Francouzská rozhodčí přepíše historii — Obrovský genderový průlom: Souboj o mužský Superpohár bude poprvé pískat žena — Výjimka, nebo nová cesta? Ligu mistrů bude poprvé řídit žena — Frappartová se znovu zapíše do historie — Francouzská sudí jako první žena řídila kvalifikaci MS — Frappartová byla jako první ženská rozhodčí nominována na ME fotbalistů
Podobné titulky se v posledních letech pravidelně objevují napříč sportovními médii po celém světě. Seznam prvenství v kariéře Stéphanie Frappartové je už docela dlouhý a pestrý. Nedávno pokořila osmatřicetiletá drobná tmavovláska další výškový bod – 7. května se stala první ženou, která rozhodovala finále francouzského poháru mezi FC Nantes a OGC Nice. Navíc to bylo před očima 80 tisíc diváků a znovuzvoleného prezidenta republiky Emmanuela Macrona na Stade de France.
Třešnička na dortu ale přijde na konci letošního roku v Kataru, kde bude řídit zápasy mistrovství světa mužů. To se dosud žádné ženě nepovedlo. Nominovány na katarské mistrovství jako hlavní rozhodčí jsou i Salima Mukansangaová ze Rwandy a Jošimi Jamašitaová z Japonska.
Od kritiků už mnohokrát zazněla otázka, zda Stéphanie Frappartová nemá na všechna vyznamenání nárok jen díky přílišné politické korektnosti. K odpovědi je možné dojít celkem snadno. Ostatně nezaujatý divák si může udělat obrázek sám, když se bude pravidelně dívat na zápasy, které tato rozhodčí řídí.
Jistě, můžeme občas nesouhlasit s některými jejími rozhodnutími. Proklínat ji, jak se mezi fanoušky sluší, když v poslední minutě odpíská vymyšlenou penaltu proti našemu oblíbenému týmu. Její způsob řízení utkání, ani její osobní styl na hřišti anebo její řeč těla se nám také nemusí líbit. Mohli bychom namítnout, že se často tváří moc přísně.
Nemění to však nic na faktu, že Stéphanie Frappartová, která byla stejně jako Češka Jana Adámková nominována na blížící se mistrovství Evropy žen v Anglii, už dávno není „jen“ nejlepší ženská rozhodčí na světě, jak ji loni v prosinci potřetí za sebou oficiálně vyhlásila Mezinárodní federace fotbalové historie a statistiky.
Že je prostě kvalitní rozhodčí se vším všudy, naznačuje třeba počet zápasů, které v této sezoně v mužské Ligue 1 odpískala (16 v době psaní tohoto článku na konci dubna). A když už byla „poslána“ do Ligue 2, bylo to na jaře na velmi důležitý duel o postup mezi třetím Auxerre a vedoucím Toulouse.
K přesvědčení skeptiků může sloužit i kompliment od černé můry českých fanoušků Pierluigiho Colliny. Šéf komise rozhodčích FIFA jí vzdal hold v nedávném rozhovoru pro italský deník Corriere della Sera: „Záleží jen na kvalitě, ne na ostatním. Pokud je někdo talentovaný a má přednosti, musí mu být umožněno, aby je využil bez ohledu na to, zda je muž nebo žena. Rád bych mluvil o rozhodčích, aniž bych musel upřesnit jejich pohlaví. Doufám, že v budoucnu bude takových sudí, jako je Frappartová, přibývat, a že už nepůjde o žádnou zvláštnost nebo novinku.“
Čtvrtletník tvořený českými a zahraničními autory plný pestrých článků o fotbale a jeho společenských souvislostech. To chcete!
V lednu 2021, měsíc po skvěle odřízeném zápase mezi Ronaldovým Juventusem a Dynamem Kyjev v nejprestižnější evropské klubové soutěži, ji sportovní deník L'Équipe zařadil na první místo svého každoročního žebříčku „30 osobností, které tvoří francouzský fotbal“. Na čele ankety skončila před Kylianem Mbappém, trenérem reprezentace Didierem Deschampsem i před generálním ředitelem velmi vlivné televizní skupiny Groupe Canal +, na jejíchž penězích je francouzský profesionální fotbal už dlouhá léta tolik závislý.
Francouzské publikum si už na její přítomnost ve středu hřiště zvyklo. A protože i ona má své lepší a horší dny, má příznivce i kritiky – ostatně jako každý jiný arbitr. Když chybuje, možná ji fanoušci na tribunách urážejí o trochu méně vulgárním a o něco vybíravějším způsobem než její mužské kolegy, jinak je nyní Frappartová zcela součástí tamního fotbalového cirkusu.
V zápalu hry se prý hráči čas od času ještě zapomínají a říkají jí „pane rozhodčí“. V jejích očích je toto nedopatření spíš potvrzením, že už neexistují žádné překážky, že už není pouťovou atrakcí večera, jejíž každý krok je pod drobnohledem veřejnosti. Je především sudí, která prostě plní svůj úkol. A to většinou velmi přesvědčivým způsobem. Jinak nejraději zůstává nepovšimnuta. Tak jako každý dobrý rozhodčí. V jejím podaní to platí jak na hřišti, tak mimo ně.
Čím víc je Stéphanie Frappartová na stadionech a na televizních obrazovkách vidět, tím méně je v mediálním prostoru slyšet. Rozhovor s ní – jak nám nejprve sdělili francouzští novinářští kolegové a následně potvrdil i tamní svaz – nepřipadal v úvahu. Zvykla si na tlaky předsedů i trenérů klubů a na pozornost médií i veřejnosti, světla ramp nicméně nevyhledává.
„Vzpomínám si na její premiéru v Ligue 1. Bylo to na jaře 2019, pár týdnů před mistrovstvím světa žen. Zápas jsme jí vlastně svěřili v rámci její přípravy na šampionát. Bylo to velmi průměrné utkání ze spodní části tabulky mezi Amiens a Štrasburkem, které skončilo nudnou bezbrankovou remízou. Nikdo si dnes nepamatuje průběh ani výsledek, ale nikdo nezapomněl na její výkon,“ uvedl Pascal Garibian, který má ve Francii na starost řízení a rozvoj rozhodčích.
„Bylo tam plno novinářů a kamer, zvládla to s citem, celkově velmi dobře. Vypovídá to hodně o jejím skvělém zvládání emocí, což je zásadní vlastnost pro rozhodčí. A od té doby pokračuje, jde dál svojí cestou. Diskrétně, v souladu se svým způsobem řízení na hřišti a osobností, kterou je, ale sebevědomě,“ dodal Garibian.
Finanční fair play skončila. Za zhruba deset let se sice podařilo evropský fotbal zkultivovat, řada bohatých klubů se ale pravidla naučila obcházet. Poslední ránu starým pořádkům zasadila pandemie, se kterou vypadly příjmy ze vstupného. Od této sezony UEFA finanční pravidla zreformovala.
Stéphanie Frappartová, která se narodila v roce 1983 v malé obci ležící dvacet kilometrů severozápadně od Paříže, se mezi rozhodcovskou elitou neobjevila jako blesk z čistého nebe. Před zmíněnou velmi sledovanou premiérou v Ligue 1 působila pět let v Ligue 2, kde si od léta 2014 zvykala na mediální pozornost, sbírala cenné zkušenosti na profesionální úrovni a trpělivě čekala na svoji šanci v nejvyšší soutěži. Za tu dobu odřídila téměř osmdesát zápasů, během nichž nastal snad jen jeden vážnější incident.
V roce 2015 se David Le Frapper, tehdejší trenér Valenciennes, „předvedl“, když nebyla odpískána penalta pro jeho tým. „Rozhodčí to neviděla, možná bruslila. Když jste žena a přijdete rozhodovat mužský sport, je to složité,“ řekl tehdy na tiskové konferenci pod vlivem emocí. Brzy poté si už ale Le Frapper sypal popel na hlavu, když se však chtěl omluvit osobně, Frappartová ho odmítla přijmout k telefonu.
Tato situace do jisté míry vystihuje její osobnost. Moc toho nenamluví, ale ani se neohýbá. Už ve třinácti letech při debutu na pozici „ženy v černém“ mezi mládeží se budoucí „madame l’arbitre“ musela naučit vyrovnávat se zvědavostí a určitou nedůvěrou, někdy i s povýšenými pohledy a sexistickými poznámkami.
„Pamatuji si například, že se mě před jedním zápasem dospělých na amatérské úrovni zeptal správce stadionu, kdo jsem a co tam vůbec dělám. Odpověděla jsem, že jsem rozhodčí. Prohlédl si mě odshora dolů, zavrtěl hlavou a prohodil‚ že nic horšího než ženská přijít nemohlo. Co na tohle chcete říct? Jak máte správně reagovat? Nemůžete se přece pokaždé rozčílit. Vyletět a hádat se nemá smysl. Uzavírám se tedy do jakési bubliny. Jsem soustředěná na hru, na chyby, které nesmím udělat, takže nic kolem neslyším,“ svěřila se jednou ve francouzském tisku.
Text vznikl v rámci projektu Girl Power, kde se snažíme upozornit na ženský fotbal. Na hru samotnou, ale i na její společenský přesah. Partnery Girl Power jsou výrobce sportovního oblečení, vybavení a obuvi Puma a Heroine, magazín o hrdinkách cílící na ženské publikum.
Liga národů pro Česko skončila výhrou ve skupině. Teď reprezentaci čeká cesta ze snem. Příští rok odehraje kvalifikaci na mistrovství světa 2026. Kvíz vás prověří, co o příštím mundialu víte.
Mládí vpřed. A vědomé jsou si toho i fotbalové kluby, které na fanoušky z generace Z stále častěji cílí v nejrůznějších marketingových kampaních. Ukázkovým příkladem propojení popkultury a fotbalového klubu je narozeninová party Sparta on Fire s hudebními esy Rohonym, Mišíkem a Manenem.
Důležité zápasy v úterý hrají lvíčata i dospělá reprezentace. Jedenadvacítku čeká domácí odveta baráže o Euro s Belgií, áčko pak závěr skupinové fáze Ligy národů. Obě utkání vysílá ČT Sport.
