Dva Red Bully najednou. Proč může být v Lize mistrů Lipsko i Salcburk?

Taky jste měli pocit, že evropské poháry nesmí hrát dva kluby jednoho majitele? A nepřestává vás překvapovat, že v Lize mistrů hrají vedle sebe RB Lipsko a RB Salcburk a teď nově i Manchester City s Gironou, která rovněž patří do fotbalového impéria City Football Group.

UEFA má pořád ve svých řádech napsáno, že žádná fyzická nebo právnická osoba nesmí mít „kontrolu nebo vliv“ nad víc než jedním klubem, který se účastní klubové soutěže UEFA, a že každý klub je samostatný subjekt. Tím má být zachována integrita evropských soutěží.

V praxi ale všichni víme, že Lipsko ze Salzburgem patří do skupiny Red Bull a že City Football Group má po Evropě několik klubů a dva z nich teď hrají v Lize mistrů. Kromě obecně znějících proklamací, jsou tu ještě pravidla, která se v posledních letech několikrát zjemňovala směrem k multiklubovému vlastnictví. Je to trend, který jde Evropou. Podle mnohých jde o trend špatný, jsou to ale peníze, a ne ideály, které hýbou fotbalovým byznysem.

A pohled do pravidel UEFA, která evropské soutěže pořádá, říká, že v současném stavu jsou Lipsko se Salcburkem a City se Gironou v jedné soutěži v pořádku. Pravidla jsou totiž napsaná tak, že dávají vlastníkům více klubů velký prostor pro kreativitu. Ty dokáží vše ošetřit tak, aby formálně pravidla splňovali, i když všichni víme, co RB u Lipska a Salcburku znamená.

V bodě pět aktuálních pravidel evropských pohárů UEFA řeší situaci, kdy různé kluby mají stejné vlastníky nebo je řídí totožní lidé. Když to trochu zjednodušíme, tak evropské soutěže nesmí hrát v jedné sezoně víc týmů, u nichž platí minimálně jedna z následujících situací:

• jeden z klubů má vlastnický podíl nebo se podílí na řízení dalšího klubu,
• jakákoli osoba je ve vedení více klubů,
• stejná firma nebo osoba vlastní většinu hlasovacích práv ve víc klubech.

To je třeba důvod, proč Citi Football Group má v Gironě 47 % a dalších 35 % má investorský partner Marcelo Claure. UEFA u těchto případů zkoumá vždy to, zda na dění v dotyčných klubech nemají vliv stejné osoby a zda nemají stejného většinového vlastníka. To vše se dá samozřejmě dobře ošetřit. Když se do Ligy mistrů poprvé v roce 2017 kvalifikovalo Lipsko i Salzburg (ten se nakonec nedostal přes předkola), byla ještě provázanost poměrně velká a UEFA rozhodla, že oba kluby proti sobě nemůžou nastoupit, takže by se na to při losu myslelo.

O rok později už na vzájemné duely došlo v Evropské lize, protože Salzburg mezitím ze svého vedení stáhl lidi napojené přímo na Red Bull a změnil také sponzorské smlouvy se svou zakladatelskou firmou.

Poučení z toho všeho je takové, že ve světě, kde je stále běžnější, že fotbalové skupiny vlastní víc klubů, se už nikdo nemusí bát, že by na něj, tak jako třeba na Slavii pod Enicem v 90. letech, dopadaly tvrdé regule UEFA omezující účast klubů jednoho majitele v pohárech. Tato pravidla jsou dostatečně pružná na to, aby si s nimi fotbaloví byznysmeni poradili. Je to i důvod, proč se Sparta nemusí obávat případu, kdyby někdy hrála stejný pohár jako West Ham, kde Daniel Křetínský zatím stále vlastní „jen“ menšinový podíl (27 %).

I Girona musela teď v létě dělat personální změny ve vedení, aby pravidlům vyhověla. Navrch UEFA v této sezoně zakázala mezi City a Gironou přestupy i hostování (kromě těch, které už v době vydání rozhodnutí byly domluvené). To je ale cena, kterou majitelé asi v pohodě zkousnou.