Na úplný úvod této analýzy se musím omluvit. Na začátku září před startem základních skupin jsem napsal, že nejvýš, kam může Česko alespoň teoreticky pomýšlet, je 12. místo v žebříčku národních koeficientů UEFA. To drželo v té době Švýcarsko a mělo náskok 4,725 bodu. Hluboce jsem se mýlil.
Stačilo šest hracích dnů, čtrnáct českých výher z osmnácti zápasů (!), osm bonusových bodů za umístění ve skupinách a jeden další za postup do osmifinále Evropské ligy, a Česko nejen že Švýcarsko dohnalo, ono jej dokonce o téměř tři body předehnalo. Navíc pod sebe dostalo i Rakousko, které mělo ještě o pár desetin vyšší náskok.
Česko po základních skupinách vystoupalo na 11. příčku v žebříčku národních koeficientů. Na důležité šestnácté místo, které jako první už nezaručuje pět týmů v pohárech pro sezonu 2025/26, máme nyní náskok 4,925 bodu. To matematicky stáhnout sice jde, ale scénáře, na základě kterých by se tak stalo, jsou tak absurdní, že lze cíl skončit do patnáctého místa považovat už nyní za splněný.
Naše pozornost se tak musí přesunout k vyšším příčkám. Další zlomová v žebříčku národních koeficientů je dvanáctá. Země na 12. pozici totiž vyšle pět týmů do pohárů takto:
Se svým klubem sice vyhrál italský pohár, zápas ho ale stál místo. Vedení Juventusu Turín došla trpělivost s bouřlivákem Massimo Allegrim, který se na konci finále Coppa Italia choval jako smyslů zbavený. Měla by si vzít Dukla příklad?
Národní ligy ligy v Evropě finišují. V rubrice Sázkařský koutek vám dle našeho nejlepšího vědomí a svědomí poradíme, jaké zápasy z víkendu zařadit na tiket a jakým se naopak obloukem vyhnout.
Sparta přehrála Baník i s náhradníky, v Edenu VAR zdržoval, ale rozhodl správně, což je nejpodstatnější, a brankář klokanů rozdával záchranářské dárky. To vše rozebírá nový Glosář.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
