Bundesliga je zpátky! A vrátila se s velkou parádou, ale hlavně plná českých hráčů. S desítkou zástupců se vyrovnáváme Švýcarsku. Nizozemci a Belgičané nás převyšují pouze o jeden kus.
Ligový návrat mohl být ale v českém podání o něco šťastnější. Otvírákem sezony bylo nejčastěji hrané bundesligové utkání. Bayern Mnichov a Werder Brémy se potkaly už po 113. a po jedenácté u toho byl Jiří Pavlenka. Namísto jeho první výhry nad rekordním mistrem se ale stal prvním brankářem, kterému v Bundeslize vstřelil gól Harry Kane. Bayern si poradil s Brémami pohodlně 4:0.
Pavel Kadeřábek podal tradičně solidní výkon, svým spoluhráčům v útoku dokonce nabídnul tři klíčové přihrávky. Ani to ale nestačilo a jeho Hoffenheim prohrál s Freiburgem 1:2.
Pravou nohou do svého nového angažmá vstoupili Alex Král i Václav Černý. Bývalý středopolař Schalke nebo West Hamu byl jediným hráčem Unionu mimo obranou řadu, který odehrál celých 90 minut. Záři reflektorů si na sebe ale strhla dvojice Kevin Behrens a Frederik Rønnow.
Zatímco 32letý německý útočník hattrickem pozval Hansiho Flicka do publika v Berlíně, dánský shot-stopper potvrdil svoji formu z minulé sezony, když během utkání vytáhnul dvě penalty Mainzu. Především díky této dvojici pokračuje Union ve své veškerá data popírající jízdě z minulé sezony a do nového ročníku vystoupil výhrou 4:1.
Povedený vstup do bundesligového života měl Tomáš Čvančara. Ačkoliv jeho Gladbach jen remizoval, exsparťan se prosadil už po půlhodině hry. V závěru navíc ukázal nervy ze železa, když v 97. minutě za stavu 4:3 pro domácí Augsburg proměnil penaltu a zajistil svému týmu alespoň bod. Stal se tím navíc teprve druhým hráčem Gladbachu, který při svém debutu vstřelil vícero gólů. První byl Peter Meyer v roce 1967, který při svém prvním zápase v dresu die Fohlen zaznamenal hattrick.
Že se s nimi musí počítat oznámil světu Bayer Leverkusen. Svou tendencí kontrolovat hru i napadat jako velkoklub přehrál Lipsko 3:2. Jestli budou chtít do svého moderního pojetí hry zapojit v maximální možné míře i brankáře, Matěj Kovář si může říct o místo.
Naopak nad Lipskem visí několik otazníků. Se záložní dvojicí Schlager-Seiwald trpící fobií z balonu se jejich herní plán omezoval na rychlý přechod přes vysoce postavené krajní obránce. Bayern tím dokázali ztrestat, Xabi Alonso si to ale pohlídal a limitoval ofenzivní hrozbu lipských na standardní situace.
Má cenu se na to koukat, když to zase vyhraje Bayern? Pro začátek, v Mnichově není zrovna veselo. Přes léto nezůstal na Säbener Straße kámen na kameni. Rovněž aktuální bilance Thomase Tuchela na lavičce der Rekordmeister (7 výher, 2 remízy a 5 porážek, doplněná o debakl od Lipska v superpoháru), dává naději ostatním.
Dlouhé pronásledování Harryho Kanea nechalo vyhnisat jiné problémy v sestavě. S nezodpovězenou otázkou návratu Manuela Neuera a prodejem Yanna Sommera vyvstala potřeba hledat brankáře. Přes Rayu, Kepu, Rulliho a Ortegu se Bayern propracoval až na svou lavičku a spoléhat se dál bude na Svena Ulreicha.
Se zálohou složenou výhradně z osmiček - ať si Kimmich říká o své pozici co chce - dál chybí balanc ve středu pole. A protože se Declan Rice, na rozdíl od Harryho Kanea, nechtěl stěhovat z Londýna, ani případná posila na post defenzivního záložníka nebude zrovna Javi Martínez.
Nad Bayernem tak teď visí víc otázek než před začátkem přestupového období a nezdá se, že by se cíl „stabilizovat pacienta“ přes léto podařilo naplnit.
Předplatné webu už máte? Naše prémiové texty si můžete stále pořídit za zvýhodněnou zaváděcí cenu a když to uděláte do konce srpna, tak se navíc automaticky zapojíte do slosování o Apple Watch Series 6 (platí pro měsíční i roční předplatné).
Naopak slibně působí letní přestupové okno v podání nejbližší konkurence Bayernu. Lipsko, Leverkusen a vlastně i ten Dortmund jsou mnichovským dost možná blíž než kdy dřív. Z kabiny BVB jdou dokonce hlasy, že letos si jdou za titulem.
A že přišli o Bellinghama? To může být nakonec dobře. Anglická superstar byla po všech Dembéléch, Sanchech a Haalandech dalším v řadě, kdo bral Dortmund jako pomyslný odrazový můstek. Jeho ambicí bylo dostat na vrchol sám sebe, ne klub.
Nahradil ho Marcel Sabitzer. Vůdčí postava během jeho let v Lipsku a dřív excelentní tvůrce, dnes velmi všestranný středopolař, který má po působení v Mnichově co dokazovat. On, Haller, Emre Can (všichni 29 let), a ostatně ani o dva roky mladší Brandt se Sülem nehrají o svůj další velký přestup. Jestli chtějí něco dokázat, musí to být ve žlutočerných barvách.
Nová desítka, nová smlouva pro trenéra a záplava nových posil. To je Bayer Leverkusen. V tabulce počítané od příchodu Xabiho Alonsa čtvrtý tým minulé sezóny. Doplněni o zkušenosti Granita Xhaky, Jonase Hofmanna a vlastně i Alejandra Grimalda, ale také o hlad mladých pušek Arthura a Matěje Kováře, přihodili v Leverkusenu do sestavy ještě jednu důležitou ingredienci - tvořivost.
Během jarní části sezony bylo hodně znát, když na hřišti chyběl Florian Wirtz a jeho 5,6 vytvořených střeleckých příležitostí (SCA) každých 90 minut. Mimo už málem zapomenutého Amina Adliho se jeho přínosu nikdo nepřiblížil ani na dohled. Grimaldo (3,7 SCA/90 min) namísto Bakkera (2,3 SCA/90 min) a Hofmann (5,5 SCA/90 min) namísto Diabyho (3,4 SCA/90 min) tak pomohou novému číslu deset (Wirtz si o změnu před začátkem sezony sám řekl, dřív nosil 27) nést tuto tíhu. Velmi brzy možná s novým brankářem mezi třemi tyčemi, Bayer si může dělat naděje na setřesení přezdívky Neverkusen.
Třetí z předních vyzyvatelů už Bayernu jednu trofej letos sebral. Velmi rychle tak ukázal, že nějaké obavy z velké přestavby a ztráty opor byly zbytečné. Ostatně, Gvardiol měl slabší ročník než o sezonu dřív a Nkunku si prakticky nezahrál mezi lednem a dubnem. Odchod Szoboszlaie zase dává prostor zazářit Olmovi. Loïs Openda i Xavi Simons jsou posily skvěle zapadající do koncepce klubu a třeba Christoph Baumgartner byl vloni jeden z nejlepších hráčů ligy v jednom z jejích nejhorších týmů (v Hoffenheimu).
Stále ale čekáme na rozhřešení, zda bude explozivní herní styl fungovat i proti soupeřům se zataženější obranou. V lize to tak může být přece jenom trochu trápení proti různým Unionům, Freiburgům nebo třeba i Frankfurtům. Naopak v Lize mistrů proti soupeřům s vytaženější defenzivní řadou mohou útočníci i krajní beci rudých býků řádit.
Desítka českých hráčů napříč bundesligovými kluby nevyhnutelně znamená, že se dočkáme řady vzájemných střetů. Jeden zajímavý se sehraje v sobotu (18:30) v Porýní, kde se potkají Hložkův, Kovářův a Schickův Leverkusen s Čvančarovo Gladbachem.
Malé rýnské derby přineslo v minulé sezoně čtyři body do kasičky Leverkusenu. Gladbach navíc na výhru v tomto ligovém duelu čeká od listopadu 2019. To se ještě na lavičkách utkali Peter Bosz s Marcem Rosem, na hřišti Havertz se Zakariou a střídat se mohlo jen třikrát. Téhle táhlé bilanci bude chtít učinit přítrž trenér Gerardo Seoane - dnes operující v technickém prostoru Gladbachu, ještě vloni touto dobou u sobotních soupeřů.
Druhým derby ve víkendovém rozpise Bundesligy je to bavorské (neděle 15:30). Že se Mnichovský gigant musí zamyslet na tím, co si pro něj jeho menší soused z Augsburgu připravil, o to se postaral výběr Enrica Maaßena vloni na podzim. Tou dobou totiž pokulhávající Bayern porazili na svém hřišti 1:0. A nebyl to jediný soupeř z čela tabulky, kterému dokázali augsburští zavařit.
Vyrovnané, ač neúspěšné duely s Lipskem (2:3) a Dortmundem (3:4), ale hlavně krádež všech tří bodů Leverkusenu i Unionu Berlín ukazují, že to Maaßen na přední celky umí. Ostatně i těm Mnichovanům nasázeli v loňské odvetě v Allianz Areně tři branky. Podobný zápis by rádi zopakovali i během víkendové návštěvy - jen s tím rozdílem, že na straně domácích nesmí svítit pětka.
Postup do Ligy mistrů si vybírá zásadní daň na výkonech Sparty v domácí soutěži. Je devět bodů za Slavií a odehrála letos naprosté minimum utkání, které by se daly hodnotit jako pohodlné výhry. Velkou roli hraje neefektivní skladba kádru.
Datové modely říkají, že Sparta má šanci na postup z ligové fáze Champions League zhruba padesát na padesát, spíš o trochu víc. Rozebereme si výhled českého mistra v elitní evropské soutěži.
O Sokol Úpohlavy ze čtvrté třídy se před rokem zajímali až v Japonsku. Šestnáct žlutých karet pro jeho hráče v jednom zápase tehdy vytvořilo nepřehlédnutelný světový rekord. Vyrazili jsme zjistit, jak se dělá fotbal na místě, které by bez fotbalu bylo zapomenuté.
