Dva zápasy od historie je Anglie s Garethem Southgatem. S trenérem národního týmu, který je vlastně téměř celých osm let ve funkci pod kritikou za svůj konzervativní přístup.
Víme to všichni, píše se o tom pořád. Anglie nudí. Má míň střel na bránu než Česko (15:18) i přesto, že odehrála o dva zápasy víc a oba byly navíc s prodloužením.
V semifinále je Anglie proto, že má štěstí na los (lehká skupina i přijatelní soupeři v play off) i na klíčové okamžiky. To je vlastně ale i její velká síla. Pod tlakem se její hráči nelámou a zatím vždy dokázali najít odpověď: Bellinghamovy nůžky proti Slovensku a Sakova střela proti Švýcarsku.
Spolehnout se může i na dobře fungující obranu, která v pěti zápasech dostala tři góly.
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
Pro velkou část fotbalové veřejnosti, včetně té anglické, je to ale od zřejmě nejtalentovanějšího týmu na Euru málo. Dost mají Southgateballu.
A v Anglii se píše o tom, že ať už tohle mistrovství dopadne jakkoli, Southgate po něm skončí. I přes kritiku za ustrašený herní styl je už teď jasné, že čistě z pohledu výsledků Southgate nezklamal.
Na mistrovství světa 2018 byl v semifinále, na Euru 2020 prohrála Anglie ve finále až na penalty, na MS 2022 vypadla těsně ve čtvrtfinále a teď je zase v semifinále.
Southgate i s jeho pověstí nudného patrona stále může odejít jako naprostý král. Jako ten, kdo ukončí dlouhé anglické čekání na druhý triumf na velkém turnaji. Zařadit se vedle Sira Alfa Ramseyho, který s Albionem vyhrál mistrovství světa v roce 1966. Od té doby trvá anglický půst.
V cestě k jeho ukončení teď stojí už jen Nizozemsko a Španělsko.
„Pokud jeho tým Nizozemci vyřadí, bude Southgate manažerem, který Anglii důsledně vedl na území, které jí bylo dlouho cizí, a sice do posledních fází velkých turnajů, ale nedokázal jí dostat za čáru konečného triumfu,“ dává Southgatově éře u anglické reprezentace předčasné vysvědčení Phil McNulty, šéf fotbalového oddělení britské BBC.
„Vítězství Anglie nad Nizozemskem a Španělskem by přineslo Southgatovi definitivní odpověď na otázky ohledně jeho taktiky a konzervativního přístupu, které zahalovaly jeho osmiletou éru navzdory bezprecedentnímu rekordu, kdy Albion opakovaně dovedl do posledních kol velkých turnajů,“ pokračuje McNulty.
Anglie do semifinále došla po jediné výhře v základní hrací době z pěti odehraných zápasů, když hned v prvním porazila Srbsko 1:0. Pak remizovala s Dánskem 1:1 a Slovinskem 0:0, což bylo na některé fanoušky Anglie moc a po konci zápasu létaly na Southgata plastové kelímky. Po úspěšných penaltách se Švýcarskem naopak Southgate s fanoušky přímo na ploše slavil postup do semifinále.
Právě penalty proti Švýcarsku byly tím asi nejzajímavějším, co jsme zatím od Angličanů viděli. Stále dokola se mluví o tom, že pro ně dlouho byly prokleté, viz třeba poslední EURO a prohra s Italy ve finále. Teď je ale všech pět Angličanů proměnilo naprosto suverénně a z Toneyho penalty se dokonce může stát jeden z ikonických momentů tohoto turnaje.
Kdyby došlo na rozstřel i dnes, nikdo se divit nebude. Pět z osmi posledních vzájemných zápasů Anglie s Nizozemskem skončilo remízou po 90 minutách.
„Bude to velký večer,“ předpověděl nizozemský trenér Ronald Koeman poté, co jeho tým díky výhře nad Tureckem 2:1 postoupil do prvního semifinále na mistrovství Evropy od roku 2004. Nizozemci teď vzpomínají na rok 1988, kdy vyhráli EURO rovněž v Německu a výraznou stopu tehdy zanechal i jejich současný trenér.
„Jsme malý národ a jsme v semifinále s Anglií, Francií a Španělskem. Jsme na to opravdu hrdí,“ řekl Koeman. Nizozemsko šlo ze skupiny do play off po prohře s Rakouskem až ze třetího místa, pak ale porazilo snadno Rumunsko 3:0 a otočilo zápas s Tureckem, kde tulipány ve druhém poločase zjednodušili hru a plán B jim vyšel.
Teď doufají, že to budou oni, kdo se v neděli v Berlíně utká se Španělskem. To v úterý v prvním semifinále přehrálo Francii 2:1. A udělalo to ve stylu, který je Španělům vlastní v celém turnaji. Atraktivním fotbalem. Tedy opakem k Southgateballu.
Letenský kapitán má za sebou po pěti letech ve Spartě prakticky jen jednu plně odehranou sezonu a ve 28 letech je téměř jasné, že se už nepodívá do zahraničí. Přesto je skvělým zdrojem inspirace pro mladé fotbalisty. Nejde přitom jen o jeho silný příběh.
Jak se třicet let udržet na vrcholu? V čem se od devadesátých let změnila profese fotbalového komentátora? A co si myslí o kritice na sociálních sítích? Na to všechno a mnoho dalšího odpovídal Jaromír Bosák, populární sportovní komentátor, v nové epizodě Football Club podcastu.
Má v sobě Markus Solbakken stále neodemknutý potenciál? Je na místě kritika jeho hry, že málo přihrává dopředu, že nevyváží míče, že hraje jen nekreativně na jistotu? Koukli jsme na jeho data a srovnali ho s Kaanem Kairinenem.
