Dostal do Česka mládežnické kempy Realu. City se s ním nemůžou rovnat, říká

Kdy a proč jste v Česku začal pořádat dětské fotbalové kempy?

Před dvanácti lety jsme do Česka a na Slovensko přivezli fotbalovou školu Coerver, která primárně vznikla jako nástroj pro vzdělávání fotbalových trenérů. Až sekundárně nabízela tréninky malým hráčům. Není to žádný klub, je to výuková metodika, ale protože byla úspěšná, rozšířila se i o tréninkovou část. V Americe i v Evropě se začaly organizovat fotbalové kempy pro děti, které byly díky propracované metodice zaměřené na rozvoj fotbalových dovedností jednotlivce. Byla to spíš taková fotbalová škola, kterou jsme pořádali během školního roku. A vlastně do dneška je.

Pak ale přišla nadstavba v podobě licence evropského velkoklubu…

Ano, vyhodnocovali jsme si očekávání rodičů a dětí na aktivity během prázdnin a zhruba po pěti šesti letech jsme došli k závěru, že potřebujeme i jiný produkt, který nebude úplně tou školou, učením a drilem, protože jsou prázdniny a děti mají za deset měsíců školní docházky učení dost a chtějí spíš zážitky a zábavu. To se samozřejmě těžko kombinuje s výukovým programem. Proto jsme přišli s nápadem, že do Česka přivezeme značku Juventus Turín. To se povedlo, takže jsme další čtyři roky v Praze a Brně organizovali tréninkové kempy Juventus, které měly dětem přiblížit světový velkoklub, jeho hodnoty a know-how, jak se to dělá v Itálii.

Vždy přijeli italští trenéři, kteří zodpovídali za průběh tréninkové procesu, naši trenéři pak s dětmi pracovali pod jejich vedením, vodili je na obědy, překládali jim, když bylo potřeba. Bylo to víc zážitkové – i když té opravdové zábavy tam nakonec taky tolik nebylo. Naopak musím říct, že Juventus měl jako jeden z klíčových atributů obrovskou disciplínu. Dost nás zaskočilo, co všechno po dětech vyžadovali. Nakonec toho bylo mnohem víc než u nás v Coerveru.

Na jak staré děti jste s oběma projekty cílili?

U obou byla shodná cílová skupina – děti ve věku šest až dvanáct let. V případě Coerveru to odpovídá zlatému věku učení, kdy si děti nejlépe osvojují všechny dovednosti. U Juventusu o věk v podstatě ani tak nešlo, zásadní roli hrála značka, její možnosti a dosah.

Vždycky si vzpomenu na slova Ády Šádka z Plzně, který v jednom rozhovoru popisoval, že jde s klackem v ruce proti pražským S, které představují tanky. Podobná situace je vlastně i u nás. S Coerverem se u běžné fotbalové populace nemáme šanci rovnat značce nějakého velkoklubu, protože jde jen o metodiku, která je třeba známá určité části trenérů a klubů. Ostatně během těch let jsme v Česku a na Slovensku proškolili několik tisíc trenérů. U rodičů jsme ale no name brand, neví, že existujeme.

Takže jsme se rozhodli, že byznysově půjdeme i cestou brandu nějakého velkého klubu. Díky tomu, že se osobně znám s Pavlem Nedvědem a jeho agentem Jirkou Müllerem, se kterým jsem seděl mnoho let v jedné kanceláři, se nám to podařilo poměrně rychle vyřídit a Juventus přesvědčit. Další plusové body jsme pak měli díky průniku Coerveru a světových velkoklubů.

Shodou náhod se to celé rozběhlo v době, když jsme měli výroční setkání Coerver zemí v Itálii, kde jsme byli na stáži v Juventusu. Tam nám šéfové vzdělávání mládeže vysvětlovali, jak mají zpracovanou metodiku směrem k jejich mládeži a jak funguje jejich mládežnický systém v akademii. Do značné míry se to opírá, stejně jako v mnoha dalších velkoklubech, o metodiku Coerveru. Pro nás to samozřejmě bylo při jednání o licenci velké plus.

Podobná je nyní i geneze dětských tréninkových kempů Realu Madrid, které u nás chystáte na tento rok?

Vlastně se tím pro mě tak trochu uzavírá kruh. Protože ještě před tím, než jsme se pustili do Juventusu, byl v našem hledáčku i Real. Jeho licenci měli někteří kolegové ve Velké Británii a také v Polsku, takže jsem od nich sbíral reference a zkušenosti, jak všechno probíhá.

Proč u vás tehdy vyhrál Juventus?

Dávalo mi to větší smysl. Z Realu do Juventusu zrovna přestupoval Cristiano Ronaldo, absolvovali jsme tam s Coerverem školení a díky Pavlovi Nedvědovi jsme měli přímou vazbu na vedení klubu. Nakonec jsme se dostali k licenci a za čtyři roky uspořádali devět kempů.

Projekt jste ale nakonec ukončili. Kvůli čemu?

Měli jsme smůlu na načasování. Po prvním úspěšném kempu v Líbeznici přišel covid, který znamenal pro ekonomickou stránku projektu zásadní překážku. Kempy jsme pak pořádali o letních prázdninách, kdy během covidu docházelo k rozvolnění. Nepodařilo se nám ale naplnit další cíle spolupráce, které zdaleka nespočívaly jen v kempech. V Juventusu se navíc vyměnilo vedení, takže jsme nakonec dospěli k závěru, že poděkujeme za důvěru a projekt ukončíme. Ale nedalo mi to a záhy jsem začal pošilhávat po licenci Realu Madrid.

Byla jednání o licenci s Realem podobná jako v případě Juventusu?

Jak v čem. Šlo to poměrně rychle. Hodně nám pomohlo, že jsme mohli doložit reference z jedenáctiletého provozování Coerveru v Česku a na Slovensku. Velká výhoda je, že Coerver stále rozšiřujeme od Chebu až po Prešov, takže máme k dispozici pomůcky, trenérské štáby, organizační a administrativní procesy a další věci, které s tím souvisí a možná nejsou tolik vidět.

Rozhodně taky neplatí, že si vyjednáte licenci s velkoklubem a automaticky máte zlatý důl. V posledních letech tu neúspěšně dopadly třeba projekty na licenci Interu Milán nebo FC Liverpool.

Ale když se vrátím k vašemu dotazu na vyjednávání licence, tak je fér říct, že v takovém případě se podmínky moc nevyjednávají, ale spíš akceptují. Není prostor smlouvat, jestli je za něco o tisíc euro míň, nebo víc. Nějaké detaily se samozřejmě řeší, ale opravdu jen drobnosti. Většina věcí je po finanční stránce jasně daná a je to tak, že buď berete, nebo necháte ležet. Pozice Realu Madrid je tak silná, že si diktuje.

S Juventusem to bylo podobné?

Myslel jsem si, že po Juventusu už toho moc nového nemůže být, ale dost jsem se mýlil. Rozsah povinností držitele licence Realu Madrid je zhruba pětkrát větší. Věděli jsme, že jestli chceme letos v létě uspořádat kemp, potřebujeme minimálně tři čtvrtě roku dopředu vědět, že máme podepsanou smlouvu a že známe všechny povinnosti, které z ní plynou.

Jen například k otázce vyhodnocení proběhlého kempu je třístránkový manuál. Musíte splnit všechna kritéria na osmdesát a víc procent, abyste mohli pokračovat. Pokud obstojíte v první sezoně, můžete si vyjednat prodloužení na delší dobu.

Není to komplikace při plánování projektu?

Pro nás je dobré, že si můžeme otestovat kupní sílu a poptávku československého publika. Proč se hrnout do pětileté smlouvy, když reálně nevíte, jaká bude odezva. Kemp už máme v podstatě vyprodaný, jeho cena je 10 tisíc Kč za jedno dítě, což je víc než dvojnásobek Coerveru, takže jsme byli opatrní a v prvním roce jsme se ani nechtěli pouštět do víc kempů. Stačí nám jeden v Praze a jeden v Bratislavě, protože koupěschopnost se nedá nasimulovat žádným výzkumem ani propočty. To se musí prokázat v reálném prodeji. Nemáme důvod mít za každou cenu hned co nejvíc kempů Realu, když máme dalších třicet kempů Coerver.

Nakonec jste ale stejně neskončili jen u tuzemských kempů Realu a brzy jste přidali ještě jeden produkt…

Ano, mysleli jsme si, že kemp bude první projekt, na kterém si v klidu všechno předvedeme a otestujeme, ale pak nám ještě nabídli uspořádat v květnu šestidenní zájezd do Madridu do akademie Realu. To jsme měli původně v plánu až na podzim, ale když máte takovou skvělou hračku, tak si řeknete, proč to nezkusit hned. Zatím ale necílíme na žádné velké počty účastníků.