Jak vznikl váš byznys s klikami?
Dost věcí vzniká náhodou a tohle byla jedna z nich. Sportem jsem vydělal nějaké peníze. Bratr Roman pracoval ve firmě, která na tom nebyla moc dobře, a zjistil, že tenhle obor je na jednu stranu podceňovaný, na druhou stranu je o dveřní kliky a příslušenství velký zájem. Vozili z Polska mimo jiné dveře, na dovolené v Turecku koupil nějaké kliky, ty dali na dveře – a na jednom veletrhu se ukázalo, že je větší zájem o kliky než o dveře. V té době ještě nebyl rozvinutý internet, nebyly tady moc ani hobby markety, brácha zjišťoval, jaký je v Česku s tímhle zbožím trh. Našel tady minimum firem, jen pár obchodních společností.
Tak jste si řekli, že je na trhu díra?
Bavili jsme se o tom, že bychom od firmy, kde pracoval, odkoupili skladové zásoby, protože to s ní vypadalo všelijak. Založili jsme obchodní společnost, začali jsme ve třech lidech (psal se rok 1997 – poznámka redakce). Kývl jsem na to, že do toho vložím nějaké peníze. Časem jsme ale poznali, že kvalita zboží z Turecka a spolehlivost dodávek nejsou nic moc. Brácha zjistil, z čeho se kliky a kování skládají. Viděli jsme, že jsme z průmyslového regionu, který ale nefunguje dobře, lidé z firem odcházejí a zakládají si garážovky. Ti nám mohli dodávat součástky. Z obchodní společnosti se stala obchodně-montážní, dali jsme jí vlastní brand M&T (Material & Technology).
A jak jste se dostali k manufaktuře?
Propracovali jsme se k ní pomalu, trpělivě. Trvalo to asi sedmnáct let, než jsme docílili současného stavu, při kterém máme technologie spojené s ruční výrobou. Začali jsme fungovat na principu automobilky – odebíráme díly, ale to zásadní máme pod střechou my. Hlavně jsme nechtěli brát práci těm malým lokálním firmám. Koupit si můžete jakýkoli stroj, ale sehnat kvalitní lidi není jednoduché. Dodnes pracujeme s rodinnými firmami, nechali jsme si u sebe to nejdůležitější v rámci vizuální a konstrukční kvality. Montáž a expedice je také naše záležitost. V létě to bude dvacet sedm let a je to krásný příběh. (usmívá se)
Na tomto modelu tedy fungujete většinu doby, co firma existuje?
Takových společností v Evropě moc není. Výrobek navrhneme, v kooperacích vyrobíme a pod vlastní značkou prodáme. Do procesu někdy přizveme zajímavé lidi, třeba architekty, designéry, kteří mají mezinárodní přesah. Už to není tak, že my chodíme za nimi, ale často už se hlásí sami. To je hezké, vnímám to jako odměnu.
Jak velká zátěž byla ze začátku na vás osobně? Když jste firmu rozjížděli, bylo vám třiadvacet a byl jste v podstatě i na začátku fotbalové kariéry.
Teprve potřetí v katarské éře se PSG prokousalo do semifinále Ligy mistrů. Paradoxně v sezoně, kdy málem nepostoupilo ze skupiny a na úspěch v elitní soutěži kladlo nejnižší důraz za dlouhé roky. Najednou je ale favoritem na postup do Wembley. To všechno při dost možná posledním pokusu s Kylianem Mbappém.
Krejčí sahal po hattricku, Provod vrátil góly Slavie před přestávku a v Ďolíčku asi rozhodčí bez VAR nevěděli, že mají spolurozhodovat. Čerstvý Glosář se podívá i do historie nadstavby a vyčte z ní třeba to, co říká o šancích Sparty na titul, a to na základě slávistické historie s ligovým finále.
Reportáž Jana Kaliby o těžkém životě mladých fotbalistů z americko-mexické hranice je nominována na novinářskou cenu.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a vyhrajte třeba zájezd na Premier League!