Skoro pět milionů nápojů do zálohovaných kelímků. Tuny jídla zachráněného před vyhozením. Hromadná doprava zdarma a výhradně zelená energie. Fotbalové „emisní povolenky“. Pořadatelé Eura 2024 se pokusili nastavit nový standard udržitelnosti velkého turnaje. Povedlo se? „Velké rezervy jsou v dopravě, klíčové je využití železnice,“ uvádí studie vědců z univerzit v Bielefeldu a Kolíně nad Rýnem.
Získejte 50 až 100 tisíc korun a pomozte svému klubu se zelení u hřiště a s údržbou trávníku. Nadace Tipsport vyhlašuje grant na podporu výsadby v okolí fotbalových hřišť i ostatních sportovišť. Žadatel může získat profesionálně vedenou výsadbu v hodnotě až 100 000 Kč a dalších až 50 000 Kč na údržbu trávníku. Jaké jsou podmínky grantu?
V roce 2011 začínal Ondřej Syrový s informačním systémem pro jeden florbalový tým, dnes jeho členskou platformu EOS využívá přes 700 (nejen) sportovních klubů a 170 000 uživatelů. V plánu jsou postupná expanze do zahraničí nebo grantové projekty na podporu pohybu dětí.
Málokdo může o výchově mladých fotbalistů mluvit z podobné pozice jako on. Antonín Barák starší je dlouholetý pedagog, trenér, školitel trenérů, otec a relativně čerstvě i děda. A vidí velký problém, který nemá jen fotbal. „V Evropě máme nejobéznější děti, mezi nimi spoustu s náběhem na cukrovku – a nejmíň hodin tělocviku týdně,“ burcuje ve velkém rozhovoru, který není černobílý. Vidí i pozitivní věci.
„Důvody, proč se spousta z nás zamilovala do téhle hry, do jejího sledování a prožívání, byly jiné než realita, která je teď často k vidění na hřišti i mimo něj,“ říká v pokračování série Můj fotbal architekt Adam Gebrian.
O Sokol Úpohlavy ze čtvrté třídy se před rokem zajímali až v Japonsku. Šestnáct žlutých karet pro jeho hráče v jednom zápase tehdy vytvořilo nepřehlédnutelný světový rekord. Vyrazili jsme zjistit, jak se dělá fotbal na místě, které by bez fotbalu bylo zapomenuté.
Nedostatek dětí, trenérů, zániky malých vesnických klubů – problémy, které řeší fotbal nejen v Česku. Fotoreportáže z hřišť zarostlých vysokou trávou s brankami bez sítí už jsou samostatným žánrem. I doba, v níž se nejpopulárnější hra na světě bojí o svou budoucnost, však má pozitivní příběhy. Tohle je jeden z nich. Vypráví o malém klubu TJ Slavoj Předměřice nad Labem – a abychom hned na začátku měli čistý stůl, přiznávám, že v něm působím jako jeden z koučů.
Prahu zná líp než leckterý její obyvatel. Aby ne – německý novinář Klaus Hanisch ji často navštěvuje a napsal o ní několik knih. Zamiloval si Viktorii Žižkov a mezi svými oblíbenými hráči uvádí jedno překvapivé jméno. „Sledoval jsem strategickou hru Aleše Pikla, který mě okouzlil,“ říká v rozhovoru s FC.
Radost se dá projevit mnoha způsoby. Fotbalista klubu FC Carl Zeiss Jena ze čtvrté nejvyšší německé soutěže se při oslavě úspěchu svého týmu nechal unést doslova sebezničujícím způsobem. Výsledkem byl hodně bolestivý karambol. Ani ten mu však nevzal úsměv ze rtů.
Co je nejtěžší na práci pro klub? Jsou to chybějící peníze, nezájem mládeže nebo třeba chybějící trenéři? A co naopak funkcionářům malých klubů dodává chuť a sílu do další práce? Proč se fotbalu na amatérské úrovni věnují? Ptáme se v anketě z fotbalového pralesa.
