Fotbálek na trávníku nebo návštěva zápasu na stadionu? Pro íránské ženy řadu desetiletí zapovězená zábava. Nebylo to tak přitom vždycky.
Mnozí z tisíců dělníků, kteří přišli o život nebo utrpěli zranění při budování infrastruktury pro letošní mistrovství světa, pocházejí z Nepálu. Podmínky zahraničních pracovníků jsou v Kataru stále bídné, ale v posledních letech se významně zlepšily. Seznamte se s úředníky a „diplomaty smrti“, kteří pomáhají rodinám nepálských obětí se získáním náhrad a zlepšením podmínek pro námezdní práci v zahraničí.
Fotbal prožívá bouřlivou transformaci, za posledních 30 let se z něj stalo tvrdě komerční prostředí i rejdiště autoritářských režimů a jiných geopolitických predátorů. Pokud v něm nechceme špinavé peníze, musíme systematicky zavřít náruč, která je zatím otevřená dokořán.
Fatima Haidari v Itálii pokračuje v tom, co jí Tálibán loni zakázal – studuje a hraje fotbal. Oplakala útěk od rodiny a ve Florencii, v klubu Centro Storico Lebowski vlastněném fanoušky, se uvedla gólem, který rozhodl o postupu výš.
Válečný konflikt v Afghánistánu měl drtivý dopad i na ženský fotbal v zemi. Na hráčky pod vlivem vládnoucího hnutí Tálibán házeli lidé kameny, plivali na ně, taxikáři je odmítali vozit na tréninky, nefandili jim ani jejich nejbližší. Je to přece sport pro kluky…
Byla velkou fanynkou, ale jako ženě jí byl vstup na stadion zakázán. Sahra Chodájáríová se proto odhodlala k extrémnímu činu – upálila se. Její protest vyvolal velký tlak na Írán a i díky ní už tamní ženy mohou na stadiony. Ve fotbale se někdy hraje i o lidská práva.
Jízda na kole mezi kláštery Tibetské náhorní plošiny zplodila reprezentaci Tibetu. Když už vše bylo tak daleko, že se chystal přelomový zápas, do věci se vložily Čína a krevety...
Zápasy, při kterých na stadiony nesmějí ženy a v poločase se na trávníku konají veřejné popravy. Tak vypadal fotbal v Afghánistánu za vlády Tálibánu.
