Dvě tváře Dortmundu. Borussia potvrdila, že do finále patří

„Nic není víc Dortmund než jít do finále bez naděje na úspěch, odehrát i přesto velmi dobré utkání a pak tu šanci stejně zahodit,“ hodnotil finále Ligy mistrů analytik The Athletic Alex Barker. Dá se s tím souhlasit. Až na jeden detail - Dortmund nejel do Wembley úplně bez naděje. Jak řekl Edin Terzić, „Přilákali jsme do Londýna skoro 100 tisíc lidí, kteří věřili, že tenhle zápas můžeme vyhrát.“ A víc jak hodinu mohlo třicet tisíc příznivců ve žlutočerném na ochozech vyhlížet ušatý pohár ověšený pruhy v jejich barvách.

Borussia měla přitom podle mnohých vypadnout už ve skupině. PSG, AC Milán i Newcastle ale musely přihlížet, jak první místo ve skupině smrti bere Edin Terzić a jeho svěřenci. Dortmund nebyl v očích veřejnosti favoritem ani v osmifinále proti PSV. Po rozlosování pavouka byl ze čtveřice tvořené ještě Atléticem Madrid, PSG a Barcelonou tím největším outsiderem.

Přes Los Colchoneros se ale probojoval a Mbappého mašinerii dokonce dvakrát vynuloval. Naděje před finále teda existovala. Mělo to logiku? Spíš ne. Ale hlas rozumu vyletěl oknem už ve skupinové fázi. A i finále se hrál podle jiných než předpokládaných not. Dortmund měl dlouho převahu. V hledišti i na trávníku. „Souboj fanoušků vyhráli na plné čáře Němci. Španělé jim nesahali ani po kotníky,“ nabízí porovnání přímo z místa reportér Radek Sedlmaier.

86 tisíc lidí přímo ve Wembley sledovalo, jak si Marcel Sabitzer zasedl na Toniho Kroose, Adeyemi stínoval Carvajala nebo jak Ryerson dlouho úspěšně limitoval Vinicia. Jude Bellingham a Rodrigo jakoby na hřišti nebyli vůbec. Po hodině hry se vývoj začal obracet. Edin Terzić si i přes konečný výsledek 0:2 stojí za svým: „Nebyl důvod k brzkému střídání.“ Donyell Malen, který přišel na plac v 80. minutě, ale za těch pár okamžiků na hřišti naznačil opak.

Trofej pro vítěze Ligy mistrů tak nad hlavu nakonec zvedl Toni Kroos. Pošesté v kariéře. Podruhé ve Wembley. Nenaplnila se předpověď Niklase Füllkruga: „Ligu mistrů ať vyhraje Reus, EURO pak Kroos.“ Marco Reus a Mats Hummels jsou podruhé v kariéře poražení finalisté milionářské soutěže. Podruhé ve Wembley. Sven Bender a Nuri Sahin, asistenti Edina Terziće, stejně tak.

Jak se ale pátý tým německé Bundesligy vůbec dostal až do finále Ligy mistrů? Co dělali v Evropě jinak než v domácí soutěži? Říká se, že Edin Terzić má raději roli outsidera. Individuálně se připravit na soupeře, nasadit osobku, kde je třeba, sedět v zataženém bloku a trestat z brejků.

Tenhle přístup není po chuti každému. A to ani v kabině. Mats Hummels posílil pár dní před finále spekulace, že i on odehrál svůj poslední zápas za Dortmund, výroky jako třeba: „Po zápasech se Stuttgartem a Leverkusenem jsem zuřil. Takhle by Borussia hrát neměla.” Nebo: „BVB musí umět dominovat, ne jen porážet soupeře z brejků.“

Právě ty brejky ale Dortmundu pomáhali na cestě do Wembley. Oproti 57 % držení míče v Bundeslize si v milionářské soutěži užívali kontroly kulatého nesmyslu jen 45 % času. Ze dvou vstřelených gólů na zápas o víkendech (1,65 xG) se v úterý a středu stalo 1,31 (1,46 xG). Ovoce se sklízelo na druhé straně, kdy Gregor Kobel netahal ze sítě 1,26 balonů každé utkání jako v Bundeslize, ale jen 0,85. To z Dortmundu dělá třetí nejlepší obranu soutěže po Realu Sociedad a Arsenalu. A to ačkoliv Mbappé, Isak a Vinicius pálili na branku Dortmundu častěji než Guirassy, Kane a Openda.

V číslech povolila Borussia soupeřům v Lize mistrů 14,15 střely za zápas, zatímco v Bundeslize jenom 11,74.

Zmíněné trendy doplňují pokročilejší metriky. V domácí soutěži povolil presink Dortmundu soupeřům „jen“ 13,2 nerušených přihrávek, v Lize mistrů poskočila tahle hodnota na 15,2. Borussia v Evropě méně často vyhrávala míče na polovině soupeře, menší podíl jejich útoků zahrnoval pozvolnou výstavbu a dalo by se pokračovat.

Terzićův Dortmund letos širší fotbalovou veřejnost vyvedl z omylu, že Bundesliga i nadále zůstává soutěží Gegenpresingu. Frankfurt s Oliverem Glasnerem na lavičce před pár lety vyhrál Evropskou ligu shodně velmi houževnatým herním stylem. Letošní Leverkusen možná dominoval držení míče, po ztrátě se ale vyvaroval bezhlavému pronásledování jeho nového majitele. A ostatně i Bayern pod Thomasem Tuchelem dráždil příznivce Rekordmeistera pragmatickým fotbalem.

Příští rok může přístup Dortmundu z Ligy mistrů fungovat i v Bundeslize. Na lavičce Leverkusenu zůstává Xabi Alonso, ve Stuttgartu má v plánu setrvat Sebastian Hoeneß a Bayern se svým shortlistem trenérů prokousal až ke jménu Vincent Kompany. To jsou všechno kouči preferující sledovat své svěřence s kopačákem u nohy.

Terzić letos dovedl na dvakrát frustrovat Leverkusen nebo po dekádě odvézt tři body z Allianz Areny. Recept na favority má teda v malíku. Společně s Nuri Sahinem a Svenem Benderem musí už jen zjistit, jak na Mainz nebo Heidenheim. I to rozhodne o budoucnosti trenéra. Jednání o jeho nové smlouvě se právě proto plánují až po podzimní části ročníku 2024/25. O tom snad ale zas až někdy jindy. Klubový fotbal má pro letošní sezonu plněno. Je na čase naladit se na EURO!