Pětadvacátého dubna 2004 byla neděle. A vzpomněl bych si i na další úplně nepodstatné detaily toho dne. Českým premiérem byl Vladimír Špidla, prezidentem Václav Klaus, země, která měla za pár dní vstoupit do EU, žila mistrovstvím světa v hokeji v Praze a Ostravě a v místní fotbalové lize mířil po 23 letech k titulu Baník Ostrava. Mně bylo jednatřicet, mým dvěma dcerám tři a jeden rok, pracoval jsem jako politický reportér MF Dnes a s týmem Sedmi andělů jsme hráli v klidném středu 2. ligy amatérského malého fotbalu zvaného Hanspaulka.
Ze zdlouhavého úvodu je zřejmé, že je to už spousta let. Ovšem na neděli 25. dubna 2004 si bude navždy pamatovat každý fanoušek Arsenalu. Protože, jak zní jeden z nejslavnějších klubových popěvků, We Won the League at White Hart Lane. (Zpívá se to tedy ještě trochu jinak, ale tohle je seriózní text.) Arsenal v nejlepší sestavě všech dob, „by far the best team the world has ever seen“, remizoval na hřišti Tottenhamu 2:2 a všechno bylo jasné: titul se po dvou letech vrací zase zpátky domů. Už bylo na čase.
Evropské poháry jsou zpět a před českými kluby je nová výzva. Už tři evropské týdny v řadě zapsaly negativní bilanci a je čas se vrátit na pozitivní vlnu. I tak počítání koeficientu nabízí drobnou útěchu: se solidním náskokem jsme stále devátí před Tureckem. Plzeň má blízko k postupu v Evropské lize a Slavia může udělat klíčový krok proti Fenerbahce.
Ladislav Krejčí pomohl ve 14. kole LaLigy k vítězství Girony nad Espanyolem Barcelona 4:1 prvním gólem v soutěži. Za hostující tým odehrál celý zápas Alex Král.
Oba čeští útočníci tak dotlačili své týmy k vítězství. Leverkusen otočil zápas s Heidenheimem a vyhrál 5:2, obrátkou ke třem bodům došel i Hoffenheim, který vyhrál 4:3 nad Lipskem.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
