Víc peněz, pozornosti i píle. Experti radí, jak pomoci ženskému fotbalu

Dle mého názoru ženy dostatečnou podporu nemají. Hned prvním příkladem může být to, že o právě probíhajícím ženském Euro se v českých médiích téměř nedočtete. V televizních novinách jsem nezaznamenala šot ani z jednoho zápasu. Přitom úroveň většiny utkání i jejich návštěvnost je vysoká a padají hezké góly.

Držet krok se špičkou se nám bohužel nedaří. V posledních pěti letech udělal evropský ženský fotbal velký skok dopředu díky profesionalizaci soutěží. Týmy mají daleko lepší infrastrukturu, díky financím si mohou dovolit kvalitnější podpůrné týmy. Platy hráček jsou několikanásobně vyšší. A to bohužel i v zemích a v soutěžích, které s našimi týmy prohrávají. Takže bota nás asi nejvíc tlačí ve financích. Nedokážeme vůbec konkurovat v získávání hráček z jiných zemí.

Základna hráček je také nízká. A to už je zase spojené s propagací samotného sportu mezi českou populací. Přestože se pohled na ženský fotbal postupně zlepšuje, stále se objevuje spousta negativních názorů. Myslím, že by se měl dávat ženskému fotbalu daleko větší prostor v médiích. Nejen v psaných, ale i v televizi. To je asi jedna z cest, jak se fotbal může stát „normálním“ sportem pro holky.

Myslím, že neexistuje jednoduchá odpověď. Ženský fotbal tahá ve srovnání s tím mužským logicky za kratší konec. Důvodů vidím hned několik. Prvním z nich jsou fyzické předpoklady. Vždyť dospělé ženské týmy se horko těžko porovnávají s 15letými kluky. Nehraje jim do karet ani historie a tradice, kterou si mužský fotbal vybudoval.

Nejzásadnější problém však vidím v podpoře, která se jim dostává. Tedy spíše nedostává. Vždyť i v mládežnickém chlapeckém fotbale chybí profesionální trenéři. Často trénují tatínci, kteří mají v týmu svého syna, nebo „srdcaři“, kterých ale stále ubývá. A teď si to převeďme na ženský fotbal. Bez podpory finanční, ale ani té morální, to jednoduše nejde.

Osobně si myslím, že právě ta morální veřejná podpora ze strany mužského fotbalu je klíčová. Může být tím potřebným spouštěčem, aby se v soukromém sektoru našli noví podporovatelé. Je to samozřejmě hlavně na fotbalovém svazu, klubech, ale třeba i na současných a bývalých fotbalistech. Je potřeba o ženském fotbale více mluvit. Zvýšení zájmu může přinést i potřebné finanční prostředky.

Pozitivní je, že i přes všechny tyto překážky produkujeme spoustu skvělých hráček. Namátkou mě napadají Kateřina Svitková, Lucie Voňková, Andrea Stašková nebo Barbora Votíková, které se prosadily v zahraničních ligách. Tento úspěch možná často podceňujeme. U těch méně známých zase vidím zapálení a lásku k fotbalu. Často větší než u kluků fotbalistů.

Jestli nám tedy v ženském fotbale ujíždí vlak? Asi ano. Pouze ale na úrovni podmínek, které mají dívky vytvořené. U všech ostatních atributů, jako je nadšení a snaha se zlepšovat, jsem pozitivní. Všem, kteří se ženskému fotbalu věnují, patří respekt a velké poděkování. Jen tak dál.

Pro konkurenceschopnost na mezinárodní scéně by bylo nejlepší, kdyby co nejvíc hráček odcházelo do zahraničí. Což se v poslední době začíná dařit. Za příklad si můžeme vzít rakouskou reprezentaci, která před pár lety byla na stejné úrovni jako my, akorát teď všechny hráčky z nároďáku hrají v zahraničí a aktuálně je můžeme vidět na mistrovství Evropy. Mám obavu, že my, co hrajeme v české lize a musíme u toho ještě pracovat, se nikdy nemůžeme dostat na úroveň těch, co fotbal hrají profesionálně.

A jak nejefektivněji pomoc na domácí scéně? Je potřeba se zaměřit na dva aspekty – peníze a marketing. Myslím, že po marketingové stránce jsme velice perspektivní. Přeci jen jsme hezké holky, které hrají fotbal. A aby se zkvalitnila liga, jsou zapotřebí peníze a chuť. Například aby to nebylo jen o dvou týmech, ale aby se kvalitní holky rozprostřely do více týmů ligy a tím se zvýšila konkurenceschopnost soutěže.

Mít ženský tým bere většina tuzemských klubů spíš jen jako povinnost a taky se k nim tak přistupuje. Jak z marketingového, tak z finančního hlediska. Ženský fotbal je z větší části o „srdcařích“, kteří to milují a dávají tomu vše. Kluby v tom zatím nevidí potenciál, jelikož jim z ženského týmu neproudí žádné příjmy. Ale když se do ženského fotbalu nedostane víc peněz, bude to dál začarovaný kruh, protože se nic nezmění.

Špička nám bohužel uniká. Stále nám schází krůček, abychom se do závěrečných turnajů probojovaly. Kvalita zdejšího ženského fotbalu není špatná. Je ale velký rozdíl, když se jako hráčka, která chodí do práce, setkáváte na hřišti s profesionálkou, která se může soustředit pouze na fotbal. V tomto ohledu se u nás ženský fotbal vyvíjí a snaží se tuto pozici eliminovat.

Co se týče reprezentace, napíšu to asi takto, dokážeme uhrát remízový zápas s Nizozemskem nebo Švýcarskem, ale poté prohrajeme s Běloruskem – ženský fotbal je hodně o psychice. Ať už se to týká reprezentací nebo samotných klubů, myslím si, že po herní stránce nás nejvíc tlačí bota v proměňování šancí. Zkrátka potřebujeme hodně příležitostí na vstřelení gólu. Trénováním a drilem se toho může hodně změnit, je nutné stoprocentní nasazení v trénincích a v zakončení.

Seniorská reprezentace žen se dostala na úroveň, na které ještě před pár lety nebyla, takže kvalitativní posun je určitě patrný. Problém teď je, že nám chybí mladé hráčky. Což ostatně ukázalo i nedávné mistrovství Evropy do 19 let. Holky mezi sedmnácti a devatenácti lety tu bohužel nemají dostatečné srovnání s těmi nejlepšími. Absolutní špička je zatím hrozně daleko i v ženském áčku. Anglie, Německo, Itálie, Španělsko a další státy jsou oproti nám hrozně napřed. Mají větší členské základny i kvalitnější ligy, takže mám trochu strach, že se ty nůžky budou ještě víc rozevírat.

Budeme muset jít vpřed malými krůčky. Je skvělé, že se v zahraničí prosazují hráčky jako Andrea Stašková, Barora Votíková nebo Kateřina Svitková. Je taky dobře, že v české lize začíná Slovácko šlapat na paty Spartě a Slavii, takže roste konkurence. Samozřejmě by pomohlo, kdybychom se dostali na nějaký šampionát a o ženském fotbale by bylo víc slyšet. Například Severní Irsko, které hrálo na letošním euru, je určitě horší než naše repre. Takže věřím, že se to jednou povede.

A jestli by do ženského fotbalu mělo proudit víc peněz? Určitě by pomohlo, kdyby se ženský fotbal profesionalizoval. Zároveň mi přijde, že se často z holek dělají zbytečně chudinky. Sparta a Slavia jedou na poloprofesionální bázi a do ženského fotbalu dávají slušné peníze, holky mají stejné nebo někdy i lepší podmínky než mužští hráči ve druhé lize. Zároveň si myslím, že by se v ženském fotbale mohli mnohem víc angažovat kvalitní mužští trenéři, kteří na to možná zatím koukají tak trochu přes prsty.

Špičkové reprezentace jako třeba Spojené státy, Německo, Nizozemsko, Španělsko nebo Francie jsou výkonnostně úplně někde jinde. Většina jejich hráček už jsou dnes profesionálky. Celkově je tam také ženský fotbal mnohem více rozvinutý, mají velkou základnu hráček. Nám vývoj stále utíká. Rozdíl je vidět na českých reprezentantkách, které hrají v zahraničí, jsou pro nás velkým přínosem.

V Evropě patří česká reprezentace k lehce nadprůměrným týmem, ale do špičky nám chybí stále hodně. Naopak až za námi je spousta zemí, které jsou na úplném začátku. Rozdíly jsou mnohem větší než u mužů. U Švýcarska, se kterým jsme nedávno vypadli v kvalifikačním play-off na penalty je vidět, jak to může vypadat, když se na rozvoj ženského fotbalu zaměříte. Ještě před pár roky jsme je poráželi, dneska nás ale přeskočili. My stoupáme pomaleji.

Jde všeobecně o náhled na ženský fotbal a jeho propagaci. Lepší se to, dostáváme se do povědomí více lidí, některé zápasy už jsou v televizi. Ale stále je to v Česku nedostatečné. Určitě bychom všichni ocenili větší zájem a podporu od klubů, aby to pro ně nebylo jen plnění povinností. Potřebovali bychom v ženském fotbale lepší nábory, více dobrých a kvalifikovaných trenérů. Když se udělají dobré programy, tak se dají čerpat peníze od UEFA.

Nejhorší je, když přijde fanoušek na ženský fotbal a chce porovnávat s muži. To nejde, to se musí odbourat. To se přece nedělá ani v jiných sportech, ale ve fotbale se to ženám pořád předhazuje. Chlapi mají větší sílu, rychlost, tak to je.

Kompletní pohled Karla Rady si přečtěte v rozhovoru s ním: Po práci hrát Ligu mistrů nejde. Ženský fotbal očima trenéra reprezentace