexibilní kouč skvěle rozvíjí mladé hráče a s Brondby vyhrál první ligový titul po 16 letech.

Repre teď přešlapuje na místě a fanoušky nebaví. Třeba to může být o fousek lepší.

Jaroslav Šilhavý odvedl dobré služby. Zní to v nastalé atmosféře zvláštně, že? Obzvlášť od člověka, který jej kritizuje. Převzal tým ve složité době, postavil nový a kvalifikoval se na Euro, kde došel do čtvrtfinále.

A teď k meritu věci - problém není jen v trenérovi, ale primárně v jeho nadřízených, kteří vytváří prostředí, ve kterém pracuje. Měli bychom se ptát: Je náročné? Oponuje kouči? Má koncepci? Existuje vize? Odpovědi nemáme, byť asi tak trochu tušíme. Technický ředitel Zdeněk Psotka raději ze Strahova utekl do druholigového Brna.

Ve zdravém prostředí by se trenér měnil po neúspěšné baráži o MS v Kataru. Slušelo se poděkovat a přivést nástupce, který posune Česko dál. Změní herní projev a začne skládat kádr, jehož vrchol přijde na MS 2026. Nestalo se. A tak se dnes trápíme tím, jaký fotbal Česko předvádí, jak vypadají nominace, jaký projev má kouč oproti jeho kolegům na lavičkách pražských S.

Dřív či později nový trenér přijde a patrně vzejde ze tří variant: osvědčené české jméno, zahraničí a tvář ze struktur FAČR. Poslední možnosti dávám nejméně procent, tím pádem se volba zužuje na našinec vs cizinec. Líbilo by se mi spojení takticky silného Václava Jílka s bývalým reprezentantem, případně za pár let Radoslav Kováč, jenž má obě vlastnosti. Jsou to ale nyní ideální varianty? Spíš ne.

Nejlepší volbou v tuto chvíli je odborník ze zahraničí, který není ovlivněný zdejším prostředím a jeho fokus je hrát co nejlepší fotbal. Zkusili to Maďaři, Slováci a koneckonců i Albánci. Myslím, že nelitují. Když už nám Čech, Nedvěd či Rosický nepomohou na hřišti, proč nevyužít jejich kontaktů za humny k nalezení muže, jenž lidem znovu vrátí radost z českého fotbalu? Bez prozření na strahovské centrále k tomu ale nedojde.

Nenamotivoval tým na první poločas. Nepřipravil pro zápas účinný taktický koncept. Nesmyslně střídal.

Po kvalifikačním utkání s Albánií (1:1) se tohle všechno trenéru Jaroslavu Šilhavému, potažmo jeho realizačnímu týmu, vyčítalo. A to oprávněně. Přesto si nemyslím, že by ho zrovna teď měl někdo odvolávat z funkce.

Její obsazení se však mělo mnohem pečlivěji zvažovat loni v květnu, kdy se po neúspěšné kvalifikaci o MS v Kataru na fotbalové asociaci řešilo, zda bude Šilhavému a spol. prodloužena smlouva. Tedy… Spíše neřešilo. Pro předsedu Petra Fouska a jeho výkonný výbor bylo totiž právě prodloužení kontraktu se Šilhavým to nejjednodušší východisko.

Fousek se ze slušnosti přeptal na Slavii, zda by neuvolnila Jindřicha Trpišovského. Dopředu věděl, že nikoli. Na jméno Ivana Haška na Strahově nikdo moc neslyšel. A ve Fouskově zorném poli tak zůstal pouze Jaroslav Šilhavý. Podepsáno, vyřešeno, nazdar.

Neprovedla se žádná hlubší analýza neúspěchu v boji o Katar, vyhodnocení dat, trendů či Šilhavého schopnosti reagovat na ně. Na Strahově sice vznikla sportovní rada plná renomovaných expertů, ale předseda Fousek věc postavil tak, že rada smí pracovat výhradně na tématech, která jí výkonný výbor zadá. A on si od ní může nechat poradit, ale také nemusí. U klíčového tématu obsazení pozice trenéra A-týmu ovšem ani o žádnou radu nestál.

Že je to celé postavené na hlavu? Ano. A právě v tom je hlavní problém. V českém fotbale se nepěstuje ani odborná, ani jiná veřejná debata. Jakékoli kritičtější slovo je na Strahově i jinde vnímáno jako osobní útok. Rozhodující roli stále hrají konexe, spolu s nekompetentností a pohodlností. A dokud se tohle nezmění, je prakticky jedno, zda reprezentaci povede Šilhavý, Mourinho nebo Mikymauz.

Reprezentace byla svěřena Šilhavému, tak ať si kvalifikaci dokončí, změna uprostřed cyklu stejně nic zásadního nevyřeší. Jistěže, i šoková terapie náhlé výměny trenéra může mužstvo po eventuálních neúspěších v říjnu či listopadu před případnou baráží krátkodobě nabudit. Ale aby se práce s národním týmem zkvalitnila s dlouhodobou perspektivou, na to by ani Jindřich Trpišovský, stejně jako Martin Svědík, Václav Jílek, David Horejš či kdokoli jiný, Čech jako cizinec, sám o sobě nestačil. Měnit a modernizovat se musí celý český fotbal. A to především v hlavách, ve způsobu myšlení. U předsedy svazu stejně jako u expertů, novinářů či fanoušků, u všech.

Za mě by Jaroslav Šilhavý měl zůstat trenérem národního týmu, a to do konce tohoto kvalifikačního cyklu. Ať už se na Euro 2024 dostaneme, nebo ne, tak odvolávat teď trenéra nedává moc smysl. Nemáme vybranou alternativu a i když předváděná hra neodpovídá kvalitě tohoto týmu, tak postup na závěrečný turnaj máme pořád ve svých rukách.

I kdyby se reprezentace dostala do Německa na Euro a udělala tam úspěch, měl by trenér Šilhavý následně skončit. Ideální scénář je takový, že se jeho nástupe najde v dostatečném předstihu a bude mít čas se na plánované převzetí připravit.

Za mě jsou tři alternativy: Jindřich Trpišovský, ale pochybuji, že by chtěl opouštět Slavii. Nejlepší variantou z českých trenérů je pak za mě Martin Svědík. A jako třetí možnost vidím vybrat si kouče v zahraničí. Český fotbal má stále dobré jméno, takže by bylo záhodno zkusit zlanařit nějaké velké jméno, nebo můžeme jít cestou mladšího a progresivnějšího trenéra typu Briana Priskeho nebo Juliana Nagelsmanna.

V kvalifikaci jsme ztratili dva body, ale nepochybuji, že tenhle tým na Euro 2024 patří, a v říjnu a listopadu to ukáže. Střetnutí s nebezpečným Maďarskem nebylo ani reparátem, ale ani žádným pouťákem, naopak velmi dobrou přípravou před tím, co nás čeká v říjnu v Albánii, včetně bouřlivé atmosféry a tvrdé hry.

Celý fotbalový národ by se měl semknout, abychom to v říjnu a v listopadu zvládli a dotáhli kvalifikaci do úspěšného konce. Věděli jsme, že Albánie má dobré mužstvo. Všichni se zodpovědně připravovali, abychom doma vyhráli, což se bohužel nepovedlo. Musíme to tedy uhrát v závěru kvalifikace, byť to nebude snadné.

Diskutovali jsme s trenéry i hráči před zápasem, po zápase i v Maďarsku. Všichni víme, že umíme předvést mnohem lepší výkon. Věděli jsme, jakou sílu Albánie má. V zápase jsme bojovali i sami se sebou, bohužel nám to nesedlo, ale to se občas stává, což se ukázalo v mnoha zápasech nejen naší skupiny. Kvalifikace je ve své polovině a my jsme samozřejmě mohli a měli mít víc bodů, ale pořád to máme ve svých rukou. Věřím mužstvu, trenérům i celému realizačnímu týmu a úkol je jasný. Naším cílem jednoznačně zůstává postup na Euro do Německa.

Kritika k fotbalu patří, a s domácí ztrátou s Albánií samozřejmě nejsme spokojení, ale některé komentáře byly za hranou. Pohledy mohou být různé a zklamaní jsme všichni, ale v žádném případě nemůžeme připustit paniku, naopak je zapotřebí zachovat chladnou hlavu, zvláště v rozehrané kvalifikaci, když se za měsíc hrají další zápasy. Jsem přesvědčený, že hráči i trenéři vědí, co musí v říjnu změnit a zlepšit, a že situaci musíme čelit tvrdou prací a zlepšeným výkonem v Albánii i doma s Faerskými ostrovy.

Tento komentář předsedy Fouska vyšel v pondělí na asociačním webu fotbal.cz.