Rozcvičoval se spolu s ostatními náhradníky za postranní čárou majestátného Old Traffordu v Manchesteru. Stejně jako už čtyřikrát předtím. Dělal automatické pohyby, po očku sledoval běžící zápas. Psal se 26. květen 1996 a dramatické semifinále EURO 1996 mezi Českem a Francií spělo za stavu 0:0 pomalu do finiše. Martin Kotůlek nečekal, že do něj zasáhne. Myslel si, že to padne jako vždycky na někoho jiného a on si zase půjde poslušně sednout na lavičku. Bral to s nadhledem, pochopením. Znal svou roli v týmu. Byl šťastný, že v něm vůbec může být.
Jenže najednou přišel pokyn od střídačky přímo k němu: Jdeš tam, dělej! Nebyl čas rozjímat, vnímat nervozitu. Možná se mu automaticky lehce podlomila kolena. Nebo ne? To už si tehdejší obránce olomoucké Sigmy nepamatuje. V 70. minutě si plácnul se střídajícím útočníkem Radkem Drulákem a najednou byl uprostřed bitvy o evropské finále. Wau!
Navíc na pozici pravého záložníka, kde nikdy dřív nenastoupil. „Radek Látal, který hrál zprava, dostal ve čtvrtfinále proti Portugalsku červenou kartu. Absencí bylo víc, museli jsme pro semifinále udělat několik změn. Já tomu říkám: Sestava na jedno použití. Dostalo se i na Martina. Šlo spíš o pozici halfbeka,“ nastínil tehdejší asistent Verner Lička, pravá ruka Dušana Uhrina staršího.
Na rozkoukání nebyl prostor. „Měl jsem vypomoct do defenzivy, vyztužit obranu,“ vybavil si náhradník své stěžejní úkoly. „Sám jsem se divil, že jsem při nástupu neměl nervy. Šlo to rychle, ani na to nebyl čas.“
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
V šestadvaceti letech před něj fotbalový osud předestřel největší výzvu kariéry. Chopil se jí. Na úrovni zvládl celých padesát minut včetně prodloužení. Jako mazák. Takticky neplaval, tempo hry zachytil ihned. Dovolil si i nadstandard dopředu. „Jednou se mi povedla klička, možná byly dvě. Udržel jsem míč, nepřihrával jsem hned. Samotného mě překvapilo, že to tak vyšlo,“ pousmál se s odstupem času. „Myslím, že to bylo celkově v pohodě.“ Lička potvrdil: „Martin zastoupil pitbula Radka Látala, který si to místo vybojoval výbornými výkony, dokonale. Možná tam nebylo od něj tolik do ofenzivy, ale zvládl to.“
Dokonce měl blízko k tomu, aby se dostal do koncovky. Když Češi získali míč a mazali do brejku, ocitl se Kotůlek na křídle úplně sám. Hlásil se spoluhráčům, ať mu to tam hodí, ale balon nakonec putoval na druhou stranu. V tu chvíli byl zklamaný. „Mohl jsem jít k vápnu, možná až do šance,“ uvažoval.
Když došlo na penaltový rozstřel, dělal, že už na stadionu dávno není. Pánové, do toho mě netahejte! V duchu se modlil, ať na něj nedojde řada. „Penalty jsem nikdy nekopal a netrénoval. Neměl bych na to nervy,“ přiznal.
Gruzie – Česko 4:1. Tohle se hodně nepovedlo. Projděte si nejzajímavější komentáře k nepovedenému startu národního týmu v Lize národů, které jsme vybrali ze sociální sítě X.
Nejen sledováním zápasů je živ fotbalový fanoušek. V televizi se dá přece dívat i na filmy o fotbale… Prohlédněte si upoutávku na snímek podle skutečného příběhu jednoho z největších outsiderů na světě, který vás skvěle pobaví.
Pořadatelé olympijských her ženami dlouho pohrdali. Osud ženského sportu ale na začátku 20. století změnila jedna houževnatá fotbalová trenérka.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
