Historická sezona s výraznou českou stopou. Hložek a spol. jsou nedocenění

Už to vypadlo, že Leverkusen uteče Bayernu zase o kousek víc. Svěřenci Xabiho Alonsa zvládli svůj páteční duel s Mainzem (2:1), Bayern mezitím nechal rozuzlení zápasu s Lipskem (2:1) až do samotného závěru… Pojďme ale popořadě. Baskický kouč na lavičce Leverkusenu zase jednou vsadil v útoku na Amina Adliho. Zatímco proti Bayernu před pár týdny tenhle krok vyšel, pragmatičtější Mainz marockému rychlíku tolik prostoru nedal. O góly se tak musel postarat někdo jiný.

Že to není problém, oznámil sotva pár minut po výkopu Granit Xhaka. Střelec sedmi branek v loňském ročníku Premier League mířil v německé nejvyšší soutěži přesně poprvé od října 2015. Tenkrát pomohl Gladbachu k výhře nad Herthou. V Leverkusenu budou doufat, že návrat mezi bundesligové střelce nebude znamenat i Xhakův návrat mezi ligové trestance - hned v dalším kole po svém posledním gólu viděl červenou kartu. Jednu ze tří toho roku. Disciplinární problémy, zdá se, nechal Švýcar v Londýně. V dosavadním ročníku viděl zatím jenom čtyři žluté karty. Ta příští tak bude znamenat jednozápasovou stopku.

Druhý gól Leverkusenu dal jeho parťák ve středu pole Robert Andrich. Die Werkself tak výhrou 2:1 bere tři body díky trefám svých záložníků. Třeba si z toho Alonso vezme ponaučení a příště vypustí české útočníky dřív než v 56. (Schick) a 90. minutě (Hložek). Teď ale všichni společně slaví osamocení v knize rekordů. Nejdelší série německého týmu bez porážky nově čítá 33 zápasů (počítají se zápasy ve všech soutěžích; Leverkusen naposledy prohrál na konci minulé sezony v Bochumi 0:3). Zapomenout by se nemělo ani na Mainz. Ten po druhé letošní výměně trenéra (v půlce února nastoupil Bo Henriksen, který přišel ze švýcarského FC Curych) konečně vypadá jako tým schopný přiblížit své výkony talentu svých opor.

S tématem výměna trenéra můžeme plynule přepnout do Mnichova. Zástupci rekordního německého šampiona (s 33 tituly) během minulého týdne nahlas řekli, co jsme si všichni mysleli: Thomas Tuchel nebude příští rok pokračovat na lavičce Bayernu. Žádný bezprostřední konec bez jasně vyprofilované náhrady ani Ole Gunnar Solskjær jako řešení do léta. Taky ale jde o jasné sdělení, že takhle to dál nejde. Příštího kouče ať si vybere Max Eberl, až v nadcházejících týdnech usedne za stůl s cedulkou sportovní ředitel.

Snad i tahle jistota dovolila Tuchelovi posunout Joshuu Kimmicha na pravého beka. Julian Nagelsmann bude rozhodně doufat, že na kraji obrany nasbírá jeho reprezentant trochu praxe před domácím evropským šampionátem. S návratem Toniho Kroose k Nationalelf padne tenhle černý Petr na Kimmicha dost možná i v mezinárodním fotbale.

I citelně uvolněnější Bayern si rozhodující branku nechal proti Lispku až do závěru. Spolupráce Eric Dier, Eric Maxim Choupo-Moting, Harry Kane v nastaveném čase zajistila mnichovským první výhru proti Lipsku Marca Roseho (v pátém zápase; z předchozích čtyřech měl Rose proti Bayernu dvě výhry a dvě remízy).

Naštěstí pro tým ze stáje Red Bullu z týmů bojujících o Ligu mistrů netratili jenom býci z Lipska. Třetí Stuttgart dal svým pronásledovatelům příležitost dotáhnout se remízou s Kolínem (1:1). Po podané ruce ale nesáhli ani v Lipsku, ani v Dortmundu.

„Hra, set a zápas,“ zněl text transparentu pod žlutou zdí na Westfálském stadionu. Poukazoval na krach ambicí DFL (ligová asociace, ve které zástupci 36 klubů z 1. a 2. Bundesligy řídí byznys německého profifotbalu) k uzavření marketingového partnerství s investorem ze soukromé sféry. Protesty fanoušků znejistili nejenom zájemce samotné, ale taky představitele klubů. Někteří začali volat po opakování hlasování. Námluvy s investorem pak v minulém týdnu odpískalo prezidium DFL na své mimořádné schůzce. Tribuny slaví. “Vítěz: fotbal,” zněla druhá část transparentu.

Tenisová nebyla jenom terminologie příznivců, ale i výměna na hřišti. Z brzkého vedení Hoffenheimu k obratu na 2:1 v poločase. Krátce po něm Pavla Kadeřábka na pravé straně hřiště doplnil David Jurásek na protější lajně. Společně přispěli k druhému obratu v zápase. Ten dvěma góly v rychlém sledu zajistil Maxi Beier. Mladý německý útočník tak zakončí sezonu s dvouciferným zápisem vstřelených branek. Už teď má k pěti asistencím deset gólů. Pro Hoffenheim šlo o důležité tři body v týdnu, kdy Freiburg nestačil na Augsburg (2:1), Frankfurt na Wolfsburg (2:2) a Brémy na Darmstadt (1:1). Jako by do té Evropy příští rok nikdo zas tak moc nechtěl…

Buďme hrdí na Hložka!

Tři čeští fotbalisté budou v květnu novopečení mistři Bundesligy. Tohle nám říká Opta s 89% pravděpodobností. Právě takovou šanci zvednout nad hlavu Meisterschale mají podle jejich modelu Xabiho hoši. Šlo by o první mistrovský titul v historii Bayeru Leverkusen. Klubu, který čeká na trofej už 31 let (vítězství v německém poháru v roce 1993; o pět let dřív ještě Bayer vyhrál Pohár UEFA). Teď si to můžou vynahradit a k míse pro vítěze ligy přihodit i pohár za prvenství v DFB Pokalu nebo klidně ten pro vítěze Evropské ligy. Každým dalším kolem se navíc přibližují úspěchu v německém fotbale dosud nevídanému - vyhrát ligu bez jediné porážky.

Hrdým českým příznivcům jako by přitom unikalo, že součástí skutečně historické sezony jsou i tři jejich krajani. Slávistická část twitteru poukazuje na nízkou minutáž Adama Hložka. Sparťané se zase na sítích sebemrskačsky ptají, proč sakra ti jejich bývalí svěřenci šli zrovna do Leverkusenu.

Nehledě na to, jestli jsou Patrik Schick, Adam Hložek a Matěj Kovář prvními jmény na Alonsově soupisce nebo ne, při sportu tradičně projevovanou národní hrdostí bychom na nich šetřit neměli! Ligu nejde vyhrát s jedenácti hráči, to nám ukázal třeba loni Arsenal. Zvlášť, když přitom hrajete i další soutěže. A jasně, Alonso se na podzim v ligovém maratonu opíral o svých jedenáct statečných. S nimi ale jako doprovodná kapela notovali „rezervisté“ excelující v pohárových zápasech. A bez nich by vystoupení hlavních hvězd dav neuchvátilo.

Vedle toho, když se oprostíme od zkratkovitých titulků, celá česká trojice nám může dělat radost. Vždyť Patrik Schick (nastoupil do 14 zápasů od začátku prosince a má v nich bilanci 6+1) se po v podstatě roční absenci konečně vrací do zápasového tempa. Adam Hložek (v lize odehrál jen 12 % dosud odehraných minut, v Evropské lize je to ale už 54 % a v německém poháru 31 %; za celkových 641 odehraných minut má bilanci 6+2) je v 21 letech hráčem v pravidelné rotaci nejlepšího týmu Bundesligy a jednoho z nejlepších celků Evropy. Stejně tak Matěj Kovář (odchytal zatím 9 zápasů – 5 v Evropské lize, 3 v německém poháru a 1 v lize) dostává příležitosti v základní sestavě i jako brankářská dvojka, a to se mimo Anglii moc nevídá. Navíc dost možná i jeho přítomnost dostává letos z Lukáše Hradeckého jeho nejlepší výkony za minimálně tři roky.

Patrik Schick, Adam Hložek a Matěj Kovář s největší pravděpodobností vyhrají Bundesligu. První v historii Leverkusenu a první pro rodáky z naší kotliny od Jana Šimůnka s Wolfsburgem v roce 2009. Zároveň to můžou okořenit titulem Invincibles (neporazitelní po vzoru Arsenalu z roku 2004), německým pohárem a proč by ne i tou Evropskou ligou… Ať úspěchů nakonec posbírají více či méně, jsou neopomenutelnou součástí historické sezony Leverkusenu, historické sezony v kontextu celého německého fotbalu a navždy součástí fotbalových kronik. Doceňme to teď, dokud můžeme tenhle triumf prožít. Ne až posléze ve zpětném zrcátku.