Dělal byty pro fotbalisty, teď má miliardový byznys. Gecov chystá velkou věc

V první části rozhovoru jsme si už řekli, že jste s fotbalovou kariérou skončil v 28 letech a že už během ní jste začínal podnikat. Vrhl jste se po konci s fotbalem pak už naplno rovnou do developmentu?

Nějakou dobu to trvalo. Když jsem působil v Anglii, chtěl jsem si splnit sen pěkným bytem v centru Prahy. A úplně naivně, jako jsem dělal ty dárky, jsem si řekl, že najdu architekta, se kterým ten byt uděláme. A jelikož jsem tušil, že se to ostatním bude líbit, architektovi jsem nabídl, že si spolu založíme studio a že přijdou další klienti a budeme jim dělat byty. Totální kravina, že jo? Ale ono to tak do puntíku nakonec bylo. Řešil jsem to nejdřív z Belgie, pak jsem se vrátil do Slavie a byl jsem v Čechách.

Jaký byl tedy přechod do reálného byznysu?

Původní idea byla taková, že podobný „klučičí byt“ v centru Prahy jako ten můj budou chtít i další. Prvním klukům jsem ale nakonec musel najít i ten byt. Oni mi řekli super, ty máš studio, ale to je až krok dva. Dostal jsem se i k realitám, začal jsem si budovat síť makléřů, kteří uměli mimo trh zprostředkovat prodej bytu v centru Prahy. Udělal jsem jich takhle myslím devět nebo deset. Široká, Pařížská, Dlouhá…

Jak důležitá pro rozjezd byla vaše sportovní historie?

Ze začátku byli klienty jen sportovci a moji kamarádi. První byt byl pro Mária Holka, který hrál za Spartu. Potom jsem jeden dělal i fotbalistům Václavu Kadlecovi, Bořkovi Dočkalovi, tomu jsem udělal ještě dům, poté přišel Martin Fenin, hokejista Radim Vrbata… Takhle to bylo první tři roky.

Takže pro vás byl vlastně fotbal stěžejní i u byznysu.

Rozhodně. Bez kontaktů bych to nerozjel. Byli to kluci, kteří byli úspěšní a věřili mi. Celé jsme to stavěli na důvěře. Asi by mi nevěřili, kdyby neviděli, že takové blbosti jsem vymýšlel odmala. Kdybych ty kluky neměl, bylo by to asi mnohem složitější a zdlouhavé. Já v té době ani nevěděl, jak se dělají smlouvy. Neměli jsme pořádně ani kanceláře.

Z architektonického studia jste ale nakonec postavili developerskou skupinu. Jak?

Asi je dobré říct, že pro mě je hodně důležitá svoboda. A ta tady trochu chyběla. Byl to samý kompromis. Vy ten byt cítíte nějak, ale na druhé straně je klient, který má jiný vkus a navíc má ještě manželku, která to chce udělat zase úplně jinak. Máte určitý rozpočet a ten může dělat rozdíl mezi tím, co je super a co je jen dobré. I když jsme dělali drahé domy, třeba vilu za sto milionů, měl jsem pořád pocit, že trochu taháme za kratší konec. Proto jsme z toho přešli na developerskou činnost, kde to uděláte od A do Z. Tu děláme sedm let, čtyři roky jsme se to učili a teď už myslím víme jak na to. Máme dobrý tým, naučili jsme se dělat několik věcí najednou a spravujeme portfolio za zhruba 1,3 miliardy korun. A to je na nás tak akorát. Samozřejmě to není všechno z našich peněz, jsou tam i úvěry a nějaká ekvita převážně od kamarádů, kteří věří tomu, co dělám.

Pojďme k dalšímu byznysu. Plánujete ještě něco?

Aby toho nebylo málo, připravujeme ještě sportovně-rehabilitační kliniku. V Praze-Holešovicích jsme koupili činžovní dům, opravili ho a byty rozprodali. A ve vnitrobloku máme povolení na stavbu třípatrového monolitického domu. Je to postavené kolem starého komína, proto se projekt jmenuje Chimney. Podle mě by byla chyba ho nyní prodávat. Proto jsem s kamarády investory, jsou to Bořek Dočkal a Radim Vrbata, vymyslel, že tam uděláme špičkové sportovní a rehabilitační centrum. Nechceme ten dům držet jen my, takže budeme hledat spoluinvestory.

To vypadá zase jako krok úplně jiným směrem.

Ano i ne. Je to všechno zase propojené, s fotbalem i dalšími byznysy. Navštívil jsem tolik zařízení a zažil tolik péče, že vím, jaký je problém sehnat něco dobrého. Budeme to provozovat v domě, který si sám postavím. A opět to dělám s lidmi, se kterými mám za sebou nějaké byznysy, kterým věřím a o nichž vím, že přemýšlíme podobně. Takže je to propojené, nebo není?

Jak těžké je rozjet novou kliniku?

Hlavní je, že máme špičkového doktora. Když se kohokoliv zeptáte, tak vám řekne, že sehnat dobrého fyzioterapeuta je pekelně těžké. Neříkám, že budeme levní, ale budeme taky hodně dobří. Chceme mít klub, který bude částečně otevřený i pro veřejnost, a na druhé straně to budou vrcholoví sportovci, kteří se tam budou jezdit léčit se zraněními. Když se dneska někomu něco stane a za čtrnáct dní má zápas, jezdí do jednoho zařízení v německém Regensburgu, kde to vyjde na ukrutné peníze a je to daleko. Ovšem přijedete do jednoho domu a tam máte všechno. A to my chceme tady.

Pořád si říkáme, co se vám podařilo. Máte za sebou i nějaký průšvih?

Ne. Žádný.

Opravdu? Nikdy se nic nepokazilo?

Mockrát. Ale vždycky jsme to nějak na poslední chvíli zachránili. Často si se společníkem říkáme, že jsme zase jednou měli kliku. Třeba to ale není klika, třeba jde o to, že jedeme do poslední chvíle a snažíme se vše vyřešit.

Příklad?

Už nějakou dobu jsme viděli, že se budou zdražovat hypotéky. A tak jsme se rozhodli, že jeden dům uděláme jako bytové družstvo. Lidé budou mít doma milion a půl a začnou pak splácet jen tu část v rámci svého podílu na domě. Bum, prodali jsme to za měsíc v době, kdy už ostatní neprodávali. Stejně jako to naše Chimney. To by se taky teď prodávalo hůř. Tak jsme přišli s novým konceptem a máme novou výzvu, rehabilitační kliniku.