Máme za sebou strhující čtvrtfinálové bitvy, po kterých v slzách končily i největší hvězdy.
Před námi je semifinále s prvním africkým týmem v historii nebo s Lionelem Messim na cestě za klíčovým argumentem v debatě o nejlepšího hráče všech dob.
Stále je také ve hře repríza posledního finále. K té katarský šampionát přiblížila oživená traumata Anglie a Brazílie.
Anglie končí poté, co se minimálně vyrovnala obhájcům titulu. V její prospěch hovoří například střelecké pokusy za celý zápas (16:8). Tentokrát ale Angličané nebyli tak efektivní, jako v předchozím průběhu turnaje.
Navíc měli i smůlu, když se například před prvním gólem Francie dal pískat faul Dayota Upamecana na Bukaya Saku. Nebo při hlavičce Harryho Maguire, který mohl Anglii ve druhém poločase poslat do vedení, ale míč jen lízl tyč.
Francouzi proměnili o šanci víc. Po centru Antoine Griezmanna (nahrával na oba góly) hlavou zavěsil Olivier Giroud. Čtvrtým gólem v Kataru ve čtyřech zápasech přiblížil Francii k obhajobě. Ta by byla první na MS od roku 1962, kdy se to povedlo Brazilcům.
Pro Girouda to byl 53. gól ve francouzském dresu. Je nejlepším reprezentačním střelcem své země v historii. Harry Kane se proměněnou penaltou v 54. minutě dostal také na 53 gólů v reprezentaci, a i on je teď rekordmanem své země (spolu s Waynem Rooneym).
Na rozdíl od Girouda byl včera Kane smutným rekordmanem. Druhou penaltu proti Hugo Llorisovi, svému dlouholetému spoluhráči z Tottenhamu v bráně Francie, neproměnil. Poslal ji nad břevno a britský bulvární deník Sun ho přejmenoval na Harryho Paina (pain je v angličtině bolest).
Anglie si tím připomněla svoji dlouhodobou bolístku. Penaltám by se na velkých akcích nejraději vyhnula. A asi i čtvrtfinále. Protože v něm na mistrovství světa vypadla už posedmé, což je rekord.
Ale zpět k pokutovým kopům. Anglie v rozstřelech vypadla na mistrovství světa a Evropy v letech 1990, 1996, 1998, 2004, 2006, 2012 a nejčerstvější zkušenost je z loňského Eura, kde ve finále ve Wembley Albion padl s Itálií na penalty 2:3.
Úspěšné penaltové rozstřely z této doby má naproti tomu Anglie jen dva. Ve čtvrtfinále domácího Eura 1996 v nich vyřadila Španělsko. Hned v následujícím semifinále proti Německu se ale penaltové trauma vrátilo, když současný trenér Gareth Southgate v šesté sérii minul a poslal do Wembley proti Česku Němce.
Druhá úspěšná penaltová série přišla už pod trenérem Southgatem na MS 2018 v Rusku, kde Anglie vyřadila Kolumbii. Harry Kane tehdy dal penaltu v základní hrací době i v rozstřelu. A mimochodem, když dojde na rozstřel, jde Kane kopat jako první Angličan – platilo to proti Kolumbii i loni ve Wembley proti Itálii.
Kane je hráč, kterého na penaltě chcete. Samozřejmě se teď řeší, jestli měl včera kopat i tu druhou proti Llorisovi. Ale kdo jiný si ji měl vzít, než kapitán a nejlepší střelec Anglie v historii? Navíc i čísla říkají, že střílet měl. V Premier League má bilanci 30 proměněných a čtyři neúspěšné, v reprezentaci po včerejšku dal 17 z 21. Co by Anglie dala za tu 18 a za šanci Francii porazit...
Zdá se, že spoluhráči mu nic vyčítat nebudou. „Kde bychom byli bez něj? Oklepe se z toho a vrátí se silnější,“ řekl na adresu 29letého kapitána Jordan Henderson.
Nic mu nevyčítá ani Southgate. Ten má smlouvu u anglické reprezentace do prosince 2024. A podle BBC anglická fotbalová asociace chce, aby ji dodržel. Co na to trenér? „Tyto turnaje berou hodně energie, potřebuji trochu času na rozmyšlenou,“ cituje ho BBC.
Penalty byly velkým tématem i v pátek. Argentina v rozstřelu vyřadila Nizozemsko (Messi kopal první) a Chorvatsko na penalty poslalo domů Brazílii.
Největší favorit turnaje po Neymarově gólu na úplném konci prvního poločasu v prodloužení sahal po semifinále. Vypadalo to na moment, kterým brazilská desítka vstoupí do dějin. I sám Neymar už si možná představoval, jak se na tenhle moment bude vzpomínat, až do Brazílie těsně před Vánoci přiveze titul pro mistra světa.
Pak ale ve 117. minutě vyrovnal Bruno Petkovič a šlo se do penaltového rozstřelu. Dominik Livakovič, který v osmifinále proti Japonsku chytil tři penalty ze čtyř, na to proti Brazilcům navázal hned při první penaltě. Podobně špatně jako Japonci ji kopl Rodrygo a Livakovič ji měl. Chorvaté proměnili s přehledem všechny své čtyři pokusy a když Marquinhos poslal svou penaltu do tyče, byl konec. Chorvatsko stejně jako před čtyřmi roky v Rusku postoupilo z osmifinále i čtvrtfinále na penalty.
Dvacet let čekání na šestý brazilský titul se protáhne minimálně o další čtyři roky. V turnaji tak už nepokračují čtyři z pěti posledních mistrů světa. Italové (2006) na letošní šampionát ani nepostoupili (podruhé v řadě), když vypadli v baráži se Severní Makedonií. Španělé (2010) nezvládli osmifinále s Marokem. A Německo (2014) si už ve skupině neporadilo s Japonskem a Španělskem.
Největší brazilská hvězda Neymar byl v penaltovém rozstřelu určen jako pátý střelec a do hry se vůbec nedostal. Po zápase se pak řešilo, zda to nebyla od Brazilců taktická chyba. Kdy je čas poslat do hry největší osobnost, lídra týmu? Na úvod, aby tým uklidnil? Nebo na konec, když se láme chleba, ale s rizikem, že na něj ani nedojde?
„Neymar byl pátý, protože je to rozhodující penalta. Je při ní větší tlak a hráči, kteří jsou lépe mentálně připraveni, by měli být těmi, kdo kopou poslední penaltu,“ zdůvodnil svou volbu trenér Brazilců Tite.
Na Neymara ale nedošlo a nekončil jako hvězda, která vše rozhodla. Skončil v slzách a s úvahami nad koncem v reprezentaci.
Tak jako Anglii straší penalty, tak Brazílie má aktuálně trauma z Evropy:
Poslední úspěch v play-off na MS proti evropskému týmu je z finále v roce 2002, kde Brazilci porazili Německo 2:0.
Na rozdíl od Southgata má Tite jasno. U reprezentace končí. Byl u ní od roku 2016 a v roce 2019 vyhráli Copu Americu, jihoamerické mistrovství. „Je to teď velmi těžké. Ale moje působení u reprezentace končí, jak už jsem oznámil dřív,“ cituje trenéra BBC.
Stejně jako Neymar končil o den později v slzách i Cristiano Ronaldo. Jeho sen o titulu mistra světa ve 37 letech zřejmě definitivně utnuli Maročané. Dalším skvělým týmovým výkonem, který vychází z disciplinované obrany a neskutečně rychlých brejků, si zajistili nejen místo v semifinále, ale i v historii.
Tam už se dřív dostali jako první arabský tým ve čtvrtfinále na MS, což symbolicky dokázali na prvním šampionátu v arabském světě. Teď k tomu přidali ještě historický primát v podobě první africké účasti v semifinále MS.
Portugalsko naopak dál čeká na svůj první titul světových šampionů a je jasné, že k tomu nedokázalo využít éru jednoho z nejlepších hráčů historie. Ronaldo jako cenu útěchy bere, že se v Kataru stal prvním hráčem, který dal gól na pěti různých MS. Na druhou stranu končí i s mírným škraloupem – nikdy nedal gól v play-off na MS.
Lionel Messi na rozdíl od něj tohle prokletí už zlomil a má dál šanci připsat si výrazné body do debaty o tom, kdo byl nejlepším fotbalistou všech dob. Pokud by celý turnaj v Kataru vyhrál, byl by to pro Argentinu první titul od roku 1986, kdy ji k němu dovedl Diego Maradona.
Teď na Messiho čeká v úterý od 20 hodin středoevropského času Chorvatsko. O 24 hodin později má výkop druhé semifinále Francie – Maroko. Kromě jiného se tak může zopakovat finále z Moskvy před čtyřmi roky (Francie – Chorvatsko 4:2).
Vydali jsme nadčasový speciál k MS. Pouštíme se v něm do FIFA i do katarských pořadatelů. Podíváme se ale i do historie nebo na taktickou revoluci.
Postup do Ligy mistrů si vybírá zásadní daň na výkonech Sparty v domácí soutěži. Je devět bodů za Slavií a odehrála letos naprosté minimum utkání, které by se daly hodnotit jako pohodlné výhry. Velkou roli hraje neefektivní skladba kádru.
Datové modely říkají, že Sparta má šanci na postup z ligové fáze Champions League zhruba padesát na padesát, spíš o trochu víc. Rozebereme si výhled českého mistra v elitní evropské soutěži.
O Sokol Úpohlavy ze čtvrté třídy se před rokem zajímali až v Japonsku. Šestnáct žlutých karet pro jeho hráče v jednom zápase tehdy vytvořilo nepřehlédnutelný světový rekord. Vyrazili jsme zjistit, jak se dělá fotbal na místě, které by bez fotbalu bylo zapomenuté.
