Flick dočaroval, Fischer chce kouzlit i v Lize mistrů. A na pátek nic neplánujte

„Komise se dohodly, že mužský národní tým potřebuje po nedávných neuspokojivých výsledcích nový impuls.“ To ve zkratce říkalo oficiální oznámení DFB, německého svazu. Ten teď, devět měsíců před domácím Euro, tahá za záchranou brzdu.

Poslední kapkou byla sobotní porážka 4:1 od Japonska, která měla přidanou bundesligovou stopu v podobě gólů Takumy Asana, útočníka Bochumi, a Ao Tanaka, záložníka druholigového Düsserldorfu. Německo tak natáhlo svou šňůru bez výhry na pět zápasů (4 prohry, 1 remíza).

Po nevydařeném mistrovství světa a ještě horší Lize národů, současném špatném období, ale i slabší druhé sezoně na lavičce Bayernu, se ve vzduchu vznáší otázka, jak dobrý trenér Hansi Flick skutečně je. Bilance s reprezentací - 25 utkání, 12 výher a 1,72 bodu na zápas - není úplně optimistická.

Nepomáhají ani neustálé otázky na Flickův hráčský výběr. Nepřesvědčivé identifikace talentu patří už do jeho času v Mnichově. Ostatně, Tiago Dantas a Bouna Sarr (znáte je vůbec?) se tam stěhovali na Flickovo přání. Jeho konflikt se sportovním ředitelem Salihamidžićem, kdy Flick chtěl Tima Wernera, zatímco Brazzo Leroye Saného, má, hodnoceno zpětně, také jasného vítěze. Od člověka, kterému je přisuzováno personální vybudování týmu vítězů mistrovství světa 2014, je to zvláštní sešup.

Do zbývajícího duelu této reprezentační epizody s Francií povede tým trio, v jehož čele bude stát Rudi Völler. Ten má funkci sportovního ředitele u reprezentace a v minulosti už ji trénoval trenér. Chopit se jako funkcionář klubu krátkodobě otěží na lavičce pro něj není žádná novinka. Přesně takový scénář zažil před necelými dvaceti lety jakožto sportovní ředitel Bayeru Leverkusen. Doplní ho Hannes Wolf, trenér německé U20 a nový ředitel rozvoje u Áčka, a jeho asistent z mládežnického týmu Sandro Wagner.

Na říjnový sraz už by si měl výběr skládat nový kouč. Nejčastěji citovaným kandidátem je Julian Nagelsmann. Zda by měl zájem jít v šibeničním termínu připravovat tým na očekávaný domácí šampionát se zatím veřejně nevyjádřil. Především pak ale nestačí jeho souhlas. Nagelsmann je pořád pod smlouvou v Mnichově. Bayern jej jen odvolal, nepropustil. Dali mu totiž pětiletou smlouvu a raději než vyplácet mu zlatý padák se jej rozhodli platit, dokud se nenajde zájemce. Tomu si pak můžou říct o pořádnou částku za uvolnění trenéra. Kdyby to ale měla být německá fotbalová asociace, situace se tím dost zkomplikuje.

Jak to ten Union dělá?

Jak to ten Union dělá? To je otázka, kterou si kladou všichni celých pět let, po které je berlínský klub v nejvyšší německé soutěži. Namísto balancování na hraně sestupu, jak by jim asi mnozí předpovídali, se Urs Fischer a jeho tým chystají na střet s Realem Madrid v Lize mistrů. Jak se tohle stalo?

Jedním z aspektů je určitě chování Unionu na přestupovém trhu. A protože ten máme všichni ještě v živé paměti, pojďme se podívat, jak si Die Eisernen obstarávali opory, které je pokaždé vynesli tabulkou o kousek výš.

S nečekaným postupem do Bundesligy přes baráž (což je v Německu málem nevídaný kousek, protože baráž mají ve zvyku vyhrávat prvoligové týmy) bylo potřeba sestavu připravit na sezonu v nejvyšší soutěži. A tak si do ročníku 19/20 přivedl trenér Fischer do prvního týmu hned dvacítku nových hráčů. Mezi nimi třeba Nevena Subotiće nebo dnešní oporu Leverkusenu, Roberta Andricha. Jen dva z této dvacítky jsou v klubu i dnes - Sheraldo Becker a Laurenz Dehl, odchovanec klubu. Vedle nich je z první sezony Unionu v Bundeslize v aktuálním kádru už jen dvojice Busk, Trimmel.

To naznačuje solidní obměnu v dalších letech. Z jedenáctého na sedmé místo pomohla Union vyhoupnout další osmnáctka nových hráčů. Mezi nimi pár odchovanců uvedených do prvního týmu, nebo hostující dvojička Taiwo Awoniyi z Liverpoolu a Petar Musa ze Slavie.

Ze sedmého na páté to potom šlo s dvacítkou nováčků. Z pátého na čtvrté za pomoci další patnáctky. A do letošní sezóny jde Union s třináctkou nových tváří v kabině.

Tohle celé za ani ne 90 milionů eur, a to ještě 32 milionů padá jen na vrub tohoto léta, kdy za rekordní částku (13 milionů eur) dorazil Robin Gosens. Když k tomu přidáme i prodeje, stála tahle cesta Union jen necelých 30 milionů. To nemá daleko k tomu, co je podobně operující Nottinham Forest schopný utratit za jediného hráče… a to ještě třeba za Awoniyiho právě z Unionu.

Strategie Unionu zkrátka spočívá v tom, přivést co nejvíc hráčů bez smlouvy, na hostování nebo nechtěných v jejich aktuálním působišti, případně si vyloupnout pár zajímavých dílků ze sestupujících celků. A když takových psanců dorazí do týmu aspoň patnáct, to by bylo, aby se třeba čtyři z nich nechytli a nepomohli posunout tým zase o stupínek výš. Ti, kteří neuspějí, můžou další léto o dům dál. Rok co rok jsou to navíc zajímavější jména. Třeba ten Bonucci prý není úplný nováček v Lize mistrů, soutěži na kterou se Union teď připravuje.

Xabi zpátky v Allianz aréně

Po krátké reprezentační přestávce se Bundesliga vrací s pořádnou parádou. Už na páteční večer (20:30) připadá střet Bayernu Mnichov a Bayeru Leverkusen. Jediné dva celky s dosud dokonalou bilancí. Pro jeden z nich jízda skončí.

A nemusí to být nezbytně českou stopou prošpikovaný Leverkusen. Ten jde dokonce do zápasu z prvního místa, a to díky lepšímu skóre. Xabi Alonso navíc už na Bayern vyzrál, když na jaře na domácí půdě překoučoval Juliana Nagelsmanna. Byl to právě zápas s Leverkusenem, který tehdejšímu trenéru Bayernu podlomil kolena. Teď se Alonso poprvé vrací do svého bývalého působiště, do Allianz arény, a rozhodně nebude chtít odjet s prázdnou.