Hry s míčem vzdáleně připomínající moderní fotbal mají kořeny v dávných dobách před Kristem. Prameny se různí, nejčastěji ale prvního předchůdce kopané datují zhruba 3400 let před naším letopočtem do Číny. Míč se naháněl napříč civilizacemi, o jedné z variant antické doby se zmiňuje třeba i Homér v Odysseji. O nejrůznějších a mnohdy velmi bizarních podobách předchůdců dnes nejpopulárnějšího světového sportu vypovídá oblíbené náčiní hráčů v Evropě z počátku druhého tisíciletí našeho letopočtu. Byla jím useknutá hlava nepřítele.
Za skutečným původem moderního fotbalu je však nutno vyrazit, jak je obecně známo, na britské ostrovy, kde fotbal do současné podoby začíná klíčit od 16. století a definitivně se zakořeňuje v 19. století. Ve zkratce to dokumentují Miloslav Jenšík a Jiří Macků v Kronice českého fotbalu:
„Irské město Galway jako první zve veřejnost na ´the great foot-ball´ (1527), vicekancléř univerzity v Cambridgi píše na královský dvůr o oblibě hry s míčem mezi tamním studentstvem, Shakespeare používá termín ´football player´ ve svém divadelním kuse Král Lear (1607), král Karel II (zasloužil se o to, že vrchností zavrhovaný ´football´ byl vyškrtnut z listiny zakázaných her) nelibě nese, když jeho družina prohrává ´football game´ s týmem jeho poddaného hraběte Albermarleho (1681), ´football´ je zařazen mezi 33 her oficiálně povolených na škole v Etonu (1766), jistý mister Strutt přináší ve své knížečce o zábavách anglického lidu obšírný popis hry kopání v míč včetně náznaků pravidel (1801), jako první si založí stálé mužstvo škola v Aldenhamu (1825), představitelé univerzit a škol z Etonu, Harrow, Winchesteru, Shrewsbury a Rugby podepisují ´Cambridge Rules´, první pravidla o jedenácti bodech (1848).“
Anglie v druhé polovině 19. století nejen určila podobu současného fotbalu, který ve svých počátcích čeští sportovci (a především jejich kritici) těžce odlišovali od dalšího tradičně britského sportu, od rugby, zároveň také jako první uspořádala pravidelnou soutěž. Asociační pohár, neboli FA Cup, je každoročně pořádán do dnes a v tradici milující britské společnosti má výlučné místo. Už víc jak 150letá historie (i když teď se hraje 143. ročník, protože během světových válek se anglický pohár nehrál) se začala psát v sezoně 1871/72, kdy se poháru zúčastnilo 15 mužstev (v sezoně 2023/24 to bylo už 732 týmů, samozřejmě včetně kvalifikací).
Prvním vítězem anglického asociačního poháru se stalo mužstvo Wanderers, které před dvoutisícovou návštěvou porazilo tým Royal Engineers (v překladu Královské ženijní vojsko) 1:0. Vojáci byli poraženi nejlepšími hráči z řad studentstva, kteří tvořili vítězný tým. I u nás patřili k průkopníkům kopané převážně studenti, kterým ale kromě několika málo pokrokových profesorů a sportovních nadšenců na konci 19. století společenské naladění nepřálo a tak se první čeští fotbalisté často maskovali pod pseudonymy a nebo pod falešné knírky. Kvůli pohoršujícímu veřejnému závodění se tak například v roce 1896 neuskutečnilo druhé plánované derby pražských S, které svým studentům nastupujícím za Slavii neumožnili odehrát profesoři pražských gymnázií (zakročili na základě anonymních dopisů s udáním).
„Co se týče dále některých nejzajímavějších bodů dějin kopané v Čechách, tu dlužno poznamenati, že nejživější účast na této hře mělo od prvopočátku studentstvo středních škol, z kterého se též od roku 1890 vyvinula soukromá mužstva, až konečně i klubová mužstva. Že vývin ten nešel rychleji ku předu, toho vinou hlavně byla nechuť, jež se jevila proti hře té se strany škol, které teprve později hru trpěti počaly,“ tak se o počátcích kopané na našem území vyjadřuje jeden z nejvýznamnějších průkopníků fotbalu, sportovní nadšenec a pozdější sekretář olympijského výboru Josef Rössler Ořovský v prvním knižním vydání pravidel fotbalu u nás z roku 1897.
Praha představovala spolu s Vídní první centrum asociačního fotbalu v Rakouském císařství. Pionýrem byl v Praze žijící Němec Ludwig Stasny. Německý historik Stefan Zwicker na úvod své studie k počátkům fotbalu v Praze (2014) napsal: „V Německu se (fotbal) dočkal většího rozšíření koncem 80. let 19. století. Pionýrskou úlohu v jeho prosazení v Praze sehrál obchodník Ludwig Stiassny (…).“ Primát tomuto německému sportsmanovi přiznávala dokonce i naše starší literatura, která jinak důsledně vyzdvihovala etnicky české šiřitele kopané v čele s Josefem Rösslerem-Ořovským. Karel Petrů roku 1946, v čase nejvzedmutější protiněmecké vlny, přiznal, že „p. Stiasny, kapitán německé Regatty, přišedší do Prahy z Frankfurtu, (…) na počátku let devadesátých má o propagaci a zavedení kopané v Praze nesporně největší zásluhy.“ Víc si o tom můžete přečíst v textu Kolébkou českého fotbalu je Nottingham, ukazuje nově probádaný příběh praotce zdejší kopané.
Postup do Ligy mistrů si vybírá zásadní daň na výkonech Sparty v domácí soutěži. Je devět bodů za Slavií a odehrála letos naprosté minimum utkání, které by se daly hodnotit jako pohodlné výhry. Velkou roli hraje neefektivní skladba kádru.
Datové modely říkají, že Sparta má šanci na postup z ligové fáze Champions League zhruba padesát na padesát, spíš o trochu víc. Rozebereme si výhled českého mistra v elitní evropské soutěži.
O Sokol Úpohlavy ze čtvrté třídy se před rokem zajímali až v Japonsku. Šestnáct žlutých karet pro jeho hráče v jednom zápase tehdy vytvořilo nepřehlédnutelný světový rekord. Vyrazili jsme zjistit, jak se dělá fotbal na místě, které by bez fotbalu bylo zapomenuté.
