„Silvio Berlusconi zemřel.“ Byla to zpráva toho druhu, u které bych nevěřil, že ji za svého života uslyším nebo budu číst. Vzhledem k Berlusconiho pokročilému věku to sice byla jen otázka času, ale mojí generaci – narodil jsem se v polovině osmdesátých let – prostě Berlusconi připadal věčný. Nakonec sám během jednoho z mnoha svých blouznivých záchvatů všemocnosti prohlásil, že tu bude do sto dvaceti.
Mezi roky 1994 a 2011 byl Berlusconi čtyřikrát premiérem Itálie a jeho vláda dodnes drží rekord, jako nejdéle sloužící v dějinách italské republiky. Zatímco jiné partaje bezpočtukrát změnily předsedu a často i název, Berlusconi zůstal nezpochybnitelným despotickým otcem svého politického výtvoru Forza Italia (Vzhůru, Itálie) až do své smrti. Každý Ital znal jeho plastikami upravený cynický úšklebek, který na jeho nejvěrnější voliče působil zároveň jako magnet i jako uklidňující prostředek.
Berlusconi byl – v dobrém i špatném slova smyslu – prominentní postavou takzvané druhé republiky, období následujícího po masivním korupčním skandálu Tangentopoli z roku 1992. Ten rozmetal na kusy velké politické strany, jako byli křesťanští demokraté a italští socialisté. Berlusconi vytvořil první středopravicovou koalici v Itálii a položil základy systému dvou stran, ve kterém jeho oponentům mnohem víc záleželo na tom ostře se vymezit proti Berlusconimu, než vymýšlet, jak prospět zemi.
Politika byla ale jen jednu část jeho života, který by vydal na román.
Fotbal bez peněz dělat nejde. Rozebíráme to v novém čísle tištěného FC. Hlavní téma je 130letá Sparta, ale druhý blok textů je byznysový. Luděk Mádl popisuje, proč bohaté Čechy láká fotbal, i když se v něm dobrý byznys moc dělat nedá. Luboš Brabec rozebírá vzestup Bayernu, Jan Kaliba ekonomické souvislosti přesunu Lionela Messiho do USA. A s Wrexhamem se podíváme i do Hollywoodu.
Silvio Berlusconi začínal jako podnikatel ve stavebnictví, ale proslavil se především jako mediální magnát a hlavně prezident klubu AC Milán. „Kontrolu nad klubem získal v soudní síni,“ vyprávěl opakovaně bývalý generální ředitel červenočerných a Berlusconiho pravá ruka Adriano Galliani a v jeho hlasu vždycky byla slyšet neskrývaná úcta.
Je fakt, že v 80. letech byl klub zadlužený a během tří let čelil dvakrát potupě sestupu. Pravda je i to, že Berlusconi slíbil vrátit AC Milán lesk a úspěch na italské, evropské i světové scéně a že to všechno splnil. Navzdory tomu, kolik lidí se smálo, když to poprvé říkal. Přesto na blyštivých trofejích v klubové sbírce ulpívají temné šmouhy.
Berlusconi navždy dramaticky změnil směřování italského fotbalu, když ostatní klubové prezidenty strhnul do víru furiantského utrácení. Ten přístup sice italským klubům přinesl zejména v 90. letech spoustu mezinárodních trofejí a udělal ze Serie A fotbalový Disneyland, na druhou stranu ale pak logicky přišlo zhroucení dovnitř pod tíhou dluhů a ztráta kupní síly.
Během Berlusconiho působení v roli prezidenta klubu patřila k fotbalu politika a fotbal k politice jako slánka s pepřenkou nebo lahvičky s olivovým olejem a balsamikem na stole italské restaurace. Tvořily jedinou nedělitelnou entitu.
Liga národů pro Česko skončila výhrou ve skupině. Teď reprezentaci čeká cesta ze snem. Příští rok odehraje kvalifikaci na mistrovství světa 2026. Kvíz vás prověří, co o příštím mundialu víte.
Mládí vpřed. A vědomé jsou si toho i fotbalové kluby, které na fanoušky z generace Z stále častěji cílí v nejrůznějších marketingových kampaních. Ukázkovým příkladem propojení popkultury a fotbalového klubu je narozeninová party Sparta on Fire s hudebními esy Rohonym, Mišíkem a Manenem.
Důležité zápasy v úterý hrají lvíčata i dospělá reprezentace. Jedenadvacítku čeká domácí odveta baráže o Euro s Belgií, áčko pak závěr skupinové fáze Ligy národů. Obě utkání vysílá ČT Sport.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
