Na konci čtyřicátých let 20. století se zrodila nebývalá rivalita značek Adidas a Puma. Intenzita už trochu polevila, pořád je to ale fascinující příběh.
Gianni Infantino rozdává pořadatelství světových šampionátů v takovém stylu, že mu teď nezbylo vlastně nic jiného než ho dát Saúdské Arábii. Což mu ale určitě nevadí.
Když se probouzely evropské národy a hledaly svoji identitu, šly na to přes literaturu a divadlo. Nástrojem sebeurčení domorodců z Austrálie, Nového Zélandu nebo Havaje a vyjádřením jejich identity se stal fotbal. Kdo má nároďák, má národ.
Trapné ticho, fanouškovská solidarita s obětmi teroristických útoků Hamásu i výzvy muslimských hráčů k likvidaci Izraele. Fotbalový svět rozličně reaguje na aktuální eskalaci blízkovýchodního konfliktu. Zásadní roli hrají nejen politické a kulturní preference, ale i ekonomické zájmy v arabském světě.
Ještě nedávno věděli něco víc o Šeriffu Tiraspol jen skuteční znalci východoevropského fotbalu. Pak ale vyhrál na Realu a získal si celoevropskou pozornost. Teď přijíždí na Slavii, tak si tenhle klub jednoho muže pojďme pořádně představit v textu, který vyšel původně na začátku roku 2022 v tištěném Football Clubu.
Milujete svůj klub. A pak přijde největší záporák široko daleko a koupí si ho. No jo, ale on z něj udělá jeden z nejlepších klubů vůbec. Vítejte ve schizofrenním světě fanoušků AC Milán, kteří prožili třicet let se Silviem Berlusconim.
Víc než kde jinde se na Blízkém východě míchá fotbal s politikou. Na stadionech se protesty rozžínají i zhášejí. Jen v bohatých zemích to docela neplatí: Proč se potit na stadionech místních týmů, když si můžu pustit Barcu nebo Bayern? Nebo si na ně zaletět.
Nemají na kopačky, někdy ani na jídlo. Přesto vyhrávají zápasy, turnaje a nakonec i stipendia. Tak vyrůstají fotbalisti na americko-mexickém pomezí, kde vládne španělština, pašeráci drog i lidí a láska k evropskému fotbalu.
Jeho název připomíná tradiční klub z Dnipra, na mezinárodní scéně je ale pořád ještě nováčkem. Kde se tedy příští soupeř Slavie vzal, kdo za ním stojí a jak se za míň než osm let dostal mezi ukrajinskou elitu? V tomhle příběhu má své místo i prezident Volodymyr Zelenskyj.
Pohroma se nekoná, v Hradci stihli vše potřebné, aby místní klub mohl už ligový podzim odehrát na novém stadionu.
