Frankfurt baví, Plzeň musí být ve střehu. A Kane má další rekord

Za šlágr kola by se dalo vybrat hned několik utkání. Stuttgart postrašil fanoušky Sparty, když zdevastoval Dortmund vysoko 5:1. Leverkusen zase zavzpomínal na minulou sezonu a rozuzlení dramatického duelu s Wolfsburgem si nechal až na závěrečné nastavení (4:3).

My se ale zastavíme u utkání mezi Eintrachtem Frankfurt a Borussií Mönchengladbach. A bohužel to nebude zásluhou Tomáše Čvančary. Sedminásobný český reprezentant je s letním příchodem Tima Kleindiensta odsouzený k roli náhradníka. Příležitosti vyběhnout na trávník se však dočkal v každém z úvodních čtyř ligových utkání. A ne nezbytně namísto Kleindiensta. Naopak, častěji tohoto excelentního hlavičkáře v útoku doplňuje.

Stejně tak tomu bylo v sobotní zápase. Ani přítomnost dvou hrotových útočníků mužstvu Gerarda Seoaneho ale nepomohla. Z Frankfurtu si Gladbach odvezl porážku 2:0. Eintracht i díky víkendové výhře dává postupně zapomenout na nepodařený vstup do sezony. V prvním kole sami prohru 0:2 okusili v Dortmundu.

Následující přesvědčivé výhry s Gladbachem, Wolfsburgem a Hoffenheimem dodali jistotu trenéru Toppmöllerovi. Nositel slavného fotbalového jména byl po závěru minulé sezony pod tlakem. Nepovedený finiš, který zanechal Frankfurt na šestém místě s velkou ztrátou na přední pětici, ale i vypadnutí v Konferenční lize už v únoru s Union Saint-Gilloise naznačují, odkud vítr vane.

Rané úspěchy Toppmöllera na lavičce Frankfurtu z počátku minulé sezony stály na toho času nejlepší ligové defenzivě. S bilancí pouze +1 na konci minulého ročníku (51 vstřelených branek, 50 inkasovaných) visela ale ve vzduchu otázka, jestli je Toppmöller pro Frankfurt tím správným koučem. Z pohledu fanouška tu však byla možná ještě podstatnější překážka. Předváděná hra prostě nebavila.

I tohle se na startu nové sezony změnilo. Se zápisem 2,26 očekávaného gólu (xG) na zápas po aktuálně odehraných čtyřech kolech (čtvrtý nejlepší útok ligy podle této statistiky) a útočnou dvojicí Marmoush, Ekitiké na hrotu teď Frankfurt skutečně baví. Právě egyptský rychlík Omar Marmoush sebral o víkendu Gladbachu naději na vyrovnání svou letos už čtvrtou trefou. Hugo Ekitiké si mezitím dělá jméno jako tvůrce hry.

Právě přímočaré přihrávky směrem k této dvojičce si budou muset ve čtvrtek pohlídat obránci Plzně. Na Viktorii budou frankfurtští svůj houževnatý, vertikální fotbal plný gólových tutovek zkoušet ve čtvrtek v Evropské lize.

Tahle soutěž není Eintrachtu cizí. Ostatně, v sezoně 2021/22 ji dokázal vyhrát. A to jim v cestě stál Real Betis, West Ham nebo Barcelona. To je ale skutečnost, která pro fanoušky Plzně velký rozdíl nedělá. Alespoň podle fotbalového publicisty Jana Kocába, který dlouhodobě sleduje dění kolem Viktorie. „Nemyslím si, že se fanoušci Plzně ohlíží na to, že Frankfurt vyhrál Evropskou ligu. Ale uvědomují si sílu Bundesligy,“ říká.

Jistě, aktuální Frankfurt se od toho tehdejšího hodně liší. Pryč je trenér Glasner i kapitán Rode. V mužstvu už nenajdeme Evana Ndicku, Djibrila Sowa, Filipa Kostiće ani Daichiho Kamadu. Pohled na rozdíly v sestavách je ale dvojsečný. Třeba v útoku byste u tehdejšího vítěze Evropské ligy krom Rafaela Borrého těžko hledali významná jména. I aktuální záloha ve složení Ellyes Skhiri, Hugo Larsson budí respekt.

A v Plzni moc dobře vědí, že je nečeká snadný zápas. „Aktuálně je nálada poměrně pesimistická. Už po losu musím říct, že si většina fanoušků myslela, že postup bude hodně složitý a z velké části si uvědomovali náročnost soupeřů, včetně Frankfurtu,“ říká Kocáb. Přesto se prý na výjezd chystá početná parta a doufá, že si spraví náladu po sobotní plzeňské prohře 0:3 v Edenu.

Kapitán Albionu vládne

Dvacet vstřelených branek. Ne, to není součet všech gólů minulého kola Bundesligy. Tolikrát za posledních čtrnáct dní oslavovali gólovou radost příznivci Bayernu Mnichov. Šestkrát mířili svěřenci Vincenta Kompanyho přesně v Kielu, devětkrát tahal balon ze sítě gólman Dinama Záhřeb Nevistić a dalších pět branek přidali v Brémách.

U osmi z posledních dvaceti gólů byl v roli zakončovatele Harry Kane. S takovou sérií v zádech nepřekvapí, že se hurikán stal nejlepším anglickým střelcem historie Bundesligy. Jeho 41 gólových zápisů převyšuje 40 tref Jadona Sancha.

Tahle skutečnost dává nejen vzpomenout na první, elektrizující angažmá Sancha v Dortmundu. Taky připomíná skutečnost, že v nejvyšší německé soutěži mnoho hráčů vlajky s křížem svatého Jiří nepůsobilo. Web Transfermarkt.com jich eviduje necelou třicítku. Navíc, většina se jich do seznamu zapsala v posledních letech.

Vzpomenout můžeme hostování hráčů jako Ryan Sessegnon, Reiss Nelson nebo Emile Smith Rowe. Větší vytížení v úvodu kariéry v Německu hledal taky někdejší přestupový cíl Bayernu Callum Hudson-Odoi. Aktuálně bundesligové trávníky brázdí Reece Oxford (FC Augsburg), Jamie Gittens (Borussia Dortmund) nebo Oladapo Ofolayan (St.Pauli).

Pojďme ale hlouběji do minulosti a připomeňme si z toho mála anglických fotbalistů, kteří dřív Bundesligu hráli, tři z nich, kteří skutečně stojí za pozornost. Možná ještě větší, než Jude Bellingham a Jadon Sancho v minulých letech. Ostatně, vyhrál některý z nich coby hráč bundesligového klubu Zlatý míč? Kevin Keegan to jako opora Hamburgeru SV dokázal hned dvakrát za sebou!

Zatímco Keegan slavil v roce 1979 svůj individuální úspěch, 1. FC Köln pokládal základy dalšího anglofonního milníku v Bundeslize. Na podzim toho roku podepsali jistého Tony Woodcocka. Dvě ze tří úvodních sezon Woodcocka v Anglii byly ve znamení dvojciferného gólového zápisu. Střílelo mu to i v Kolíně, a to dokonce do takové míry, že po něm díky patnáctigólové sezoně sáhl Arsenal.

Woodcock se však do Německa vrátil. Dokonce přímo do Kolína. Jeho střelecký zápis v Bundeslize se nakonec zastavil na čísle 39. Tenhle rekord se dlouho zdál neohrozitelný. Pokukoval po něm Jadon Sancho. Zdárně ho překonal ale až během loňského hostování zpátky před žlutou zdí. Tři dekády nedotčený rekord tak teď padl dvakrát v jednom kalendářním roce.

Nejlepšího anglického střelce ve své domácí soutěži teď mají v Mnichově. Doplňují tím Angličana s rekordem za nejvíc startů v Bundeslize. Ačkoliv, Owen Hargreaves je takový Angličan s poznámkou pod čarou. Ze svého rodného Calgary zamířil v šestnácti letech přímo do Mnichova. S medailí pro vítěze Ligy mistrů se tak stal anglickým reprezentantem, aniž by v Anglii kdy žil.

Možnost reprezentovat Albion měl díky svému otci. Ten opustil Bolton a šel hrát fotbal na poloprofesionální úrovni v Kanadě. Synkovi se stěhování přes oceán vydařilo o poznání víc. Zapsal 145 startů v Bundeslize, a i k té Lize mistrů s Bayernem přidal ještě jednu. To když konečně zamířil do Premier League hájit barvy Manchesteru United.

V Mnichově mají nějakých patnáct let po Hargreavesově odchodu novou anglickou hvězdu. Harry Kane láme v Německu rekord za rekordem. Třeba i díky kapitánovi Albionu dokáže v budoucnu najít Německo na mapě víc než 68 % Britů. Třeba.