Máte nejlepší rozhodčí z Evropy, VAR s nejlepší dostupnou technikou, poloautomatický systém na vyhodnocení ofsajdu a nově taky čip v míči, který zaznamená každý dotyk.
A stejně se i na Euru hádáme o výklad pravidel. A vždycky se hádat budeme, ať bude fotbal prošpikovaný technologiemi od hlavy až k patě.
Fotbal totiž není tenis. Tam máte aut, když je míček o milimetr za lajnou. Máte na to jestřábí oko. Ukážete důkaz a je klid. Nikdo proti tomu nemůže říct ani popel.
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
Ve fotbale takhle vyřešíte góly, u kterých si nejste jistí, zda míč byl celým objemem za čárou. Byl třeba o milimetr, je to gól. Tady máte důkaz, není co řešit.
No jo, ale pak se stane to, co v zápase Německo – Dánsko a technologie vám jasno nedají. Zvlášť když se proti jednomu z týmů sejdou tak zásadní dvě rozhodnutí během jedné minuty.
Dánský stoper Joachim Andersen nejprve skóroval, technologie ale odhalila, že jeho spoluhráč Thomas Delaney byl během akce špičkou kopačky v ofsajdu. O necelou minutu později David Raum nastřelil Andersenovi ve vápně ruku a sudí Michael Oliver nařídil po poradě s videem penaltu, z níž rozhodl Kai Havertz.
Ruka trefená byla, jak odhalily detailní záběry, a právě i čip instalovaný v míči. Byla od těla. Tak je to přeci jasná penalta, ne?
„Už mám plné zuby toho absurdního pravidla o ruce. Nemůžeme čekat, že budou obránci běhat s rukama za zády. Byl to úplně přirozený pohyb, normálně běžel,“ zlobil se po zápase dánský kouč Kasper Hjulmand.
A je to tu zas. O penaltách za ruce se v posledních letech diskutuje pořád dokola. Nikdo si vlastně není jistý, kdy je to penalta a kdy ne.
Pravidla říkají, že jde o přestupek, když se hráč dotkne míče rukou/paží, která zvětšuje nepřirozeně prostor těla. „Má se za to, že hráč učinil své tělo nepřirozeně větším, pokud poloha jeho ruky/paže není důsledkem nebo není ospravedlnitelná vzhledem k pohybu těla hráče pro danou konkrétní situaci,“ specifikují dále pravidla.
A jsme u toho. Když zůstaneme u ruky stopera Andersena, tak s využitím technologie jistě víme, že se rukou míče dotkl. Pak ale už nastupuje lidský faktor. Byl to od Andersena nepřirozený pohyb? Rozhodčí u VARu došel k tomu, že ano. A v tom případě šlo o ruku a závažné porušení pravidel, které rozhodčí přehlédl, a proto sudí u videa zasáhl. Všechno správně, ne?
No, ale pak si přečtěte pohled dánského trenéra. „Byl to úplně přirozený pohyb,“ říká. Takže žádná penalta podle pravidel. A jsme u toho. Máme technologie, které nám dokáží jasně říci, že došlo k doteku. Ale pak je stejně zapotřebí interpretace člověka, rozhodčího. A ta může jít na obě strany. Pro někoho jde o přirozený pohyb, pro jiného ne. Jeden penaltu pískne, druhý ne. Lidský faktor z rozhodování v těchto situacích těžko kdy dostaneme.
Ledaže by někdo pravidla napsal tak jasně, že by prostor pro interpretaci nedávala. Fotbal se hraje už nějakých 150 let a pořád jsme to nedokázali…
U ofsajdu jsou navíc pravidla napsaná jasně: „Jde o ofsajdové postavení, když kterákoliv část hlavy, těla nebo nohy je blíže k brankové čáře soupeře než míč a než předposlední bránící hráč soupeře.“
Tady jsme s technologií došli do situace, kdy to umíme rozpoznat na centimetr přesně. Na Euru je navíc poloautomatický systém, kdy „robot“ rozhoduje o tom, ve kterém okamžiku situaci zastaví a „namaluje“ ofsajdovou lajnu. Takže spravedlnosti bylo definitivně určeno za dost. Nebo?
„Mám tady záběr, byl to doslova centimetr kopačky,“ ukazoval trenér Hjulmand na svůj mobilní telefon po prohře s Němci. „Nejsem proti videu, celá technologie může fotbalu pomoct. Ale myslím si, že by se měla používat jinak. Zjevné chyby musíte vidět i z měsíce, neměla by to být otázka centimetrů," pokračoval.
Hjulmand bude mít spoustu zastánců, kteří nechtějí centimetrové ofsajdy. Pamatujeme si ještě dobře dobu, kdy se říkalo, že se těsné ofsajdy mají pouštět, že to je ku prospěchu hry. A pravidla o ofsajdu mluví jako o situaci, která má chránit bránící družstvo před tím, aby se hráč útočícího družstva zdržoval v blízkosti soupeřovy branky a mohl tak snadno dosáhnout branky.
Když je někdo v ofsajdu kvůli tomu, že má velkou nohu, tak to asi jde proti duchu pravidel a fotbalu. A vidíte to, hned tu zase máme diskuzi o pravidlech. Dosáhli jsme s technologií přesnosti na centimetry a zjišťujeme, že ji vlastně nechceme. Chceme zpátky selský rozum. Nebo jinak nadefinované pravidlo. Dá se to ale někdy nastavit tak, aby nedošlo na situace, kdy rozhodují centimetry?
Jeden z návrhů je, aby ofsajd byl jen v případě, že je celé tělo útočníka za tělem obránce. Co když pak ale rozhodující gól bude platit jen kvůli tomu, že má dlouhé nohy obránce a jen jeho část palce byla na úrovni útočníkovy paty? Budeme zase řešit, jestli to takhle chceme.
Fotbal není tenis. Vždycky bude závislý na výkladu pravidel od rozhodčích, kteří zrovna zápas řídí. Zvykněte si, nikdy nebude stoprocentně spravedlivý.
Ze začátku to vypadalo na renesanci střel zpoza vápna. I Češi k tomuhle trendu na Euru přispěli. Tomáš Holeš pak ale upoutal pravým opakem, který by se dal rovnou tisknout do fotbalových učebnic: vystřelil přesně v momentě, kdy neměl. Vysvětlíme si to do detailu a s úspěšnými střelci si řekneme, kdy pálit.
Přední světová sázková společnost se stala oficiálním partnerem fotbalových turnajů UEFA EURO 2024™ i CONMEBOL Copa America™️ 2024, což je v tomto odvětví neslýchaná novinka.
Takzvaná "no look" penalta ve čtvrtfinále mistrovství Evropy je frajeřina. Anglický útočník Ivan Toney se toho však nebojí. Podívejte se na jeho neobvyklý kousek.
