Jak jste se dostala k fotbalu?
Táta hrál fotbal u nás na vesnici, tak jsem k němu měla odmala blízko. Začínala jsem tam a během chvíle jsem se přesunula do Teplic, kde byl dívčí klub. To ještě nebylo pod FK Teplice, pod ligovým klubem. Byly to tenkrát FC Teplice, které chvíli hrály i první ženskou ligu, ale brzy se rozpadly. Začínala jsem tam od mladších žákyň. Přešla jsem pak v momentě, kdy klub skončil, do vedlejších Kostomlat, kde jsem začala hrát ve 13 letech nejnižší ženskou soutěž, divizi A. Vykopaly jsme tam postupně třetí ligu a následně si Kostomlaty přebraly FK Teplice.
Divizi ve 13 letech jste hrála v základu?
Ano, nebylo nás tam zas tolik, tak 13, 15 hráček.
Jak se vám hrálo třeba proti 30letým soupeřkám?
Nebraly jsme to nějak zvláštně, bylo nás tam víc v tomto věku. Popasovaly jsme se s tím v pohodě, hlavně jsme byly rády, že hrajeme fotbal. Byla to zábava, nebyl to tenkrát v divizi ještě žádný tvrdý boj. Pak když jsme vyrostly a bylo nám kolem 16, 17 let, začaly jsme tabulkou stoupat výš a třikrát v řadě jsme soutěž vyhrály a na potřetí už jsme se rozhodly postoupit o patro výš. Předtím nebyly finance na to jezdit po celé republice, což už se ve třetí lize děje. V roce 2016 jsme přešly pod Teplice, tehdy v FK ženský fotbal začínal, do té doby neměly žádné ženské ani dívčí oddíly.
Třetí ligu jste hrály jak dlouho?
Hned jsme postoupily a od té doby hrajeme druhou ligu.
Bavíme se spolu během zimní pauzy, kdy jste šesté z osmi, když se vám nepovedla první polovina soutěže. Koukal jsem, že jste dostávaly příděly, třeba 1:10 doma od Pardubic. Pak jste se ale chytily a podzim jste zakončily výhrou 8:1 nad Olomoucí. Co se to u vás v týmu dělo?
Sešlo se víc různých faktorů. Přijde mi, že jsme podcenily letní přípravu, loni na jaře se nám dařilo a asi jsme si myslely, že to půjde samo. Daly jsme si v prvních kolech i nějaké vlastní góly a docela jsme se složily, v ženském fotbale hlava hraje velkou roli. Když se nedaří, sráží nás to, holky obecně to neumí tak hodit za hlavu. Já třeba ano, ale vím, že dost spoluhráček hodně řeší, když něco zkazí nebo se jim zrovna nedaří. Naštěstí jsme to ale dokázaly obrátit, nechceme sestoupit, kádr na to máme a máme i šest bodů náskok na poslední Zlín. Nechci to zakřiknout, ale mělo by to vyjít.
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme více jak 160 stran unikátního fotbalového čtení.
Nedávala by smysl spolupráce se sportovním psychologem?
Hrajeme druhou ligu, kromě fotbalu chodíme hlavně do práce nebo na školy, není na to čas ani peníze.
Je ambicí Teplic hrát výhledově první ligu?
Ano, ale nejdříve to připadá v úvahu tak za rok, za dva. Musíme stabilizovat výkonnost.
Koukal jsem na soupisku a tým je velmi mladý, většina hráček je mezi 18 až 20 lety. K mládí výkyvy patří. To ukazuje, že tým budujete s nějakou delší perspektivou?
To bohužel ne, spíš nám hráčky po dvacítce končí. Druhá liga je náročná na čas, jedete třeba do Olomouce, jezdilo se do Ostravy. Jsou to výjezdy vždy minimálně na celý den. A po té dvacítce už pak dostává přednost pracovní kariéra, vysoká škola nebo třeba i vztahy.
Je to samozřejmě spojené i s financemi, protože i v první ženské lize je to tak, že většina žen hraje na částečný úvazek. A ve druhé lize asi bude platit, že kdo hraje fotbal aspoň za částečný úvazek, tak na tom bude dobře.
V první lize to jsou tak první čtyři týmy, kde hráčky mají aspoň částečné úvazky. A ve druhé lize peníze nejsou nikde. Hráčky nám často odchází, když dodělají maturitu a jdou na vysokou školu. Vysokou školu jde složitě skloubit s ligovým fotbalem, pokud je to napříč republikou.
Jak se v takovém prostředí buduje druholigový tým s výhledem na to, že chcete postupně do první ligy?
Těžko, proto nám to zatím nevyšlo. Je fajn, že nám z dorostu přijde pět, šest holek, ale další čtyři zase skončí. Pořád se to láme na tom, že stabilita v kádru je minimální a nemáme pořádně z čeho vybírat. V okolí jsou hráčky z jiných týmů, které hrají nižší soutěže a měly by kvalitu na vyšší soutěže, ale stačí jim hrát divizi, nechtějí trávit celý den na cestách, jako je tomu ve druhé lize.
Vy je tedy můžete lákat na ambice, můžou si u vás zahrát lepší soutěž. Ale finančně je nemůžete dostat na nic?
Ano, ve druhé lize není proplácená cesta ani třeba materiál ve formě kopaček. Hráčky dostanou permanentku na první ligu mužů a vycházkové oblečení. Měla by pro ně být čest, že můžou hrát za Teplice. Naší nevýhodou je i poloha, z Teplic je na ostatní stadiony všude daleko.
Výhled na profesionální kariéru z Teplic vede přes Slavii nebo Spartu a pak nejlépe do zahraničí.
To je příběh Lucky Voňkové, která se takto jako odchovankyně Teplic dostala až do Bayernu nebo Ajaxu.
Jak často trénujete?
Třikrát v týdnu hodinu a půl od šesti odpoledne a ve středu je ještě ranní trénink od sedmi, ale tam je složité dorazit, když většina týmu chodí do práce nebo do školy.
O víkendu se v Česku znovu rozjede první liga žen. Proč o tom skoro nikdo neví? Pohled zblízka.
Teď byla dlouhá zimní pauza, měly jste soustředění?
Ano, měly jsme týdenní soustředění v Brandýse, ale já musela být v práci, takže jsem tam nebyla.
Hrajete na hlavním stadionu Na Stínadlech?
Výjimečně, hrála jsem tam celkem třikrát za tu dobu, co jsem v Teplicích. Zrovna v této sezoně jsme tam měly zápas s Pardubicemi, který se nám ale vůbec nepovedl a moc jsme fanoušky na další návštěvy nenalákaly. Dostaly jsme 1:10. Bylo tam zhruba 300 lidí. Ale mám i lepší vzpomínku: ještě na začátku, když jsme byly ve třetí lize, tak jsme tam dvakrát vyhrály a podařilo se mi i dát gól.
Je to pro vás důležité, chtěly byste tam hrát víc?
Samozřejmě, je to vždycky hezké, ale na druhou stranu je to tam velké, i co se samotného hřiště týká. My máme své zázemí v Dubí, kde hrajeme, chodí tam kolem stovky lidí na zápas. Chodí nás tam podporovat známí, rodiny a holky z mládeže.
Vidíte velký rozdíl mezi hráčkami v první a ve druhé lize?
Hrály jsme pohár s Libercem a prohrály jsme 0:4. Bylo vidět, že jsou holky z první ligy dynamičtější a rychlejší.
Je vám 25 let. Měla jste někdy možnost jít za lepším do Prahy?
V patnácti jsem byla v reprezentačním výběru a mohla jít do Sparty. Nešla jsem, protože jsem měla ve svém okolí starší spoluhráčky, které tam ve stejném věku, jako jsem byla já, odešly a za dva, tři roky byly zpátky. Nevěřila jsem tomu, nechtělo se mi třikrát v týdnu jezdit do Prahy.
Kromě toho, že jste kapitánkou druholigového týmu, jste také manažerkou celého ženského úseku v FK Teplice. Jak to máte u nejmenších dětí, hrají holky s kluky? Mají na výběr?
Ano, když je nábor, tak si pak mohou vybrat, zda půjdou ke klukům či holkám a většinou jdou k holkám. U kluků mají ale větší vytíženost a kluci mají navíc týmy v různých věkových kategoriích, u holek je jeden společný tým dohromady mezi 4 až 11 roky, teď je tam 19 holek. Některé nechtějí hrát s kluky, třeba je to nebaví, postupem věku spolu také třeba nevychází a kluci začnou být výrazně rychlejší a dravější.
Měly holky po loňském podařeném Euru žen v Anglii zvýšený zájem o fotbal? Co tehdy ukázaly nábory?
Vůbec se to neprojevilo. Musíme nábory vždy dobře zpropagovat tady v rámci Teplic. Máme každý půlrok velký nábor na Stínadlech, který se promuje přes billboardy, sociální sítě. Přijde kolem 60 dětí a z toho je tak pět až deset holek.
Když přijdou, tak pak u fotbalu vydrží, nebo odpadávají?
Minulý rok mi z toho společného týmu mezi 4 až 11 roky většina holek odešla do mladších žákyň a zůstaly jen dvě. Naštěstí se to v květnu podařilo doplnit o 10 až 12 holek, což je na naše poměry hodně a většina z nich stále v týmu je. Kluby z okolních měst a vesnic také mají holky v týmech, nesnažíme se je všechny stahovat do Teplic už třeba v sedmi letech. Je dobře, když tam hrají u kluků, ale chceme je mít zmapované, ať o nich víme a ať oni vědí o nás, že tu můžou pokračovat v holčičích a ženských týmech, jak porostou. Jezdím s přípravkou na zápasy po okrese, takže to mám dobře zmapované. Holky mohou s kluky hrát ještě o rok starší.
Hraje dobře fotbal, miluje cestování, jdou jí jazyky, moderuje zápasy i společenské akce, pracuje v marketingu. Multifunkční Kristýna Janků, obránkyně 1. FC Slovácko, žije naplno. „Vyrostla jsem na Baníku, protože mu fandil taťka,“ přiznává. Sen o angažmá v zahraničí už ji pomalu opouští, ale kdo ví.
Hrajete tedy s holčičím týmem proti malým klukům. Jak se na holky dívají?
Nedávno jsem se o tom bavila s jedním trenérem, který má kluky, mladší žáky a říkal, že to pro ně je dost nepříjemné, že jsou holky všude, snaží se, jsou důrazné a kluci se naopak bojí do holek strčit, mají tam brzdu. U přípravek je to v pohodě, tam se to neřeší.
Stává se, že vám hráčky berou větší týmy, že třeba odchází do Prahy do Slavie a Sparty?
To už se stává od mladších žákyň, které hrají první celostátní ligu a jezdí po Čechách. Snažíme se proti tomu jít, přece nedává smysl, aby holka na základní škole jezdila třikrát v týdnu do Prahy. Je to pak na rodičích. My děláme všechno pro to, abychom tu měli co nejlepší podmínky, ale v Praze kromě jiného mají víc hráček a všechny mají stejnou a dobrou kvalitu. Je to tam jiné. Ale pak se takový přístup prolíná i do ženské ligy, protože nejlepší hráčky z celé republiky jsou ve dvou pražských klubech a už nemají soupeře.
Můžou vám ostatní kluby tyto hráčky jen tak brát?
Ne, musí nám dát vědět, že se chtějí s hráčkou bavit a my můžeme dát souhlas k tomu, aby kontaktovali rodiče. Můžou tam pak jet na trénink, zkusit si to.
Trénují u vás dívčí týmy spíš muži nebo ženy?
U mladších žákyň jsou dva trenéři a jinde jsou ženy. Většina jsme fotbalistky – dvě bývalé a dvě aktivní.
Kolik fotbal v Teplicích stojí? Jaké příspěvky platí hráčky vašich týmů?
Měsíčně se platí 400 korun po celý rok.
A kolik máte v FK Teplice zhruba hráček?
19 dětí v přípravkách, v mladších žákyních (11 až 13 let) je okolo 20 fotbalistek, ve starších žákyních (14 až 15 let) holky chybí a mají 10, 11 dívek, zasáhl tam covid, ročník 2009 odpadl a už se holky nevrátily, v dorostenkách (od 16 do 18 let) je nějakých 20 hráček.
Text vznikl v rámci projektu Girl Power, kde se snažíme upozornit na ženský fotbal. Na hru samotnou, ale i na její společenský přesah. Partnery Girl Power jsou výrobce sportovního oblečení, vybavení a obuvi Puma a Heroine, magazín o hrdinkách cílící na ženské publikum.
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme přes 160 stran unikátního čtení.
Po reprezentační pauze se o víkendu vrací liga. Za sebou má 14 odehraných kol a spoustu dalších důležitých čísel. Vyznáte se v nich? To odhalí náš kvíz vycházející z aktuálních statistik, který se vás občas snaží zmást, tak se nenechte...
Liga národů pro Česko skončila výhrou ve skupině. Teď reprezentaci čeká cesta ze snem. Příští rok odehraje kvalifikaci na mistrovství světa 2026. Kvíz vás prověří, co o příštím mundialu víte.
Mládí vpřed. A vědomé jsou si toho i fotbalové kluby, které na fanoušky z generace Z stále častěji cílí v nejrůznějších marketingových kampaních. Ukázkovým příkladem propojení popkultury a fotbalového klubu je narozeninová party Sparta on Fire s hudebními esy Rohonym, Mišíkem a Manenem.
