Přípravu na letošní mistrovství v Kataru nepodcenili. Budovat začali už před dvanácti lety a nelitují při tom nejen peněz, ale ani životů. Při výstavbě infrastruktury umřelo několik tisíc zahraničních dělníků. Jednomu z nich teď dáme tvář, byli jsme v Nepálu za jeho rodinou.
V červnu 1998 proti sobě v Lyonu měli nastoupit fotbalisté nesmiřitelně znepřátelených zemí. Týmy ale sehrály velmi přátelské utkání. Rány v hledišti přesto padaly, jen si po hubě dával někdo jiný, než se čekalo. Připomeňme si to, než se do sebe šíitský alláh a prohnilý satan pustí znovu na katarském trávníku.
Mistrovství světa v Kataru má za sebou jeden z nečekaných vrcholů. Írán porazil strhujícím závěrem Wales 2:0 a má blízko k prvnímu postupu ze skupiny při své šesté účasti na MS. K tomu se řeší postoj hráčů k vládnoucímu režimu a protestům proti němu. Proti Anglii nezpívali hymnu. Co to všechno znamená, vysvětluje novinářka Fatima Rahimi, která dlouhodobě sleduje dění v Íránu a Afghánistánu.
Za první tři zápasy na MS v Kataru se už hrála téměř hodina v nastavení. Průměr tak vychází na deset minut za poločas. Kromě mimořádných událostí za tím je i Pierluigi Collina.
Vyhrávají peníze zápasy? Katar ukazuje, že když se s nimi správně naloží, tak ano. Ovládl asijské mistrovství, kde jeho reprezentace na nenávist odpovídala góly. Bude to ale stačit i na důstojné působení na mundialu? Zvlášť když tým vedený trenérem z barcelonské La Masie bude pod obrovským domácím tlakem?
Jakub Podaný má možná nejexotičtější titul, jaký kdy český fotbalista získal. V roce 2014 s týmem, který spoluvlastnilo Atlético Madrid, ovládl indickou superligu s evropskými hvězdami. V rozhovoru vysvětluje, proč pro něj tři měsíce v Indii byly zážitkem na celý život.
Fotbálek na trávníku nebo návštěva zápasu na stadionu? Pro íránské ženy řadu desetiletí zapovězená zábava. Nebylo to tak přitom vždycky.
Fatima Haidari v Itálii pokračuje v tom, co jí Tálibán loni zakázal – studuje a hraje fotbal. Oplakala útěk od rodiny a ve Florencii, v klubu Centro Storico Lebowski vlastněném fanoušky, se uvedla gólem, který rozhodl o postupu výš.
Válečný konflikt v Afghánistánu měl drtivý dopad i na ženský fotbal v zemi. Na hráčky pod vlivem vládnoucího hnutí Tálibán házeli lidé kameny, plivali na ně, taxikáři je odmítali vozit na tréninky, nefandili jim ani jejich nejbližší. Je to přece sport pro kluky…
Byla velkou fanynkou, ale jako ženě jí byl vstup na stadion zakázán. Sahra Chodájáríová se proto odhodlala k extrémnímu činu – upálila se. Její protest vyvolal velký tlak na Írán a i díky ní už tamní ženy mohou na stadiony. Ve fotbale se někdy hraje i o lidská práva.
