Jaroslav Hřebík: Čeští reprezentanti rozhodně mají na lepší fotbal

Čeští fotbalisté sice postoupili mezi 24 účastníků turnaje Euro 2024, ale žádnou zapamatovatelnější stopu tam za sebou nezanechali, z Německa se vraceli domů mezi prvními. Ani pod trenérem Jaroslavem Šilhavým, který odešel od týmu po nepřesvědčivé, byť z hlediska postupu úspěšné kvalifikaci, ani následně pod trenérem Ivanem Haškem zatím národní tým rozhodně neexceluje. Ani výsledkově, ani předvedenou hrou. Nabízí se samozřejmě otázka, v čem je chyba?

„Fotbal se pořád někam posouvá a vyvíjí. Nás v Česku ale přestalo zajímat kam. Ušlo nám tím pádem, které prvky talentu mladých hráčů bychom měli podchytit a rozvíjet víc, protože je vývoj fotbalu bude už brzy vyžadovat. Jenže my jsme v Česku celý tento proces po řadu let výrazně zanedbávali. A teď nám to chybí,“ nezastírá realitu Jaroslav Hřebík, fotbalový expert, kterého si fanoušci, ale i lidé z fotbalové komunity obvykle buď vysoce cení, anebo naopak nesnášejí. Ti druzí nejspíš hlavně proto, že Hřebíkově „vědátorskému“ pohledu na fotbal svého času prostě odmítali porozumět.

Soudce čas dal přitom jednoznačně za pravdu Hřebíkovi. Presink či intenzivní týmová součinnost, před lety mnohými vysmívané herní prvky, na které Hřebík vždy kladl maximální důraz, už dnes k modernímu fotbalu patří stejně automaticky a neoddělitelně jako pět možností střídání nebo videorozhodčí.

Se Spartou Hřebík vedle zisku titulu zazářil mj. i postupem do osmifinálové skupiny Ligy mistrů 2001/02, v níž tehdy Letenští sehráli i památný zápas s Realem Madrid, jehož sestava byla posetá hvězdami typu Raúla, Zidana či Figa.

Trenér Hřebík působil i v Dynamu Moskva, ve Slavii Praha a také v řadě dalších ligových klubů. V roce 2011 přivezl s českým výběrem do 19 let stříbrné medaile z Eura této věkové kategorie. Léta řídil sparťanskou mládežnickou akademii, nyní už je penzistou.

Ale své názory nemění. A s velkou nespokojeností se vyjadřuje nejen k úpadku odborné erudice uvnitř českého fotbalu.

Hřebík jasně naznačil, že velké rezervy vidí v práci současného vedení reprezentace, jakož i toho předchozího. Hřebík je přesvědčen, že hráči působící v národním týmu jsou schopni předvádět v něm mnohem lepší, kvalitnější výkony, než jaké nabídli v uplynulých dvou letech.

„Fotbalové schopnosti k tomu mají dostatečné, jen je zapotřebí to z nich dostat. A všechno ještě mnohem lépe sladit,“ říká Hřebík.

Možná vás překvapí, že největší nedostatky českého fotbalu nevidí v práci hráčů s míčem, ale těch, co jsou zrovna bez míče.

Až odstraní své nedostatky právě v této oblasti, může se podle Hřebíka výrazně vylepšit i hra národního týmu.

V čem spočívá kouzlo obrovských rezerv v činnosti hráčů bez míče vysvětluje Jaroslav Hřebík velmi podrobně v exkluzivním interview pro Football Club.

Českou reprezentaci nyní čeká říjnový program Ligy národů: dnes na Letné nastoupí proti Albánii, v pondělí pak změří síly s Ukrajinou, které pro její „domácí“ utkání zapůjčí stadion polská Vratislav.

Český tým se sice tradičně představil mezi účastníky Eura. Ale patřil viditelně mezi ty nejslabší. Kritika se na něj snášela už v závěru kvalifikace, kdy došlo ke změně trenéra. A pokračuje i teď v Lize národů, zejména po vystoupení v Gruzii. Pane Hřebíku, jak vy hodnotíte aktuální sportovní úroveň české reprezentace, potažmo českého fotbalu?

Podobně jako nelichotivý stav dalších českých kolektivních sportů. Nedávno se v Paříži konala olympiáda, ovšem žádný náš kolektivní sport se na ni nekvalifikoval. Navíc to není nijak nová situace, opakuje se. Pánové Kejval a Jansta, předseda ČOV a předseda ČUS, tedy šéfové českého sportu, hovořili po návratu z Paříže o tom, že jsme za světovým vývojem zásadně zaostali v odbornosti. A s tím se nedá než souhlasit. Chybí nám erudice. Chybí vysoká škola, na které by se čeští studenti dostali k nejmodernějším poznatkům a trendům sportovní vědy. Problém jsme tedy identifikovali, ale nadále nevíme, kdo si řešení toho problému vezme za své. Jenže to už jsem od pánů Kejvala a Jansty bohužel neslyšel.