Český fotbal měl v porevolučních letech světovou raritu. Nejvyšší soutěž tu hrály týmy z obcí tak malých, že i kdyby na zápas přišli všichni z dědiny, stadion by nezaplnili. Ani ze čtvrtiny.
Jako první si titul nejmenší prvoligové vesnice zajistily v roce 1993 Drnovice, zhruba dvoutisícová obec poblíž Vyškova. O pět let později je trumfly na počet obyvatel poloviční Blšany, městečko ležící na Žatecku mezi chmelnicemi.
Příběhy obou fotbalových děr mají podobný začátek. Do ligového nebe je vynesli místní patrioti. Podnikatelé, kteří těsně po revoluci zbohatli natolik, že si mohli za desítky milionů splnit klukovské sny. A mají i stejný konec, ve kterém figuruje policie i státní zástupci s podezřením na závažnou hospodářskou kriminalitu.
Stadiony, smutné památníky divokých devadesátek a zkrachovalých klubů, tu dnes už jen chátrají. Na tom drnovickém pro víc než devět tisíc diváků přitom hrávala i česká reprezentace.
Jan Gottvald. Rodilý Drnovičák. Fotbal hrál na slušné úrovni až do šestatřiceti, kdy skončil v divizním Kyjově. Hned poté se bývalý chladírenský technik, který zbohatl díky privatizaci, začal starat o drnovický fotbal. Z nejnižší úrovně klub za pouhých deset let vynesl do první ligy. A hned v prvním roce působení mezi elitou se mu povedl další husarský kousek, který z Drnovic udělal pro příští roky stabilní ligový klub. Dokázal totiž přitáhnout nejen kvalitní hráče a trenéry, ale v roce 1993 i bohatého sponzora: Chemapol, impérium s výhradním právem na dovoz nafty. Tehdy mu šéfoval další podnikatel, který se na začátku devadesátých let rychle zorientoval v nových poměrech: Václav Junek.
Můžete postavit sebehezčí tělocvičnu – ale nikdy se v ní navzájem nepozná tolik lidí, co na plácku za panelákem.
„Vedení Chemapolu se v Praze z jednoho okna dívalo na Slavii a z druhého na Bohemku, ale přesto dali peníze do Drnovic,“ vzpomínal Gottvald v roce 2009 pro Český rozhlas. Díky sponzorovi vyrostl v obci areál za sto šedesát milionů korun. Vesnický klub si navíc mohl dovolit angažovat zkušené fotbalové reprezentanty Miroslava Kadlece, Luboše Kubíka nebo Radka Druláka.
Vrchol přišel v sezoně 1999/2000, kdy Drnovice skončily v lize třetí, za Spartou a Slavií. V následující sezoně si pak zahrály i evropský pohár UEFA, ve kterém jen o gól nestačily na Mnichov 1860.
Největší úspěch přišel paradoxně v době, kdy už se pod klubem postupně začínala podemílat půda. V roce 1999 totiž zbankrotoval Chemapol, zůstalo po něm 16 miliard korun dluhů. A Jana Gottvalda zároveň zahlcovaly trable související s jeho působením v ústecké Setuze. Tu nakonec převedl na kontroverzního podnikatele Tomáše Pitra.
V roce 2001 vyvrcholilo policejní vyšetřování Gottvaldova působení v Setuze obviněním, na které drnovický podnikatel reagoval tak, že byl půl roku nezvěstný. Policisté ho tehdy vinili z podílu na úvěrovém podvodu, když vystavil směnky na 200 milionů pro firmy, které si na jejich základě půjčily peníze u Komerční banky na nákup řepky pro Setuzu. Nákup se ale nikdy neuskutečnil. Gottvald nakonec od soudu odešel jen s třímilionovou pokutou – původně mu hrozilo dvanáctileté vězení. Soud ho uznal vinným jen částečně.
Tříletý spor výrazně dopadl na drnovický fotbal. Klub se dostal do exekuce a nový majitel ho na konci sezony 2001/2002 poslal ke dnu. I tato dílčí epizoda stojí za pozornost: Drnovického týmu se tenkrát ujala firma Corimex, spojovaná s další „legendou“ podnikatelského podsvětí, Radovanem Krejčířem. Na konci ligové soutěže, kdy ještě Drnovice bojovaly o záchranu, přišel hodně nestandardní krok. Devět důležitých hráčů sestavy prodal klub Příbrami Jaroslava Starky. Člověka dvakrát obviněného z únosu a jednou z vraždy, který sám přežil útok atentátníka se samopalem.
Výsledek byl očekávatelný. Drnovice po devíti letech opustily nejvyšší soutěž. Tenkrát se objevily spekulace, že Krejčíř Starkovi splatil dluh, který u něj měl. Oba to samozřejmě popřeli.
O úplný konec drnovického zázraku ještě nešlo, klub čekal poslední nádech před smrtí. Kvůli nedostatku financí se sice propadl v sezoně 2001/2002 rovnou do třetí ligy, během dvou let s Janem Gottvaldem ve funkci sportovního ředitele se ale opět vrátil do té první. Avšak jen na jednu sezonu, po které fotbalové Drnovice opustil další z majitelů, švýcarská firma Sunstone.
Klub zcela převzal samotný Gottvald, peníze ale našel už jen na poslední rok ve druhé lize. V roce 2006 tak Drnovicím zůstal stadion, pro který se v tak malé obci těžko hledá uplatnění. Rozpadá se.
Naději přineslo loňské září, kdy se zastupitelé Drnovic dohodli na odkupu areálu od brněnského Mengasu. Zaplatili za něj 8,5 milionu korun. O pět milionů víc, než původně chtěli.
Firma Mengas totiž stadion získala před dvěma lety v dražbě za 6,2 milionu. Společnost tehdy vznikla pouhé tři dny před koupí. Že samotné Drnovice mají o odkup zájem, bylo jasné, zastupitelé si museli veřejně odhlasovat maximální cenu. Dohodli se na 3,5 milionu.
Nebyla chyba schválit si pro dražbu sumu, která jen o půl milionu převýšila vyvolávací cenu? Podle drnovického místostarosty Jiřího Dvořáka nikoli. „V dražbě jsme byli znevýhodněni tím, že maximální částka, na kterou můžeme jít, musela být schválena veřejně. Jakákoliv dražební taktika se nás netýkala. Kdybychom schválili 20 milionů, mohl se objevit nasazený dražebník, který by nás na všeobecně známou částku vyhnal,“ vysvětluje.
Suma, kterou nyní obec za stadion vydala, odpovídá podle Dvořáka 17 procentům rozpočtu Drnovic na rok 2017 a obec měla peníze připravené. Co se stadionem bude teď? „Chceme ho poskytnout k provozování fotbalu a sportu pro místní klub. A jsou tu další možnosti, například pronájem nebytových prostor,“ uzavírá Dvořák.
Projděte si zchátralý drnovický stadion:
Hodně podobný je i příběh Blšan na Podbořansku. František Chvalovský místnímu klubu dlouhé roky chytal v bráně. V osmdesátých letech minulého století se ho pak ujal i funkcionářsky a v devadesátých letech ho zcela ovládl. Potřebné peníze vydělal obchodem s chmelem a masem.
FK Chmel Blšany si první ligu zahrál poprvé v ročníku 1998/1997 a bylo z toho hned nejlepší umístění, na jaké kdy Blšany dosáhly – šesté místo. Po osmi sezonách ale účinkování klubu, ve kterém začínal kariéru třeba Petr Čech, v první lize skončilo. Chvalovského firmy totiž postupně nezvládaly splácet své závazky, jeho samotného stíhali kvůli úvěrovému podvodu.
V roce 2011 byl Chvalovský dokonce nepravomocně odsouzen na deset let. Podle pražského městského soudu si spolu s dalšími lidmi napůjčoval od Komerční banky peníze a neuvedl skutečný účel půjčky. Banka nahlásila škodu za 1,5 miliardy korun. Chvalovský to ovšem nikdy neuznal a odvolal se k Vrchnímu soudu, který původní rozsudek zrušil a nařídil nové projednání. Konečného verdiktu se ale nikdo nikdy nedočkal. Dlouhodobě řešené případy zastavila amnestie tehdy končícího prezidenta Václava Klause.
I v Blšanech tak mají betonovou památku na ligové doby. Stadion pro zhruba čtyři tisíce diváků je momentálně bez využití – Blšany teď nemají ani fotbalový tým. Chvalovský tu přitom v době největší slávy vybudoval vedle stadionu i velké tréninkové centrum s dalšími fotbalovými hřišti a hotelem za desítky milionů. O areál ovšem obec nestojí, starosta Vlastimil Polcar třeba ani přesně neví, čí vlastně je.
Komplex patří stavební firmě Šilhánek a syn z nedalekých Kryr. Její majitel se ale s novináři moc bavit nechce. Do telefonu jen potvrdil, že mu areál patří, že se o něj stará a že tam občas nějací fotbalisté přijedou na soustředění.
Příběhy obou fotbalových bossů si ovšem nejsou jen podobné, v několika bodech se dokonce protínají. Chvalovský v devadesátých letech šéfoval českému fotbalovému svazu. A drnovického bosse Gottwalda zvolili v roce 1995 místopředsedou organizace. V září téhož roku Chvalovského na jeden den unesli. Kdo únos zosnoval, policie nikdy nezjistila.
Chvalovský má ale jasno: Jeho podezření se týkají i Gottvalda, byť přímo jeho z ničeho neobviňuje. „S největší pravděpodobností to s únosem bylo tak, že ho zorganizoval František Mrázek,“ řekl předloni deníku Aktuálně.cz. „Chtěl mě vystrašit, abych odstoupil z vedení svazu. Stanovy tehdy určovaly další postup tak, že by do funkce předsedy nastoupil první místopředseda, což byl Mrázkův kamarád Jan Gottvald. A celé by to nemělo jiný důvod, než aby se Mrázek prostřednictvím fotbalu dostal blíž k Sazce.“
Sazka vydělávala miliardy a tehdy ji ještě ovládaly sportovní asociace. Fotbal mezi nimi měl výrazný hlas, a tak se podle Chvalovského chtěl Mrázek přiblížit jejímu možnému ovládnutí. Blízký vztah Mrázka s Gottvaldem detailně popisuje investigativní novinář Jaroslav Kmenta v knize Kmotr Mrázek.
Doklad o spojení mezi oběma muži najdeme i v soudním sporu, který pak Gottvalda poslal ke dnu. Jedna ze směnek, kterou drnovický boss vypsal jako šéf Setuzy a se kterou se ručilo v Komerční bance, byla pro firmu Františka Chvalovského.
Fotbalového trpaslíka v nejvyšší soutěži mají i v Německu: třítisícový Hoffenheim. Místní klub, za který hraje už dva roky Čech Pavel Kadeřábek, se loni díky čtvrtému místu v Bundeslize kvalifikoval do Ligy mistrů.
Podobně jako v případě českých fotbalových vesnic je vzestup klubu spjat s místním patriotem. Štěstí Hoffenheimu ale je, že v jeho případě jde o dolarového miliardáře Dietmara Hoppa. Majitel softwarové firmy SAP je podle časopisu Forbes 140. nejbohatší člověk světa. Jeho majetek se odhaduje na devět miliard dolarů (198 miliard korun).
Také Hopp hrál v mládí za hoffenheimský klub. Jako podnikatel se do něj vrátil a za dvacet let ho pozvedl z nejnižších pater německého fotbalu, ekvivalentu českých okresních přeborů, do nejvyšší německé soutěže a za dalších deset let až mezi evropskou smetánku. Hoffenheim hraje svá utkání na stadionu pro 30 tisíc lidí, který je pravidelně vyprodaný.
V Německu si ovšem potrpí na tradiční fotbalové značky, a Hoffenheim tak byl, a pro mnohé fanoušky stále zůstává, „umělým“ klubem, podobně jako třeba RB Lipsko, za kterým stojí majitel RedBullu Dietrich Mateschitz.
Hopp byl při vstupu mezi německou fotbalovou elitu často přirovnáván k ruskému majiteli londýnské Chelsea Romanu Abramovičovi. Stejně jako on si i Hopp podle německých fanoušků a některých novinářů či trenérů úspěch jednoduše zaplatil. Na to má ale majitel Hoffenheimu jednoduchou odpověď: Abramovič nestrávil patnáct let v mládežnických týmech svého klubu.
Poznámky o méněcennosti klubu bral Hopp dokonce tak vážně, že se na německou fotbalovou asociaci obrátil s dopisem, ve kterém ji žádal, aby se kritikou jeho klubu zaobírala stejně pečlivě, jako postupuje v boji proti rasismu.
Po deseti letech v Bundeslize má už ale Hoffenheim své místo mezi německou elitou nezpochybnitelné. Otázkou zůstává, co s týmem bude v budoucnu, až nebude moci spoléhat na peněženku jedno z nejbohatších Němců, kterému je dnes 77 let. Třeba jednou i v Německu budou při pohledu na chátrající stadion vzpomínat, jaké to bylo, když v lize hrála vesnice.
Lázně Bohdaneč
Na velký fotbal chodili lidé i v tříapůltisícové obci ve východních Čechách. Místní podnikatel Jiří Novák nalákal do týmu třeba vicemistra Evropy Luboše Kubíka. V sezoně 1997/1998 hrál AFK Atlantik nejvyšší českou ligu, pak ale Novákovi došly peníze a klub okamžitě sestoupil. V roce 2003 zanikl. Před sedmi lety obec stadion opravila a hraje na něm mládež.
Poštorná
Tým z Břeclavska měl v dobách největší slávy v mužstvu třeba brankáře Radka Černého, boss Rudolf Baránek vytáhl v 90. letech Poštornou do druhé ligy, a málem dokonce i do první. Když ale starostka Břeclavi nabídla za město roční příspěvek 300 tisíc, což by týmu v první lize stačilo zhruba na týden, Baránek postup odmítl a Tatran Poštorná přenechal nejvyšší soutěž pražským Bohemians.
Ratíškovice
Čtyřtisícové Ratíškovice na Hodonínsku zářily v letech 1999 až 2002 ve druhé lize. FK Baníku Ratíškovice se dařilo i v poháru ČMFS, před osmnácti lety se dostal až do finále se Slovanem Liberec. Následoval sestup do druhé ligy a pak krajský přebor.
Prušánky
Velké ambice měl šéf Paresu Prušánky Jiří Paška. Na Hodonínsku chtěl v 90. letech vybudovat stadion pro 25 tisíc diváků (obyvatel měla obec desetkrát méně) za dvě miliardy korun. Za dvě sezony vytáhl místní klub ze třetí třídy do třetí ligy, v roce 1996 ale klasicky došly peníze. Většina hráčů odešla, Paška dlužil všem: Moravská disciplinární komise mu za milionový dluh vůči Karviné nařídila půlmilionové penále, navíc klub nemohl až do jeho splacení získat v soutěži ani bod. V historii českého a československého fotbalu to byl vůbec první případ odečtu bodů za neplacení pohledávek.
Článek původně vyšel ve sportovním speciálu časopisu Finmag v únoru 2018.
Po reprezentační pauze se o víkendu vrací liga. Za sebou má 14 odehraných kol a spoustu dalších důležitých čísel. Vyznáte se v nich? To odhalí náš kvíz vycházející z aktuálních statistik, který se vás občas snaží zmást, tak se nenechte...
Liga národů pro Česko skončila výhrou ve skupině. Teď reprezentaci čeká cesta ze snem. Příští rok odehraje kvalifikaci na mistrovství světa 2026. Kvíz vás prověří, co o příštím mundialu víte.
Mládí vpřed. A vědomé jsou si toho i fotbalové kluby, které na fanoušky z generace Z stále častěji cílí v nejrůznějších marketingových kampaních. Ukázkovým příkladem propojení popkultury a fotbalového klubu je narozeninová party Sparta on Fire s hudebními esy Rohonym, Mišíkem a Manenem.
