V severozápadní Anglii, nedaleko hranic s Walesem, leží čtvrté největší anglické město – téměř milionový Liverpool. Nejen díky Beatles je známým centrem kultury, ale v minulosti byl také významným průmyslovým městem.
Liverpoolský přístav položený v ústí řeky Mersey do Irského moře byl a stále je jedním z důležitých dopravních a obchodních uzlů celého britského impéria. Byl domovským přístavem slavného Titaniku a domovem je i pro dva slavné fotbalové kluby – Liverpool F.C. a Everton F.C.
V roce 1877 byl v liverpoolské čtvrti Everton založen kriketový klub pro mládež jedné z místních farností. Ale protože se kriket hrál jen přes léto, hledala se alternativa pro celoroční sportovní vyžití. A tak v roce 1878 vznikl fotbalový klub St. Domingo F.C. Jeho členy však nebyli jen farníci, a proto byl již v následujícím roce přejmenován na Everton Football Club.
Everton hledal ideální hřiště, kde by mohl hrát své zápasy. Nakonec zakotvil na Anfield Road na pozemku, který odkoupil předseda klubu John Houlding. Ten chtěl mít z pozemku užitek, a tak ho klubu pronajímal. Protože byl podnikatel a sládek, nárokoval si také výhradní právo nabízet divákům při zápasech občerstvení.
Vztahy mezi majitelem a ostatními členy vedení klubu se kalily nejen kvůli Houldingově ziskuchtivosti. Důvodem sváru byl i fakt, že byl členem Konzervativní strany (Conservative Party), zatímco většina členů správní rady Evertonu byla politicky zaangažována v Hnutí střídmosti (Temperance Movement). Obchodní zájmy Johna Houldinga se od hodnot propagovaných tímto hnutím diametrálně lišily. Když Houlding výrazně navýšil klubu nájemné na Anfieldu, spory vyústily v otevřený konflikt a následný rozchod.
V roce 1892 Houlding ve vedení Evertonu skončil a zbylí činovníci koupili pro nový stánek klubu pozemek jen o jeden kilometr dál, v Goodison Parku. Houlding ale nechtěl nechat svůj stadion na Anfieldu ležet ladem a založil nový klub. Usiloval i o udržení značky Evertonu, proto se jej pokusil zaregistrovat jako Everton Football Club and Athletic Grounds Company, Limited. To mu však vedení fotbalové ligy neumožnilo a rozhodlo, že značka Everton patří klubu, který se nově zabydloval v Goodison Parku.
Na druhé straně liverpoolského parku s názvem Stanley Park, na hřišti Anfield, začal působit klub nazvaný podle jména celého města – Liverpool Football Club (LFC).
Everton tak byl prvním z liverpoolských týmů, který hrál na slavném stadionu na Anfield Road. Proto si přezdívají The Originals – ti původní. V roce 1888 se Everton navíc stal jedním z 12 zakládajících členů anglické The Football League. Její třetí ročník dokonce vyhrál a svůj první titul tak získal na Anfieldu.
Nově založený Liverpool FC nejprve musel sehnat hráče. Houlding do anglického průmyslového města nalákal velkou skupinu Skotů, kteří sem přicházeli nejen za prací v manufakturách a továrnách, ale i s vidinou možnosti začít vydělávat peníze právě hraním fotbalu.
Kniha Víc než jen zápas od Miroslava Šifty vypráví příběhy nelítostné rivality mezi anglickými kluby a jejich fanoušky. Zachyceny jsou nejdůležitější momenty historie nejen anglického fotbalu. Vše se odehrává na nejzajímavějším a nejžhavějším hřišti, které anglický fotbal nabízí – v rámci největších derby. Právě ze soubojů anglických fotbalových rivalů o „jejich“ město nebo region je nejlépe patrné, co všechno fotbal v Anglii obnáší, co znamená pro místní a co všechno ovlivňuje. Že je to mnohem víc než jen zápas.
Hned ve své první sezoně vyhrál Liverpool nižší Lancashire League a na začátku sezony 1892/1893 dostal možnost nastoupit do druhé ligy. I v té byl úspěšný, sezonu dokončil neporažený a přes test match, jakousi obdobu baráže, postoupil mezi elitu.
V sezoně 1894/1895 se oba liverpoolské celky poprvé potkaly v nejvyšší anglické soutěži. První Merseyside derby se odehrálo 13. října 1894 v Goodison Parku. Domácí Evertonians zvítězili 3:0. Odveta na Anfieldu poté skončila remízou 2:2.
Zatímco Everton bojoval o svůj druhý titul (nakonec skončil druhý za Sunderlandem, který si připsal už svůj třetí primát, a stal se nejúspěšnějším anglickým klubem té doby), Liverpool skončil poslední a po roce ho opět čekal test match.
Tentokrát v něm neuspěl a hned po jedné sezoně o prvoligovou příslušnost přišel. Ale rok na to (1896) baráž LFC znovu vyhrál a putoval zpět mezi elitu.
Od roku 1896 se Liverpool stal pevnou součástí ligové společnosti a změnil klubové barvy. Opustil modrobílou kombinaci, pozůstatek snahy zakladatele Johna Houldinga držet se zavedeného odkazu Evertonu, a nastoupili v červených dresech a bílých kraťasech.
Nové barvy LFC svědčily. Poprvé s nimi klub skončil na 5. místě, dvě příčky před městským rivalem. V přímém souboji s Evertonem však nyní už Reds ještě úspěšní nebyli. První výhra LFC nad Blues přišla až v příštím ročníku (1897/1898).
Evertonians byli v počátcích Merseyside derby výrazně úspěšnější. Z pohledu dnešního diváka je však lepším týmem Liverpool. Existovala ale i éra, kdy oba liverpoolské týmy patřily k tomu vůbec nejlepšímu, co anglický (ne-li celosvětový) fotbal nabízel.
Liverpool se na fotbalové výsluní dostal v 60. a 70. letech 20. století. Hlavní zásluhu na tom měl legendární manažer Sir Bill Shankly a dva jeho kolegové a následně i jeho nástupci – Bob Paisley a Joe Fagan. Liverpool válel i na počátku 80. let. Získal další tři po sobě jdoucí tituly v anglické nejvyšší soutěži (1982, 1983, 1984) a v roce 1984 po výhře na penalty ve finále s AS Řím i další Pohár mistrů evropských zemí (což byl předchůdce Ligy mistrů).
V roce 1980 Liverpool do svých řad ze třetiligového Chesteru City přivedl tehdy 19letý útočný talent, Velšana Iana Rushe. Ten se během zmiňovaných tří mistrovských sezon 1982–1984 stal pokaždé nejlepším střelcem týmu. V ročníku 1983/1984 byl s 32 brankami i králem ligových střelců a ve všech soutěžích v této sezoně zaznamenal celkem 47 gólů.
Tři klání v rámci Merseyside derby v srpnu a říjnu 1984 a v květnu 1985, tři zápasy se stejným koncem. Všechna vyhrál Everton těsně 1:0. Každé vítězství v liverpoolském derby je cenné, ale tato tři v řadě byla symbolická. Everton konečně přerušil nadvládu svého soka.
První, srpnová výhra znamenala, že Everton uzmul Liverpoolu Charity Shield (dnes Community Shield), o který se tradičně utkává vítěz FA Cupu s mistrem ligy. FA Cup v roce 1984 vyhrál právě Everton, mistrem ligy byl LFC. Na jakoukoli trofej čekali Blues od roku 1971, dá se říct, od začátku panování Reds. Teď ale přišel zlom. Evertonians nabyli přesvědčení, že i Liverpool se dá porazit a stouplo jim sebevědomí. Tehdejší tým Reds prohry moc neznal. Nečekaná porážka od městského rivala navíc přišla v zápase o trofej.
Zatímco výhra v tomto Merseyside derby pro Everton odstartovala nejúspěšnější sezonu v jeho historii, v případě Liverpoolu zahájila období, které by se dalo nazvat věčně druzí Reds. Další dvě výhry Evertonu přišly ve vzájemných ligových střetnutích. Liverpool na rozjetý Everton v tomto ročníku ztratil víc než těchto šest (i když zásadních) bodů. Everton ovládl celou ligu, získal 90 bodů a na LFC zbylo druhé místo se 77 body. Slabší sezonu zažil i liverpoolský střelec Ian Rush. I když slabší je v tomto případě poměrně nevhodné slovo, protože skóroval 26krát, ale jen 14 z těchto branek padlo v lize.
Everton v tomto ročníku dokázal vyhrát také svou první, ale zároveň zatím i poslední, evropskou trofej. Ve finále Poháru vítězů pohárů 3:1 přehrál Rapid Vídeň. Do finále evropského poháru dokráčel i Liverpool, ale v Poháru mistrů evropských zemí postavil do cesty Juventus Turín. Ten vyhrál gólem Michela Platiniho z penalty 1:0. Na stadionu Heysel v Bruselu se ale odehrálo něco mnohem horšího než to, že Reds museli skousnout další druhé místo.
Večer ve středu 29. května 1985 byl celý fotbalový svět netrpělivě vyhlížel souboj o ušatý pohár. Liverpool prahl po obhajobě vítězství z předchozího roku a zisku pátého triumfu v Poháru mistrů evropských zemí. Italský Juventus toužil napravit prohru z finále před dvěma lety (0:1 s Hamburkem SV). Miliony fanoušků zapínaly televizory, aby mohly sledovat toto fotbalové galapředstavení.
Místo hvězdných fotbalistů chystajících se k výkopu vrcholu celé sezony, ale sledovali, jak po hřišti pobíhají záchranáři a zkrvavení fanoušci. A viděli i několik nehybných těl. Asi hodinu před plánovaným zahájením utkání totiž postihla zastaralý bruselský stadion Heysel katastrofa.
Po zkušenostech z loňského vypjatého finále Liverpoolu proti AS Řím přistoupili pořadatelé k finále 1985 zvlášť opatrně. Oba tábory fanoušků, u nichž se daly potyčky opravdu očekávat, byly rozděleny tak, že sektor za jednou brankou patřil výhradně fanouškům v červených dresech, za druhou zase příznivcům černobílých. Hlavní, podélné tribuny byly obsazeny neutrálními diváky. Do jednoho z neutrálních sektorů v blízkosti liverpoolského prostoru se ale dostalo několik desítek fanoušků Juventusu. Ti sehnali vstupenky na černém trhu. Šlo vesměs o normální fanoušky, tvrdé jádro bylo na protější straně.
Na to ale liverpoolští rowdies ohled nebrali. Překonali zábranu mezi sektory a začali na Italy dorážet. Fanoušci Juventusu chtěli násilí uniknout a tlačili se k východu - jednomu jedinému z obrovské části tribuny. Agresivní příznivci Reds hrnuli ustupující dav před sebou. Nastal chaos. Tlak masy lidí nevydržela zeď oddělující tribunu od hrací plochy a zbortila se. V jejích troskách vyhaslo mnoho životů, další lidé byli ušlapáni davem. Mezi oběťmi bylo přes třicet Italů, ale i několik Belgičanů.
Incident si vyžádal 39 obětí, asi 600 lidí bylo zraněno. Fanoušci Juventusu z protější tribuny okamžitě zatoužili po pomstě. Dalšímu střetu naštěstí zabránila policie. V útrobách stadionu se horečně řešilo, co bude se zápasem. Proti jeho zrušení hovořil argument, že by v ulicích Bruselu došlo k dalším potyčkám. Obě mužstva nejdřív nastoupit nechtěla, ale nakonec byla činovníky UEFA přesvědčena k opaku.
Dvakrát stál v místech, kde o chvíli později umírali lidé. Měl štěstí, vždycky se z nějakého důvodu rozhodl přesunout jinam. I proto může vyprávět. Rozhovor, který původně vyšel v tištěném Football Clubu číslo 1/2019, odemykáme v celém znění jako pořádnou porci čtení mezi svátky.
Zápas se odehrál ve velmi ponuré, smutné atmosféře. Vítězství Juventusu přihlížel poloprázdný stadion, část fanoušků totiž objížděla bruselské nemocnice a hledala své kamarády a známé.
Tragédie měla dohru i mimo hřiště. UEFA označila za viníky liverpoolské fanoušky. Několik z nich dokonce stanulo před soudem a 14 jich bylo odsouzeno. Všechny anglické týmy byly vyloučeny z evropských soutěží. Zákaz platil pět, v případě Liverpoolu FC šest let (původně 10, ale trest byl později zmírněn).
Katastrofa na stadionu Heysel tak měla dalekosáhlý dopad na celý anglický fotbal. Zřejmě nejvíc však řádění fanoušků LFC poškodilo jeho městského rivala, rozjetý Everton. Nikdy se nedozvíme, zda by Blues v následujících letech dokázali svou sbírku evropských trofejí rozšířit. Velmi pravděpodobně ano.
Chování liverpoolských rowdies spolu se shodou velmi nešťastných náhod a rozhodnutí nakonec vedly k tomu, že Everton svou tehdejší kvalitu nemohl ukázat ve fotbalové Evropě. Velmi jasně ji však během následujících sezon dokazoval alespoň na anglických trávnících.
I přes trvající šok z bruselských událostí pokračovali Reds v sezoně 1985/86 ve výborných výkonech. Ve skvělé formě byl i Everton. Jeho cílem byla obhajoba titulu. Blues získali nejlepšího střelce předchozího ročníku, Garyho Linekera z Leicesteru City. Ten svůj 24gólový zápis ze sezony 1984/1985 dokázal v modrém dresu Evertonu dokonce ještě vylepšit. Nastřílel 30 ligových branek (ve všech soutěžích dokonce 38) a opět se stal ligovým králem střelců.
Skóroval i v obou Merseyside derby. První z nich však na půdě Evertonu vyhráli 3:2 hráči LFC. V odvetě opět vyhrál hostující tým, tentokrát pečetil výhru Evertonians na Anfieldu v poměru 2:0 Linekerův gól. Sezonní bilance tak byla vyrovnaná a stejné byly i výkony po celou sezonu. Everton a Liverpool se přetahovaly o čelo tabulky. Liverpool nakonec dokázal ukořistit o dva body víc. Reds slavili už svůj 16. titul, ale Blues měli týden po závěrečném ligovém kole šanci alespoň na částečnou nápravu a pořádnou odvetu.
V květnu 1986 se totiž oba nejlepší celky sezony utkaly ve Wembley ve finále FA Cupu. V poločase Everton vedl 1:0. Skóroval Gary Lineker. Pro Blues nadějně rozjeté finále však Liverpool dokázal otočit. A prsty v tom měl především Linekerův střelecký konkurent v červeném dresu Ian Rush. Nejdříve vyrovnal a nakonec uzavřel skóre zápasu gólem na 3:1 pro Reds. Tentokrát byl všude druhý Everton. Liverpool slavil double.
Everton ve svém kádru neudržel kanonýra Garyho Linekera, který toužil prodat svou formu v Evropě (do uplynutí zákazu startů anglických klubů v evropských pohárech zbývala stále ještě spousta let) a přestoupil do Barcelony. Nakonec to ale vůbec nevadilo. Střelec týmu sice chyběl, ale hráči Evertonians se o góly dokázali rovnoměrně rozdělit. Byli tak produktivní, že se Everton dokonce stal týmem s nejvíce vstřelenými brankami sezony 1986/1987.
Liverpool však byl úspěšnější v Merseyside derby. Po prvním bezbrankovém zápase v Goodison Parku vyhrál v domácí odvetě 3:1 – dvakrát skóroval Ian Rush. Everton i tak ovládl ligu s devítibodovým náskokem na městského rivala a slavil svůj devátý a zatím poslední titul.
Dlouho byli jediní, kdo se dovedl postavit Manchesteru City. I letos věřili, že ze zlaté generace okolo Van Dijka a Salaha ještě vymáčknou maximum a zabojují o titul. Realita? Liverpool má za sebou dvě prohry s outsidery, v tabulce se krčí na devátém místě a na Ligu mistrů ztrácí deset bodů.
Před sezonou 1987/1988, po veleúspěšných šesti letech, opustil Everton manažer Howard Kendall. Zřejmě ho omrzelo vést tým v soutěži, z níž nelze postoupit do evropských pohárů, a proto se upsal ambicióznímu baskickému Athleticu Bilbao. S Kendallem jako by odešly z Evertonu i úspěchy. V novém ročníku Everton ještě vystoupal na slušnou čtvrtou příčku, ale s Liverpoolem už krok držet nedokázal. Reds získali o 20 bodů víc a ligu s přehledem vyhráli.
V sezoně 1988/1989 Everton začal zapadat do průměru, bylo z toho osmé místo. Naopak Liverpool pokračoval v bojích o nejvyšší příčky. V jarní části sezony však veškeré fotbalové dění (a to nejen v Anglii) smutně poznamenala událost ze semifinálového zápasu FA Cupu, ve kterém se měl 15. dubna 1989 na stadionu Hillsborough v Sheffieldu Liverpool utkat s Nottinghamem Forest…
Po Hillsborough Liverpool získal titul ještě v roce 1990. Na další pak čekal až do roku 2020. Mezitím ještě vyhrál Pohár UEFA (2001) a dvakrát Ligu mistrů (2005 a 2019), přičemž na triumfu z istanbulského finále v roce 2005 se výrazně podíleli i Vladimír Šmicer (gól a proměněná penalta v rozstřelu) s Milanem Barošem. Liverpool tenkrát vyhrál, i když po poločase s AC Milán prohrával 0:3.
Ani Everton nebyl v posledních desetiletích úplně neúspěšný. Několikrát se podíval do evropských pohárů a navíc strávil ze všech anglických týmů nejvíc sezon v nejvyšší anglické soutěži – v ročníku 2022/2023 Evertonians hrají už svůj 120. ročník ze 124 od roku 1888. Udrží se tento tradiční klub v Premier League i letos?
Zápas o Liverpool je známý jako friendly derby. Obyvatelé města, ať už fandí červeným nebo modrým, spolu bez problémů sdílejí vše, včetně bolesti, kterou prožíval po tragédii v roce 1989 Liverpool FC. Často i v jedné rodině jsou fanoušci obou klubů.
Říká se, že 363 dnů v roce jsou Blues s Reds přátelé, ale během dvou dní, kdy dochází k Merseyside derby, jsou největšími rivaly. Mezi oběma tábory však nedochází k násilí ani jinému problémovému chování. Řevnivost je čistě sportovního charakteru, při liverpoolském derby se přiostřuje jen na trávníku. V rámci Premier League se jedná o dvojici klubů, v jejichž kláních padlo vůbec nejvíc červených karet.
Ostré bude určitě i pondělní večerní derby, které zakončí 23. kolo anglické ligy. Kloppův Liverpool je v nebývalé krizi, když v roce 2023 ještě nevyhrál a Everton, vypadá to, chytil pod novým manažerem Seanem Dychem druhý dech, který ho možná vynese ze sestupových vod. Naposledy to odnesl první Arsenal, který si v Goodison Parku před týdnem připsal teprve druhou ligovou porážku v aktuální sezoně.
Platby solidarity UEFA, které dostávají prvoligové kluby, které nehrají v dané sezoně základní část evropských pohárů, mají nový systém a české ligové kluby se mohou těšit na víc peněz.
Sparta v lize hostí Karvinou, ženská reprezentace v Teplicích v baráži o Euro 2025 Portugalsko a v televizi budou i zápasy z Premier League nebo Barcelona.
Českým fotbalovým reprezentantkám se přiblížila vytoužená účast na mistrovství Evropy. V Portugalsku remizovaly 1:1 a od historického úspěchu je dělí jediný zápas. Prohlédněte si všechny zajímavé momenty ze zápasu v Portu.
