V Anglii vyhání diváky na amatérský fotbal milovaný i nenáviděný 3pm blackout. Zákaz vysílání jakéhokoliv fotbalu na obrazovkách v sobotu mezi 14:45 a 17:15 anglického času. Nám stačí vůle najít odpověď na otázku: Kolik zápasu, myslíš, stihneme za jeden den?
Odpověď znám dopředu, všechno je totiž potřeba naplánovat. Kreslím tedy trasu po Benešovsku, rozepisuju časy přesunů a hlavně oslovuju svého průvodce - tamějšího rodáka a fotbalového pisálka Radka Sedlmaiera. Teď už jen uvést teorii do praxe, čekají nás čtyři devadesátiminutovky.
S klubovou platformou EOS budete mít veškerou administrativu a komunikaci na jednom místě. Komplexní služba ke správě a řízení sportovních klubů kromě nervů ušetří desítky člověkohodin měsíčně, což přijde vhod sportovním funkcionářům, trenérům, ale i hráčům a rodičům dětí. Získejte víc času, abyste se mohli věnovat tomu opravdu důležitému – sportu.
Začínáme přímo u zdroje. V Benešově. Před desátou ráno tady vykopává místní devatenáctka. Nejstarší kategorie dorostenců je v tabulce s přehledem první. Kopou krajský přebor. „Dvakrát nám teď devatenáctka sestoupila,“ doplňuje pro nás po zápase asistent trenéra Martin Klepl. Dneska na lavičce hrál hlavní roli, zaskakoval za hlavního kouče.
„Neměli jsme ročník. I dneska hrála většina kluků, co by ještě mohla naskočit za U17. Postup a sestup se ale řídí podle starší kategorie a tak má přednost,“ dodává. Nejen, že obě věkové kategorie postupují společně, ve stejný den se hrají i zápasy. Na trávníku si tak už na hosty z Poděbrad brousí zuby mladší dorostenci. Jejich předskokani zdolali soupeře 3:1. Teď je ale hlavní show. Debakl 7:1 a pět gólů Jana Mrkvičky. Nad vrstevníky dneska vyčnívá nejen vzrůstem…
Mládežnických kategorií tu mají tucet a chtěli by přidávat. „Chtěli bychom třetí tým dorostu. Pro kluky, co nemají ambici si fotbalem přivydělávat,“ dozvídáme se něco o místních ambicích. Nejde jen o to vychovat si co nejlepší talenty pro áčko, ale i o to, mít co nejširší základnu. „Čím víc hráčů máte, tím lépe se klubu, ale i svazu celkově, vyjednává na různých úrovních o penězích,“ objasňuje nám kouč Klepl. Reaguje tak nejen na množství mládežnických týmů, ale taky na dotaz směřující k B týmu. Ten FK Benešov chybí. „Hodně kluků nepokračuje. Najdou si jiné zájmy, holky, jdou na vysokou nebo na intr.”
S tolika juniorskými mužstvy člověka napadne, že místní FK musí hledat talenty v celém širém okolí. Ptáme se i na to: „Snažíme se. Ale od mala. Je složité dostat starší kluky na úroveň kraje, když ve větším věku přijdou z okresu. Je to pro ně moc práce a málo fotbalu. Oni jsou zvyklí každý víkend hrát a tohle je moc nebaví.” Pouštět hráče se přirozeně jejich původním klubům nechce: „I když nám pustí třeba jen dva kluky, můžou pak mít problém složit tým.“
Děkujeme trenérovi za jeho sdílnost a sledujeme zbytek zdejší dopolední kanonády. Spolu s námi asi čtyřicítka dalších diváků. Rodinné příslušníky domácích doplňuje kádr U19 hostí. Fotbal sedmnáctky je víc živelný, hráči se ženou za dalšími a dalšími góly. Ranní duel byl daleko zdrženlivější, ale taky na vysoké technické úrovni.
Kvalitním fotbalem nabaženi vyrážíme s předstihem za více autentickým zážitkem. Tóny Davida Hasselhoffa z cédéčka, které předešlý majitel zapomněl v autě, nás připravují na diskotéku na hřišti v Maršovicích. Apetit na osmdesátkové vykopávky je zjevně vlastní fotbalu od českého okresu po rakouskou Bundesligu. Jinak nás ale v osmisethlavé obci vítá parádní zázemí.
Hřiště se před zápasem zavlažuje, hráči si nosí pití a rozlišováky na moderně působící lavičky a my usedáme do dvouřadu sedaček, jaké známe i z prvoligových stánků. Dokonce tu mají bubeníka. Člověka až překvapí informace, že tu za chvíli začíná duel okresní soutěže. Přitom jsme na zápase B týmu místního Sokola. I áčko kope jenom přebor.
Přesto je potřeba smeknout, obec o 800 lidech a složí hned dva týmy. „Jsem po noční a ještě večer jdu,” chlubí se s úšklebkem stoper domácích. Zpátky na zem nás, kochající se místním zázemím, vrací pohled na sudího. Arbitr dnešního zápasu vypadá na místního bafuňáře. Hráče na trávník vyvádí v teniskách. Rozhodčích je prostě stále málo i přes běžící náborovou kampaň...
Z vlastních řad se losují i postranní. Domácí v soudcovském sboru reprezentuje mladý fanoušek. Po lajně běhá bos. Hosté z Miličína nominují jednoho z hráčů. Šortky, štulpny a kopačky si nechává, dres mění za praporek. Po hodině ho ale předává přihlížejícímu sektoru hostí a jde vyztužit obranu. Miličínští dostávají bídu. Nový čárový na sebe bere nejen roli rozhodčího, ale také lídra obrany. Zpoza čáry ji hlasitě šikuje.
Ani jeho vedení ale obranné čtveřici s Neuerem z Miličína za zády moc nepomáhá. Maršovičtí posílají za záda hostujícího sweeper keepera hned devět balonů. Sami inkasují jednou. Že zápas nekončí desítkou zjišťujeme až posléze. Musíme vyrazit chvíli před koncem.
Měníme plán. Kolem stadionu ve Voticích jenom projíždíme. V podvečer jsme tady měli završit den zápasem domácích s Kosoří. Náš nový cíl je ale Kamberk.
Z druhého směru na stejnou adresu míří Radošovičtí. Jenže ti se nesešli a došlo na tradiční předzápasovou rozcvičku: nejmladší přítomný obíhá vesnici a shání absentující sousedy. Telefon s upomínkou na zápas zazvonil i mému průvodci a toho tím pádem čeká jeho první zápas jara.
Namísto 1.A třídy teda zůstáváme v okresní soutěži, jen v jiné skupině. Kamberští jsou druzí se skóre 80:28. Poslední Radošovice to mají 36:88. O góly tu asi dneska nouze nebude.
Personální potíže řeší i domácí. „Zavolej ještě Alešovi,“ rozdává 15 minut před výkopem pokyny jeden z připravujících se hráčů. Asi Aleš se za chvíli plahočí k šatnám. Očima ho doprovází zhruba třicítka fanoušků. Většinou z řad starousedlíků nebo naopak těch úplně nejmladších.
Postarší pár vedle mě tráví poslední minuty před výkopem debatou, jestli je dneska sobota nebo neděle. „Sobota, vždyť fotbal měli hrát v sobotu,“ uzavírají téma. S výkopem si slovo bere další přísedící. Hned z úvodu si chladí žáhu na postranním rozhodčím, kterého nominoval soupeř. Ten se jen tak nedá. Emotivní výměna končí zvoláním: „budeme si stěžovat na okrese!“
Všechno je ale rychle zapomenuto. Atmosféru povznáší kanonáda na hřišti. Neutuchající nadílka gólů vrcholí v 68. minutě. Skóre je 9:2 a rozhodčí ukazuje na penaltu. Desátý gól si jde dát gólman domácích. Jeho souputník v opačné brance nemá štěstí, desítce neodolá. Nikdo si ale nestěžuje. Jedenáct hráčů Radošovičtí svolali. Dokonce mají na střídání. Nedorazil ale ani jeden brankář a mezi tři tyče proto zamířil kapitán.
Za stavu 10:2 už se s postupem večera přesouvá publikum směrem k domovu. Kdo zůstal, zajímá se spíš o to, jestli už skončil hokej. Konec Sparty se nepotkává s nadšením. Naše sobotní tour má ale přece jen pozitivní tečku. Pár minut před koncem zápasu koriguje skóre na finálních 10:3 nadějný křídelník Radošovických, Radek Sedlmaier. Zakončením se inspiroval ráno od trenéra Benešova, říká v pozápasovém rozhovoru po cestě domů.
Postup do Ligy mistrů si vybírá zásadní daň na výkonech Sparty v domácí soutěži. Je devět bodů za Slavií a odehrála letos naprosté minimum utkání, které by se daly hodnotit jako pohodlné výhry. Velkou roli hraje neefektivní skladba kádru.
Datové modely říkají, že Sparta má šanci na postup z ligové fáze Champions League zhruba padesát na padesát, spíš o trochu víc. Rozebereme si výhled českého mistra v elitní evropské soutěži.
O Sokol Úpohlavy ze čtvrté třídy se před rokem zajímali až v Japonsku. Šestnáct žlutých karet pro jeho hráče v jednom zápase tehdy vytvořilo nepřehlédnutelný světový rekord. Vyrazili jsme zjistit, jak se dělá fotbal na místě, které by bez fotbalu bylo zapomenuté.
