„Nechci nikoho urazit, ale na tomto turnaji máme nejlepší tým my,“ zahlásil španělský trenér Luis de la Fuente, když jeho svěřenci v osmifinále Eura rozprášili Gruzii 4:1. Nabízelo by se, že sebevědomá slova, výrazně mimo obvyklé fráze o vyrovnanosti fotbalu a kulatosti míče, se mu vrátí jako bumerang. Zvlášť s tak těžkým losem, jaký Španělsko čekal.
Jenže co La Roja slíbila, to doručila. Při cestě pro zlato si postupně poradila s Německem, Francií a Anglií, třemi ze čtyř největších favoritů šampionátu. Jako jediná při tom hrála fotbal, kde převažovala touha dát gól před snahou ho nedostat. Jako jediná měla výrazné hvězdy. A jako jediná vypadala mistrovsky od prvního do posledního zápasu.
Tak suverénní krále neměl evropský fotbal minimálně od roku 2012, kdy v Kyjevě slavil tým kolem Davida Silvy, Xabiho Alonsa nebo Fernanda Torrese.
Nebudeme si nic nalhávat. Letošní EURO bylo chudé na momenty, na které se bude univerzálně vzpomínat i za pár let. Možná Bellinghamův gól proti Slovensku. Možná tři chycené penalty v podání Dioga Costy proti Slovinsku. Možná přestřelky z úvodních dvou dnů turnaje, které slibovaly zábavnější fotbalový měsíc, než jakého jsme se nakonec dočkali. A to je tak nějak všechno.
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
Skoro všechny silné týmy hrály podobně, čisté konto bylo alfou i omegou a na trofej pro nejlepšího střelce stačily tři trefy, teprve podruhé od roku 1992 (kdy ještě EURO hrálo osm týmů a po skupinách bylo hned semifinále). Nebyl to zkrátka ofenzivní turnaj. Když už někdo bavil, byly to spíš týmy, od kterých se to úplně nečekalo. Rakousko, Švýcarsko, Turecko nebo outsider z Gruzie.
O to víc vyniká způsob, jakým Španělé dokráčeli ke zlatu. Kdyby EURO nakonec ovládla Southgateova Anglie nebo Deschampsova Francie, dost možná by se psalo, že jejich úsporný styl je nejlepší cestou k úspěchu, i když se nemusí líbit. Že se zase jednou potvrdilo, jak útok vyhrává zápasy, ale obrana trofeje. Jenže Luis de la Fuente a jeho tým názorně ukázali, že to jde i jinak.
Výkony Španělů na letošním šampionátu nejde zpochybnit, ani kdyby se člověk hodně snažil. Lehký los? Základní skupina s Chorvatskem, Itálií a Albánií možná před turnajem vypadala složitější, než reálně byla, a v osmifinále s Gruzií nebylo o čem. Jenže potom Německo, Francie, Anglie… těžší to být ani nemohlo. Štěstí? Hrálo roli možná ve čtvrtfinále s domácími, kteří při lepším zakončování mohli Španěly poslat domů. Jinak ale La Roja ve většině zápasů dominovala.
Liga národů pro Česko skončila výhrou ve skupině. Teď reprezentaci čeká cesta ze snem. Příští rok odehraje kvalifikaci na mistrovství světa 2026. Kvíz vás prověří, co o příštím mundialu víte.
Mládí vpřed. A vědomé jsou si toho i fotbalové kluby, které na fanoušky z generace Z stále častěji cílí v nejrůznějších marketingových kampaních. Ukázkovým příkladem propojení popkultury a fotbalového klubu je narozeninová party Sparta on Fire s hudebními esy Rohonym, Mišíkem a Manenem.
Důležité zápasy v úterý hrají lvíčata i dospělá reprezentace. Jedenadvacítku čeká domácí odveta baráže o Euro s Belgií, áčko pak závěr skupinové fáze Ligy národů. Obě utkání vysílá ČT Sport.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
