Obával se, že přijde pozdě, a tak se dal do běhu. Jeho anglická škola, kam se z rodného Nizozemska nedávno přesunul, mu povolila volno, aby mohl jet na zkušební trénink Tottenhamu, ale musel si pospíšit, aby do Chigwellu, nedaleko tréninkového hřiště Spurs, dorazil včas. Chvíli také trvalo, než našel cestu do areálu, takže když dorazil, rychle se zeptal na Johna McDermotta, který ho na zkoušku pozval. Manažer akademie poslal kapitána týmu do 18 let, jistého Harryho Kana, aby se s novým mladíkem setkal a doprovodil ho.
„Harry mi pomáhal vyplňovat formuláře a vysvětloval mi, jak všechno funguje,“ říká William Troost-Ekong ve zpovědi pro Football Club. „Vzpomínám si, jak jsem pak vešel do šatny hráčů do 18 let, kde mě Harry všem představil. Nebylo to snadné, protože všichni ti kluci tam seděli oblečení v tréninkové soupravě Spurs a já tam stál a ještě se potil ve školní uniformě,“ usmívá se.
Jakmile se však šestnáctiletý mladík ocitl na hřišti, ukázal, že si mezi staršími kluky dokáže stát na svém. Zapůsobil a bylo mu nabídnuto stipendium, čímž se stal spoluhráčem Kana. Anglického útočníka dobře poznal, protože spolu hráli a trénovali a jako střední obránce na něj často osobně narážel. Ačkoli ještě nebyl hotovým hráčem, už tehdy Troost-Ekong viděl, v čem je Kane speciální.
Nadace Tipsport se věnuje hlavně tématům udržitelnosti, rozvoji svého domovského regionu Berounska a podpoře demokratických hodnot. Grantovými výzvami podporuje ekologické projekty, kvalitní výsadby stromů a péči o ně po celé republice nebo rozvoj občanského a neziskového sektoru na Berounsku. Stojí mimo jiné za projekty Tipsport pro legendy, Zaměstnanecký solidární fond nebo Sport bez odpadu.
„Pracoval velmi tvrdě. Každý den trénoval zakončení levačkou, pravačkou, penalty, trestné kopy. V akademii se vědělo, že když budeme mít volný kop, běžně ho promění. Už tehdy šla vidět jeho skvělá střelecká technika.“
Kromě Kana hrál Troost-Ekong také s Androsem Townsendem, Ryanem Masonem, Alexem Pritchardem a Johnem Bostockem. Nigerijsko-nizozemský obránce, který začínal v akademii Fulhamu, nakonec strávil ve Spurs tři roky. Ačkoli za první tým nehrál, pravidelně s ním trénoval, zejména v poslední sezoně, kdy ho vedl André Villas-Boas.
Získal neocenitelné zkušenosti, mimo jiné od středních obránců, kterým čistil kopačky. „Klub to dělal schválně, jako by přiřazoval učně k hráčům prvního týmu podle jejich pozice, takže jste se mohli učit z jejich zkušeností, protože jste s nimi také mluvili. Michael Dawson, Younes Kaboul, William Gallas, Sébastien Bassong a Ledley King, i když jeho boty se v tréninku používaly jen zřídka, protože v té době většinou hrál jen zápasy. Tito hráči vám opravdu chtěli pomoci. Například Kaboul mě osobně trénoval, pokud jsem byl s prvním týmem; dokonce mě nazýval svým mini-já!“
Troost-Ekong se učil i od útočníků. „Jermain Defoe také dobře mluvil s mladými hráči. Pokud byste proti němu stáli na tréninku, řekl by vám: 'Jestli mě jednou ztratíte z dohledu, je konec'. A kdyby pak dal gól, přišel by za vámi a řekl: 'Já jsem vám to říkal! ' Jsou to moc dobré vzpomínky. A teď se Defoe stal mým sousedem v severním Londýně, kde právě stavím dům!“
Atmosféra kolem reprezentace je po gruzínském výbuchu logicky špatná. Vladimír Coufal nabídl pohled přímo do kabiny, kam měl doputovat i jasný vzkaz od předsedy fotbalové asociace.
Nad přehledem, s jakým hráči proměňují penalty ve finále paralympijského turnaje nevidomých, můžeme jen žasnout. Prohlédněte si rozhodující rozstřel mezi Francií a Argentinou.
Když jde hráč sám na bránu a soupeř ho fauluje, je to jasná červená. To známe. Ale že by za záchrannou brzdu zatáhl přímo na hřišti trenér? Podívejte se na novinku z Itálie…
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
