O komisi pro stadiony se mezi fanoušky mluví trochu jako o takovém úředním démonovi. Jak vlastně fungujete?
Komise, kterou vedu, patří pod hlavičku Fotbalové asociace ČR. Zjednodušeně řečeno, vyjadřuje se především k novým stavbám, k rekonstrukcím stadionů, kontrolujeme a doporučujeme infrastrukturu, aby vyhovovala požadavkům UEFA. Schvalujeme stadiony pro mezinárodní utkání reprezentací a také pro pohárové zápasy. My pomáháme a radíme klubům, aby se pohybovaly v rámci těch mezinárodních předpisů, které nastavuje UEFA. Její předpisy se ale přebírají vždy s ohledem na národní legislativu, takže my se podíváme, jak je třeba odstavec jejich upravených pravidel v souladu s tím, co říkají předpisy EU nebo České republiky a pak to transformujeme do těch našich požadavků.
Takže se vás v klubech bojí jako posla špatných a nákladných zpráv?
To ne. Platí, že pokud byl nějaký stadion postavený třeba v roce 1970, tak ho opravdu zavírat nechceme. Ale upozorníme je, že teď je tu nějaký nový předpis, že by bylo dobré, aby uvažovali o rekonstrukci, aby se zamysleli, jak vyřešit tohle nebo tamto.
Co za profese se v komisi schází?
V komisi sedí odborník na trávník, odborník na jejich výstavbu. Je tam inženýr sportovních staveb. Pak jsou tam zástupci klubů první ligy. Mezi nimi jak premianti jako Sparta či Plzeň, ale také z Bohemians. Díky tomu lépe vidíme, jaké problémy řeší týmy, kde mají v infrastruktuře velké mezery. Jsou tam zástupci z amatérského fotbalu či lidé, kteří jsou odborníky na umělé herní plochy.
A kdo tedy nakonec rozhoduje, na jakém stadionu se bude hrát běžné utkání?
Vedle nás je tu ještě komise pod hlavičkou LFA. Tedy profesionálních klubů. Ta je pak tou, která dává certifikaci danému stadionu pro pořádání zápasů v rámci první a druhé domácí ligy. Tam klub musí získat každé dva roky potvrzení a razítka od řady orgánů, třeba od hygieny, policie, statika, hasičů. Je důležité říci, že LFA chce český profesionální fotbal skutečně posouvat, a proto si mj. prosadili povinnosti mít všude vyhřívané trávníky nebo světla. To jsou rekonstrukce, které se nyní na druholigových hřištích zhusta dějí.
Chápou kluby, jak je může stadion brzdit a ve výsledku jim odrazovat fanoušky, partnery a tím i peníze?
Rozdělil bych to. První základní věc vždy je, aby majitel klubu pochopil, že je to pro dobro věci jeho organizace. Že to pomůže všem. Je to vidět v Hradci, kde si to uvědomují i politici. Že to má dopad na větší návštěvnost, větší bezpečnost. Obecně totiž většina majitelů sice dá miliony za hráče, ale ti pak často sedí na střídačce a investoři z toho nic nemají. Jenže ti samí už pak neřeší často i jen menší investice: že nemají hotový sektor vlastních vlajkonošů nebo sektor hostů, že nejsou odpovídající toalety, že nemají třeba parkování pro VIP. A to pak jde ruku v ruce s posílením zmíněných dalších příjmů. Fotbal není jenom o výsledku, ale jde to ruku v ruce s infrastrukturou.
Hradec je krásný příklad toho, jak viditelný dopad dobré infrastruktury je. Jak se to promítlo do chodu klubu, návštěvnosti, spokojenosti fanoušků, přijetí veřejností, příjmu nejen pro klub, ale i pro ten celý obrovský průmysl s navázanou zaměstnaností kolem toho. Jak se zvedly příjmy hotelů ve městě. Co ale vedle toho už dnes nikdo nevidí, že před tímhle v Hradci 25 let trpěli. My jsme to věděli a říkali jsme to. Říkal to městu i klub. Říkala to fotbalová asociace. A přitom teď všichni vidí ten přínos.
Občas ale slyším, jestli na sebe nejsme příliš tvrdí. Napadá mě teď třeba nářek některých fanoušků Bohemians, že nemohli hrát evropské poháry doma, ale pak člověk vidí, na čem se hrají pohárové utkání třeba na Balkáně.
Nemohu mluvit za UEFA. Ale znám několik jejich komisařů. Většinově je znám jako úředníky, skutečně vezmou papír předpisů a jedou. Ano, ano, ne, ano, ne, tohle odstraňte. Takže jak je možné, že se tam utkání odehrají? Nevím, protože neznám jejich vnitrostátní legislativu a tím pádem způsob implementace předpisů UEFA. Ale ty základní podmínky UEFA jsou určitě pro všechny stejné. Ze strany fanoušků Bohemians, jak jste zmínil, je to ale dost velký alibismus. Jejich klub ví, že má opravdu velký problém a neustále slibuje, že už něco udělá. Ale výsledek není žádný. Já jim to přitom říkám 5 let. A nejen jim. Říkám v klubech – dělejte něco. Povede se vám sezona a pak budete koukat, že to tedy opravdu nejde. Takový příklad byla třeba i Vlašim. Tam jsem musel majiteli několik hodin vysvětlovat, že ten stadion nemůže vyhovovat pro první ligu. Jeli jsme s ním podle seznamu a procházeli si jednotlivé položky.
Je to podobné jako se Zlínem. Ten taky před několika lety byl na dosah evropských pohárů. Tamnímu majiteli jsem tehdy rovnou říkal, ať si domlouvají azyl v Olomouci. Že pokud k nim dorazí z UEFA, tak neprojdou. A on pořád mluvil o tom, že to určitě nějak dopadne. Ale takhle to nechodí. Nedopadne to nějak.
Naopak kluby, které to pochopily, tak se za posledních 10, 12 let extrémně posunuly, a to nejenom sportovně. Takovým příkladem je třeba Plzeň. Ta to udělala postupně. Hradec je další příklad, tam to dělali najednou.
Když se podíváte na fotbalovou infrastrukturu z obecného pohledu. Jak ji hodnotíte?
Problémy s infrastrukturou jsou víceméně skoro všude. Týká se to i několika klubů v první lize. Mluvil jsem o Bohemians, zmiňovali jsme Zlín. Problém má ale i Mladá Boleslav. Investici by si zasloužil také stadion v Teplicích.
Nejzábavnější průvodce turnajem od začátku do konce
A co druhá liga?
Tam je jednodušší říct, kdo má stadion v pořádku. Situace v ní je opravdu hodně špatná. Tam je v pořádku béčko Sigmy, Jihlava a Opava je relativně dostačující.
Nemáte ale přesto pocit, že se to v posledních letech lepší? Že funkcionáři klubů i politická reprezentace vidí, jaký přesah fotbal má a že to není jenom o pár lidech, kteří si někde kopou do míče?
Já si myslím, že to začalo tak před pěti roky jít výrazně nahoru. Úplný prapůvod toho růstu je zhruba tak 10 až 12 let zpět. Tehdy se začalo investovat do trávníků a topení. To se předělávalo téměř všude. A lidé zjistili, že kvalita trávníku je potřebná, pokud chceme kupovat drahé a dobré hráče. Zjistili, že to ocení diváci i televize. Pak se to překulilo do vnímání širší veřejnosti, která najednou vidí, že se to lepší. Že když budu mít dost občerstvení, záchodů, komfortních sektorů, vyřešenou dopravu, že to všechno přitahuje víc lidí na fotbal. Ten je i víc mediálně sledovaný. Na to se nabaluje možnost fanoušky lépe obsloužit, budovat pro ně další věci. Najednou vidí, že je to komplexní. Ve městě se začnou plnit hotely, na stadionech se dějí další nefotbalové akce. Má to velký efekt. Pořád jsme ale tak 10 až 15 let za Evropou a tak 25 za Anglií.
Proč to tak trvá?
Český člověk, dokud si to osobně neosahá, tak pořád nevěří. Pořád si o nás mysleli, že jsme nějací fotbaloví „blbci“. Jenže když kluby začaly vyjíždět ven na poháry, tak viděly, jak to funguje. Začaly to implementovat u nás. A ty kluby a funkcionáři, kteří se do Evropy zatím nedostali, tak to zas viděli u nich. A najednou se ta inspirace šíří.
Jaké projekty jsou teď v běhu a jsou podle vás nejzajímavější?
Komunikuji s lidmi z Baníku. Byli za mnou v Hradci. Řešili jsme nějaká doporučení, jak by měl být jejich stadion velký, na co si mají dát pozor. V Brně jsem to také se zástupci města řešil. Tam jsem jim doporučil do pracovní skupiny kolegu, který se specializuje na sportovní stavby.
Rozhovor, který jste právě dočetli, původně vyšel na webu Stadiony.blog.
Gruzie – Česko 4:1. Tohle se hodně nepovedlo. Projděte si nejzajímavější komentáře k nepovedenému startu národního týmu v Lize národů, které jsme vybrali ze sociální sítě X.
Nejen sledováním zápasů je živ fotbalový fanoušek. V televizi se dá přece dívat i na filmy o fotbale… Prohlédněte si upoutávku na snímek podle skutečného příběhu jednoho z největších outsiderů na světě, který vás skvěle pobaví.
Pořadatelé olympijských her ženami dlouho pohrdali. Osud ženského sportu ale na začátku 20. století změnila jedna houževnatá fotbalová trenérka.
