Světový šampionát od příště naroste hned o polovinu účastníků. Evropa dostala z 16 nových míst jen tři. Přímák se podíval na to, jak se tím zvýšily šance Česka na úspěšnou kvalifikaci.
Zápasy NHL či NBA v Torontu, Ottawě či Vancouveru začínaly v uplynulých dnech bučením kanadského obecenstva při americké hymně. Podobná nálada vůči USA panovala i u jižních sousedů. Hrozby prezidenta Trumpa, že zavede 25procentní cla na zboží z Kanady a Mexika, spustily vlnu nepřátelských projevů. Za necelých 500 dní mají přitom tyto tři země společně uspořádat dosud největší fotbalové mistrovství světa.
V rozhovoru s odborníkem na sportovní právo Zdeňkem Tomíčkem vám vysvětlíme, proč Lassane Diarra, který má zatím navrch v právní bitvě s asociací FIFA, není nový Bosman. I tak ale nejspíš mnohé změní.
Luděk Mádl vás v komentářově laděném textu naladí na rok 2025. Užijte si ho!
Všechny cesty vedou do Říma. Plánička, Puč, Nejedlý a spol. po té svojí došli v roce 1934 až k senzačnímu stříbru. Málo se ale ví, jak k tomu pomohli Poláci, když jim z ní v kvalifikaci dobrovolně uhnuli.
FIFA už i oficiálně přidělila pořadatelství MS 2034 Saúdské Arábii. Gianni Infantino ví moc dobře, proč to dělá, jak vysvětluje v komentáři spolupracovník Football Clubu Samindra Kunti. Ten kromě jiného čerpá ze svých znalostí věci plynoucích ze spolupráce s norským investigativním magazínem Josimar.
Už to není FIFA, ale pořád jde o nejprobíranější fotbalovou hru na světě. Nedávno vyšel nový ročník. Má vás vůbec zajímat? Jaká je budoucnost často kritizované značky? A co od ní vlastně očekáváme?
EURO 2024 se blíží do finále a Česko u toho už dlouho není. Na turnajích v letech 1996 a 2004 jsme ale psali historii. A to nejen ziskem stříbra a bronzu.
Advokáti Markéta Vochoska Haindlová a Zdeněk Tomíček se věnují sportovnímu právu. Jak si po právní stránce stojí fotbal v Česku? Daří se čistit prostředí od „starých“ struktur? Jak velký vliv mají hráčští agenti? Mají fotbalisti dostatečné zastání? A jak je to s jejich statusem OSVČ?
Vyťukal jsem telefonní číslo. Měl jsem v Praze devět hodin ráno, Justin Walley v Tichomoří osm večer. „Ahoj. Jsem na Marshallových ostrovech. Nemají tu fotbalisty, nemají tu hřiště. Jsme jako evangelisti. Ještě letos chceme odehrát první zápas,“ řekl mi. Tohle je příběh dobrodruha, co pomáhá vybudovat národní tým v poslední zemi OSN, která svou reprezentaci ještě nemá.
