První český prales. Proč druhá liga nikoho nezajímá?

Jaký je profesionální fotbal v Česku? A co o něm vypovídá stav druhé ligy, která je jakousi vstupní branou do profesionálních soutěží u nás?

O tom a mnohém dalším jsem si povídal s Janem Podroužkem, vedoucím fotbalové sekce deníku Sport, který se tématu dlouhodobě věnuje. Sešli jsme se nad kávou a bez obalu se pobavili o tom, jak český profesionální fotbal oba vnímáme. Podroužek z pozice experta a já spíše fanouška, který na druhou ligu rád chodí a je přesvědčen, že ta soutěž má co nabídnout.

Vítejte u dalšího dílu Levého vinglu. Tentokrát o druhé lize a její roli v českém fotbalu.

Myslíte si, že v případě druhé ligy se jedná – lidově řečeno – o první český prales nebo o první plnohodnotnou profesionální ligu v hierarchii českých fotbalových soutěží?

Je to od každého něco. Problém je, že při pohledu na současné účastníky druhé ligy to trochu expresivní označení první český prales na spoustu klubů sedí, protože ne všechny fungují na plně profesionální bázi. Můžeme aplaudovat Líšni za to, jak se ve druhé lize etablovala a dnes patří do její špičky. Na druhou stranu, když se bavíte s majitelem, tak vám nepokrytě přizná, že jeho způsob řekněme fotbalového podnikání, je poloprofesionální. V kádru mají spoustu hráčů, kteří si fotbalem přivydělávají a chodí normálně do práce. Tu představu ryze profesionálního klubu Líšeň tedy nenaplňuje.

Ve druhé lize je také celá řada klubů, které fungují na profesionální bázi, ale takovým dost neutěšeným způsobem. Zázemí klubů je nedostačující, stejně tak ekonomický stav. Nenaplňuje to z mého pohledu zásady soutěžního prostředí, protože kluby z druhé ligy by měly mít ambici tu soutěž opustit a postoupit výš. Kdybych byl já funkcionářem druholigového klubu, tak nebudu chtít v soutěži setrvávat dlouhodobě. Veškeré úsilí zaměřím na to, aby z toho jednou byla první liga.

Proč?

Kluby v druhé lize téměř neparticipují na příjmech z televizních a marketingových práv. V jejich případě se jedná o nicotný roční příjem někde na hranici dvou až čtyř milionů korun a to jsem možná ještě hodně optimistický. Ta soutěž vám z ekonomického hlediska nic nepřináší. Vy musíte fungovat na bázi silné akcionářské skupiny s lidmi, kteří jsou naprosto oddaní ten fotbal na profesionální úrovni v daném městě či regionu provozovat. Bohužel je to mnohdy stále jakýsi kvaziprofesionalismus.

Druhá liga se dlouhodobě potýká s nedostatečnou atraktivitou. Stěží tam najdete pět až šest vlčáků, kteří by nedali těm prvoligovým spát. Baráži by to dodalo úplně jiný náboj a prvoligové kluby by se musely sakra snažit, aby obhájily svoji prvoligovou příslušnost. O něčem svědčí také skutečnost, že místo sestav, adeptů postupu či možných hvězd, se před sezonou jako hlavní tahák druhé ligy řešil návrat Petra Rady na Julisku. Obecně to dokládá malý mediální zájem. Svoji roli hraje také návštěvnost. Udělal jsem si malý průzkum a oproti první lize je návštěvnost druholigových utkání až devětkrát nižší a to se spousta prvoligových klubů ani nepřiblíží přijatelné hranici návštěvnosti kolem 5000 lidí na utkání. Ta propast je hrozivá. Částečně za to může i nedostatečná infrastruktura. Kudy vede cesta? Nastavením dlouhodobé strategie, která vedle sportovního rozvoje zohlední i výstavbu nutné infrastruktury, podobně jako pod Martinem Vozábalem v Táborsku?

To souvisí s ekonomikou, čímž jsme opět u toho. Postrádám v českém fotbale lidi, kteří by si uvědomovali, že ekonomická stránka chodu klubu je úzce provázána s tou sportovní. Buď se drtivě upřednostňuje sportovní stránka, nebo ta ekonomická. Přičemž u té ekonomické nemám pocit, že by některý z klubů byl schopen na působení v českém profesionálním fotbale vydělávat. Souvisí to mimo jiné s tím, co už jsme řešili - jak je financován český fotbal a jaké jsou v něm příjmy. Kluby obecně mají opravdu slabou vnitřní strategii, jak fungovat, aby to pro ně bylo výhodné.

Skvěle to dokumentuje nedávná diskuze o stavu trávníků. Asi nikdo nepochopí, proč tomu proboha kluby nevěnují dostatečnou péči, když se už před časem změnil hrací formát, v tomto případě první ligy, a začíná se v zimních měsících.

Přesně tak. To vám kazí fotbal jako takový. Kam ale míříme a co je důležité vypíchnout, je zúžení ligy. Z mého pohledu to je jediný efektivní způsob, jak v profesionálním fotbale, mám na mysli první a druhou ligu, vytvořit to nejlepší možné soutěžní prostředí. Cílem je, aby se v něm centralizovaly kluby, které na to mají ekonomicky, jsou dostatečně ambiciózní a mají či mohly by mít potřebné zázemí. Nesmíme v diskuzích ale opomenout celkovou provázanost mezi profesionálním a amatérským fotbalem. Za největší vraždu českého fotbalu považuji nastavení třetích lig. Jak může být česká větev o dvou skupinách? To tady máme tolik klubů, které aspirují na postup do druhé ligy? To ani náhodou!

Kdo má dnes šanci postoupit a uspět ve druhé lize?

Nanejvýš Viktoria Žižkov a z moravské větvě Kroměříž. Většina klubů ve třetí lize, které se umístí na špici, odmítají na konci sezony licenční řízení o postup do druhé ligy, protože vědí, že jednak postoupit nechtějí a za druhé by řízením neprošly. To je ten problém. Chybí tu soutěžní prostředí, infrastruktura, zázemí. Už z toho amatérského či poloprofesionálního fotbalu máte problém zahušťovat ambiciózními vlčáky profesionální fotbal. Neprofesionální fotbal musí jít do kvantity, abyste z ní mohli vybírat. Když se ale podíváme do toho profesionálního, tak tam je naopak nutná centralizace kvality. Z hlediska ekonomického i sportovního.

Nabízí se pak otázka, od jakého soutěžního stupně by se podmínky měly takzvaně zušlechťovat, aby si systém podržel životaschopnost. Od třetí ligy nebo od divizí?

Každopádně od divizí. A pak už pojďme podle regionů, máme 14 krajů, tak ať máme 14 krajských přeborů. Tento sytém se mi zdá životaschopný. Měla by nás především zajímat situace v divizích a od divizí výš. Před časem se nám rozšířil počet divizí na šest. Léta jsme měli pět divizí – tři české a dvě moravské. To máme opravdu tolik klubů schopných fungovat na této úrovni? To si nemyslím. Dostačující by byly čtyři divize – dvě české a dvě moravské. Protože potřebujete od nějakého stupně vytvořit nároky a síto pro hráče, aby byla tato soutěž zajímavá i pro soutěže nad ní. Abych si jako sportovní manažer z první či druhé ligy mohl říci, že se mi vyplatí jet někam na divizi, protože hrají zajímavý fotbal a produkují perspektivní hráče.

Není částečně problémem, že je u nás málo propagován amatérský fotbal? I přes některé bohulibé iniciativy například ze strany Gambrinusu či České televize mám pocit, že po amatérském fotbale u nás doslova neštěkne pes. Přitom amatérská základna dělá tu profesionální. Jde o to, aby dostatečný počet dětí začal sportovat, aby systém byl průchozí od zdola na horu a naopak.

Dobře, že to připomínáte. Pokud si systém fotbalových soutěží představíme jako pyramidu, tak hráči, pokud jsou dobří, jedou výtahem pyramidou nahoru a opačnou cestou putují peníze. Tento pohyb je pro udržitelnost systému zásadní.

V dohledné době vypíše LFA tendr na marketingová a televizní práva. Na jakou částku si chtějí druholigové kluby sáhnout, nevíme. S tím souvisí také mediální pokrytí druhé ligy. Za sebe bych to nazval syndromem Faldyna. Petr Faldyna je dodnes historicky nejlepší střelec druhé ligy, když ve 250 zápasech vstřelil 95 gólů. Kdo to ale dnes ví? Vytváří druhá nejvyšší soutěž vůbec nabídku, která by média zaujala?

My jsme se jí ve Sportu poměrně dlouho věnovali. Dřív jsme měli alespoň jednou týdně celou stranu ke druhé lize. Časem jsme ale zjistili, že odezva je téměř nulová. Ani samotné kluby neprojevily iniciativu pokusit se nám prodat zajímavá témata. Museli bychom to sami vytvářet a sytit to nad rámec našich dalších povinností, proto jsme s tím skončili.

Jak dlouho jste to dělali?

Přibližně šest let

A když jste s tím skončili, jak zareagovaly kluby?

Žádnou reakci jsme nezaznamenali. Jen nám samotným bylo trochu líto, že s tím končíme.

Pojďme celé naše povídání nějak shrnout. Jak by měl vypadat ideální druholigový klub?

Ideální by bylo, začít ho stavět od zázemí, především ekonomiky. V dnešním fotbale to znamená mít dostatečně movitou akcionářskou strukturu, abyste klub zajistil na dlouhé roky dopředu. Druhá věc související s marketingem je schopnost přivádět sponzory a partnery. Vyřešené financování na několik let dopředu – díky akcionářům a sponzorům – je základním kamenem úspěchu. To se týká také první ligy.

A dál?

Pokud chci profesionálně působit ve fotbalu, tak potřebuji odpovídající stadion a kultivované prostředí, abych oslovil diváky. A nakonec si musím ujasnit, s kým chci ten fotbal dělat. Mělo by se jednat o vzdělané lidi, kteří se neorientují pouze ve fotbalu, ale i v ekonomických otázkách. V českém fotbale se často pohybují lidé, jejichž kompetence vychází z přátelských vazeb nebo z toho, že fotbal kdysi hráli. Dost často se pak stává, že majitelům ani nevadí, že tito lidé nemají potřebné kompetence, aby klub profesionálně řídili. Bohužel český fotbal sám za sebe kompetentní lidi nerozvijí a ani nehledá. To by bylo na samostatnou diskuzi.