Reprezentace je smutným obrazem toho, jak fotbal v Česku funguje a kdo ho dlouhodobě vede. Luděk Mádl dává sobotnímu debaklu v Gruzii širší kontext.
Český fotbal dělá obrovské ekonomické pokroky, ale chybí mu soutěžní systém, který by dlouhodobě zvyšoval (nejen) sportovní kvalitu. Jak na to, o tom i s přihlédnutím k vlastním zkušenostem píše v komentáři Jan Podroužek, bývalý sportovní manažer českobudějovického Dynama.
Zvoní fotbalu na vesnicích a v menších městech hrana? Ubývá hráčů a klubů, nebo není tak zle? A co pro amatérský fotbal znamená, že už se často hraje ne za pivo a párek, ale za desetitisíce jako v druhé lize?
Čtyři vesnice, ale jen jeden zápas. Není to takový nesmysl, jak se zdá. Obzvlášť na Moravě je alespoň jeden spojený klub snad v každé nižší soutěži. Důvod je prostý. Fotbal mizí, není dostatek hráčů. Než to zabalit, je lepší překousnout dlouholetou rivalitu a spojit se se sousedy.
„Vždyť já sem nechodím ani na ten fotbal, ale na klobásu a oni ji tu nemají.“ První dávka stresu pro jednoho z příznivců Střekova. Tohoto šedého dopoledne v Ústí nad Labem ho bude ještě dost. Klub byl nedávno blízko zániku a výkony tomu odpovídají. Díky několika hráčům se ale povedlo to hlavní – klub zachránit. Teď se potýkají se všemi problémy, které sužují český amatérský fotbal.
Místo hráčů krtince. Místo oslav gólů zvuk vrtačky. V Heřmanicích u Oder fotbal minulý rok definitivně skončil. Známé klišé praví: Každá vesnice má hasiče, kostel a fotbalový tým. Realita už je teď ale často jiná.
