Příznivci Premier League o své oblíbené lize rádi říkají, že je vyrovnaná. Každý v ní může porazit každého, o titul hraje až šest mužstev. To není jako u vás, ušklíbají se na přátele, co dávají přednost německému či španělskému fotbalu.
Pravda je to tak napůl. Jistě, anglická liga je asi bez diskuse nejkvalitnější soutěží na světě, což bude platit i nadále. Přísun peněz skrz televizní práva je tak masivní, že i ty nejslabší kluby, jejichž hlavním cílem je prosté přežití mezi elitou, si mohou dovolit nadstandardní hráče.
V zápase dvou prvoligových nováčků tak můžete například letos sledovat v akci Jesseho Lingarda, Neca Williamse či Joaa Palhinhu. To se vám u duelu outsiderů z Bundesligy nebo Serie A jednoduše nestane.
V jiných ohledech je ale zmíněná kompetitivnost místy jen zdánlivá. A ačkoliv pravidelně mluvíme o tom, jak i týmy ze středu tabulky vydatně posilují a mohou velkým jménům pořádně zatopit, ve výsledku se tak neděje. Jako důkaz nám postačí jednoduchá statistika. Jen jednou za posledních sedmnáct let se stalo, že by se do top čtyřky zaručující Ligu mistrů prodral klub mimo stabilní velkou šestku. Byl to pochopitelně Leicester při senzačním titulu.
Dál musíme až do roku 2005, kdy umístění v nejlepší čtveřici urval Everton pod Davidem Moyesem. Jinými slovy, do elitního kvarteta se za sedmnáct let dostalo celkem sedm týmů. Serie A či Bundesliga přitom za tu samou dobu registrují dvojciferný počet celků.
Dalším prvkem, podle kterého lze atraktivnost soutěže měřit, je situace na úplném vrcholu. Kdo vyhrává tituly. Může to působit prvoplánově, ale pro řadového fanouška je to zřetelné a nejsnáze uchopitelné. Můžete zkusit diváka nalákat na napínavý boj o vstupenku do Evropské konferenční ligy. Pokud mu ale řeknete, že o mistrovský titul reálně hraje pět celků, získáte ho podstatně jednodušeji.
A tady musíme být jako milovníci Premier League objektivní. Pokud rýpeme do německé, francouzské a donedávna i italské nejvyšší soutěže, že jsou to „farmers leagues“ o jednom mužstvu, a že španělská na tom není o moc lépe, protože dva giganty jen jednou za dekádu z leknutí doplní Atlético, musíme se podívat pravdě do očí.
Podle těchto měřítek je totiž farmářskou ligou i naše zbožňovaná Anglie, kde suverénně hospodaří zemědělec jménem Pep Guardiola. Z posledních pěti ročníků Premier League Manchester City vyhrál čtyři. Liverpool předváděl úžasné výkony, zaznamenal několik devadesátibodových sezon, titul má však pouze jediný. Citizens mu totiž víc nedovolili.
Řeči o tom, že v Anglii ligu může vyhrát až šest mužstev, jsou zkrátka babské povídačky. Ano, na ostrovech je řada velmi silných týmů s nabitými rozpočty a výjimečnými hráči. Titul však v současné době rozhodně všechny vyhrát nemůžou. Stojí jim totiž v cestě hegemon soutěže z Etihad Stadium.
Guardiolovi se můžete posmívat za to, že s drahými posilami a výtečným manchesterským zázemím nedokázal se Sky Blues vyhrát Ligu mistrů, o to víc si to ale vynahradil v lize, kde už se mistrovská trofej pro De Bruyneho partu bere jako částečná samozřejmost. Ostatně už někdy v říjnu vypadala debata expertů v anglických novinách i televizích zhruba takto:
„Chelsea to bude mít po výměně trenéra těžké, tam to bude chtít čas. Tottenham je pod Contem skvělý, ale měl by hrát atraktivněji. United se zvedají, Ten Hag může být konečně ten pravý. A Liverpool i přes hrozný úvod nemůžeme odepisovat nikdy. Boj o Ligu mistrů bude neskutečně zajímavý! Cože? Titul? No ten vyhrají City, to je jasné.“
Další pohár pro Guardiolu už zkrátka podvědomě bereme jako všední rutinu. Liga se pro nás hraje od druhého místa. Ostatně i Thomas Tuchel nebo Antonio Conte před sezonou při dotazech na klubové ambice jasně řekli, že je City, pak nic, pak Liverpool a teprve potom se můžeme bavit o našich cílech. Mezera mezi mužstvem z Manchesteru a ostatními je znatelná, vnímají ji všichni – od fanoušků po klubové šéfy.
A pokud se nestane nic neočekávaného, Citizens půjdou po titulu i v této sezoně. V cestě jim velmi pravděpodobně stojí už jen jediný soupeř. Obrozený Arsenal, který pod Mikelem Artetou sezonu rozehrál na výbornou. A i když jste fanoušky jiného klubu a z titulku tohoto textu se vám udělalo mdlo, mistrovský titul pro Gunners je v současné situaci to nejlepší, co Premier League může potkat.
Existují totiž dvě varianty. V té první Manchester City oslaví svůj pátý titul z posledních šesti sezon, Guardiola si u mikrofonu Sky Sports zapálí vítězný doutník a po vzoru Karla Gotta řekne, že letos to už ale opravdu nečekal. Liam Gallagher na twitter napíše „cmon city champions, my brotha is fokin wanker“ a pojedeme dál.
A pak je tu možnost číslo dvě. Jeden z nejslavnějších anglických klubů po devatenácti letech pozvedne nad hlavu ligovou trofej. Úžasný návrat na vrchol. Z týmu, který bojuje o titul, se v průběhu let stal tým, pro nějž je trofejí umístění v přední čtyřce. Tenkrát se za tenhle výrok Arsenu Wengerovi mnozí smáli. To ale ještě fanoušci nevěděli, že o pár let později budou na jisté místo v top four s láskou vzpomínat.
Z Gunners se stal meme klub, snadný terč pro každého fotbalového vtipálka. Nářez od Bayernu nebo od Chelsea? Zbytečná červená karta Davida Luize? Prohry s outsidery ze spodku tabulky? Eskapády Holdinga, Kolašinace nebo Mustafiho? Jen račte vstoupit, cirkus Arsenal je tu pro vás.
Severolondýnský celek ale už nějakou chvíli dělá maximum pro to, aby tomu tak nebylo. Důvěra v Mikela Artetu, jehož o místo nepřipravily ani příšerné výsledky na podzim 2020. Průběžné posilování kádru. Postupně si sedající jasný herní styl. A také odvaha zbavit se hvězd, které si s trenérem nepadly do noty.
Pokud by byl za koncepční práci Arsenal odměněn titulem, byl by to atraktivní příběh, ze kterého navíc můžou čerpat i jiní. Trofej pro Gunners by totiž mohla mentálně pomoct i Chelsea, United nebo odvěkým rivalům z Tottenhamu.
Jsem si zcela jistý, že trenéři i funkcionáři všech těchto celků před sezonou věděli, že titul nemůžou získat. Top čtyřka, nějaký pěkný výsledek v Lize mistrů a třeba jeden domácí pohár, říkali si v duchu. Pokud by kanonýři vyhráli ligu, najednou by překážka v hlavě zmizela. Pokud by titul získal Arsenal, co byl nedávno předposlední v tabulce a všem pro smích, my můžeme taky.
Už tak skvělá Premier League by získala ještě větší náboj. Pokud jste fanoušky formule 1, odpovězte si na otázku, které sezony vás bavily víc. Ta, ve které bojovala trojice jezdců o titul do posledního závodu? Nebo ty, kde bylo o triumfu Hamiltona, Vettela či Schumachera jasno od letní přestávky?
Boj o titul rovná se zajímavost, takhle jednoduché to je. Stačí se jen podívat na to, jak rozkvetla Itálie. Dřívější gigant Juventus se najednou musí otáčet, aby vůbec byl v Lize mistrů. Sledujeme fantastické dostihy klubů z Milána či famózně hrající Neapol a z nedávno vysmívané Serie A je rázem jedna z nejvíce sexy soutěží v Evropě.
Ze srdce tedy Arsenalu přeji, aby v zimě kádr dobře doplnil a byl Citizens minimálně důstojným soupeřem až do posledního kola. S trochou pesimismu na závěr totiž dodávám, že tým s Haalandem a Álvarezem na hrotu, asi osmi fantastickými záložníky a Guardiolou na lavičce totiž moc dalších šancí na titul rozdávat nebude.
Text je součástí nové série komentářových textů ze světa Premier League a anglického fotbalu, která pod názvem Albion vychází na webu Football Clubu každý týden.
Sparta má za sebou polovinu zápasů v ligové fázi Champions League. Vstoupila do ní nad plán, naposledy ale prohrála zápas, který se zdá být klíčovým v letenském boji o postup. Teď musí překvapit, jestli chce hrát play off.
Po reprezentační pauze je zpět ligový fotbal. Ukážeme vám, co, kdy a kde si můžete v pátek pustit.
Znáte Hattrick? Tahle hra je na dlouho a jestli milujete fotbal a retro, budete na ní závislí.
