Argentina měla před letošním mistrovstvím světa stejný problém jako vždycky. Příliš mnoho silných útočníků a otázku, jak všechna ta velká jména a ega ukočírovat. Možná jsou jen dvě řešení. První je pokusit se co nejvíc těch útočníků nějak uplatnit. Většinou to vede k frankensteinovsky flikované taktice a sestavě připomínající jeden z těch podivuhodných „týmů turnaje“, které skládají experti – jeden stoper a pět útočníků.
Druhá možnost je být taktický fundamentalista a nadřadit systém velkým jménům. I to vede ke kontroverzním a někdy snad i neférovým rozhodnutím. Někteří z nejlepších hráčů pak zůstávají na lavičce a místo v sestavě dostanou jiní, kteří sice nejsou tolik výjimeční, jenže líp zapadnou trenérovi do konceptu. Pojďme si zrekapitulovat, jak to Argentině vycházelo na několika posledních turnajích.
Na mistrovství ve Spojených státech hráli v útoku Maradona, Caniggia a Batistuta. Trenér Alfio Basile šel první cestou. Abela Balba, který hrál v útoku v AS Řím devítku, zkusil uplatnit jako levého záložníka, a z tvořivého záložníka Josého Basualda udělal pravého beka. Experiment dopadl katastroficky. Balbo se v nové roli necítil dobře. Stejně tak Basualdo, který v osmifinále neuhlídal Hagiho, takže Argentina vypadla s Rumunskem.
Na šampionátu ve Francii si trenér Daniel Passarella vybral druhou cestu. Například do kádru původně vůbec neplánoval nasadit Gabriela Batistutu. Do hry ho dostalo až zranění Hernána Crespa, v klíčovém zápase proti Anglii byl ale stejně zase vystřídán. Passarella chtěl na hrotu útoku hráče, který v klubu odehrál víc času než Batistuta – ten ale i tak nastřílel čtyři branky a ve čtvrtfinále proti Nizozemsku trefil tyč.
Druhou možnost zvolil i Marcelo Bielsa na šampionátu v Jižní Koreji a Japonsku. Z nominace tehdy vynechal dva z nejlepších argentinských hráčů, Juana Romána Riquelmeho a Javiera Saviolu. Nepasovali mu do systému 3-4-3. Taky nevyužil možnost nasadit Batistutu a Crespa zároveň, místo toho je střídal, i ve chvíli, kdy Argentina zoufale potřebovala dát gól Švédsku, aby vůbec postoupila do osmifinále. Vyřazení ve skupině zůstává největším zklamáním argentinského fotbalu v moderní době.
Strategii víc než velká jména cenil i kouč José Pekerman, který pro šampionát v Německu rozumně povolal oba nejlepší ofenzivní hráče Riquelmeho a Saviolu. Doma nechal Javiera Zanettiho, protože chtěl mít v týmu defenzivněji laděné pravé beky jako Colocciniho a Burdissa. Přesto právě z pravé strany poslal úplně nebráněný Ballack centr, po kterém Klose vyrovnal zápas, z něhož mohla Argentina na úkor domácího Německa postoupit do semifinále.
Aby toho nebylo málo, když Argentinci vedli, rozhodl se Pekerman, že vystřídá Juana Romána Riquelmeho, nejlepšího hráče co do držení míče. Poslední střídání pak využil, aby poslal do hry Julia Cruze, vysokého a nezajímavého hroťáka. Na lavičce zůstal jistý Lionel Messi. Bylo to historicky jedno z nejhorších rozhodnutí vůbec. Cambiasso, který vystřídal Riquelmeho, pak nedal rozhodující penaltu a Argentina znovu vypadla kvůli trenérským chybám.
V Jihoafrické republice se Diego Maradona pokusil vsadit na jména. Dal dohromady silný tým, který hrál ve formaci 4-4-2 a na šampionát se naladil skvělými výkony proti Španělsku (4:1 v Buenos Aires) a Německu (1:0 v Mnichově). V útoku hráli Messi a Higuaín. „Tohle je moje jedenáctka pro mistrovství světa,“ prohlašoval Diego. Jenže pak za ním přišel další hvězdný útočník Carlos Tevez, jestli by se nad sestavou ještě nezamyslel. Zamyslel a celý tým rozložil.
Aby se Tevez vešel do sestavy, ze záložníka Jonáse Gutíerreze, rychlíka na pravém křídle, se improvizovaně stal pravý bek a Messi se stáhnul na desítku. Veron hrál jako pravý záložník, nesedělo mu to a skončil na lavičce. Brzy vedle něj přibyl i Gutíerrez. Pravého beka pak po něm v týmu – ve kterém (zase) chyběl Zanetti – hrál stoper Otamendi. Thomas Müller ho v Kapském městě úplně zničil a Německo porazilo Argentinu 4:0. Byl to večer plný chaosu, ostatně jako celé působení Argentiny na tomto šampionátu.
Alejandro Sabella si pro změnu vybral druhou možnost a v Brazílii do úvodního zápasu s Bosnou poslal sestavu 5-3-2, ve které tým nikdy předtím nehrál. Během kvalifikace vyslyšel Messiho přání mít v sestavě čtyři ofenzivní hráče, na mistrovství ale vynechal Sergia Agüera a místo něj poslal do hry pravého beka Huga Campagnara. Taktický experiment trval 45 minut, po dvou střídáních se trenér o poločase vrátil k formaci 4-2-4. Ta byla mnohem explozivnější, ale taky mnohem míň stabilní.
Sabellovi prosazování taktického plánu usnadnilo, když se nejdřív zranil Agüero a pak i Ángel Di María, takže Argentina přešla do 4-3-3 a následně 4-4-2 s Lavezzim na pravé straně zálohy. Nakonec poprvé od roku 1990 přešla Argentina přes čtvrtfinále a dostala se až do finále, kde však prohrála v prodloužení s Německem. Co by se stalo, kdyby byl Sabella nucen hrát 4-2-4 proti Belgii nebo Nizozemsku? Těžko říct…
Do Ruska se vydala výprava vedená velmi nejistým trenérem. Jorge Sampaoli dával přednost strategii před velkými jmény. Když ale měnil formaci, taktiku i hráče v každém zápase, vedlo to až k hráčským protestům a převratu v kabině. Javier Mascherano a Lionel Messi pak v podstatě sestavu diktovali. Sampaoli sice byl papírově hlavní trenér, ale ve skutečnosti byl spíš už jen na ozdobu. I za těchhle okolností Argentina vedla proti Francii, ale Mbappé byl nezastavitelný…
Po mistrovství v Rusku se několik členů představenstva Argentinské fotbalové asociace veřejně nechalo slyšet, že je potřeba vystavět nový tým, který budou tvořit nejlepší dostupní hráči, a ne jen Messiho kamarádi. Napětí mezi hvězdami v kabině se tou dobou dalo krájet a Argentinci už slyšeli dost příběhů o hráčích, co nedostali pozvánku do národního týmu, protože se dost nepřátelili s Lionelem. „Pokud do toho Messi půjde s námi, tak jedině dobře,“ řekl o budování nové sestavy Nicolas Russo, bývalý prezident klubu Lanús a člen asociace. „Ale nemůžeme být závislí jenom na tom, co se zrovna Messimu líbí.“
Pozornost se hned soustředila na jména Marcos Rojo, Javier Mascherano, Lucas Biglia, Ángel Di María, Gonzalo Higuaín nebo Sergio Agüero. Když se hlavním trenérem stal Lionel Scaloni, tým tvořily zbytky katastrofální výpravy do Ruska. Scaloni od začátku bruslil na tenkém ledě, když navzdory přání svazu omezit Messiho vliv povolal pár „starých známých“ (Di Maríu, Agüera a Otamendiho). Pak přesvědčil Messiho samotného, aby pokračoval, zároveň ale vsadil na hráče, kteří dosud nebyli tolik vidět – v brance na Emiliana Martíneze, v obraně na Molinu a Romera, v záloze na De Paula a v útoku na Nicoláse Gonzáleze a Juliána Álvareze.
Scaloni se nedrží žádného taktického dogmatu. Je dost pragmatický na to, aby během jednoho zápasu přepnul z 4-2-4 na 5-4-1, ale neprohlašuje o sobě, že je taktický génius. Jeho styl připomíná potrero, fotbal, jaký hrají mladí kluci na ulici. Při něm hráči sami naskakují vždycky tam, kde jsou nejvíc potřeba. Sám Scaloni byl jako hráč právě takový univerzál, nejpřirozenější pozice pro něj byla na levé či pravé straně zálohy, ale když to po něm chtěli, zahrál i pravého beka.
Historicky nejlepší střelec české reprezentace si mistrovství světa v Kataru užívá na televizních obrazovkách. Na titul tipuje Brazílii. V rozhovoru pro Football Club vzpomíná na zásadní i méně známé okamžiky své bohaté kariéry.
Až do nedávna byl Scaloni takový Forrest Gump argentinského fotbalu. Byl u všech klíčových momentů jeho novodobé historie, ale vždycky stál tak trochu stranou. Hrál pod Bielsou i Pekermanem, vyhrál mistrovství světa juniorů do 20 let, zahrál si na „dospělém“ šampionátu v roce 2006. Byl jedním z prvních Argentinců, co si zahráli španělskou, anglickou i italskou ligu.
Sampaoli ho vzal i v roce 2018 do Ruska, ovšem až jako třetího asistenta. Když byl potřeba dočasný kouč pro argentinskou dvacítku, Scaloni byl jediný volný trenér, který měl smlouvou se svazem. S juniorským týmem pak ve Španělsku vyhráli turnaj L’Alcúdia a dostal nabídku pokračovat u dospělé reprezentace. Byl první trenér bez větších zkušeností, který kdy Argentinu vedl a dávali mu to najevo. Bylo mu to jedno.
Diego Maradona tehdy řekl: „Při vší úctě, je to fajn kluk, na grilování bych ho pozval, ale trenér národního týmu? To je pro něj trochu velká role. Nezvládnul by řídit ani provoz v dopravní špičce, jak může řídit národní tým? Nebyl to ani moc dobrý hráč.“
Scaloni ale od té doby dovedl Argentinu k prvnímu vítězství na Copa América od roku 1993, když jihoamerické mistrovství spolu s Messim ovládli v roce 2021. Navíc ve finále porazili Brazilce v Brazílii, což byl letitý sen Argentinců. Teď tým dovedl i k prvnímu titulu mistra světa Argentiny od roku 1986 a postaral se o Messiho i vlastní nesmrtelnost.
Jak Scaloni uspěl? Proč za ním jdou i ty největší hvězdy? A proč se reprezentaci pod ním přezdívá „tým prdítko“? Proč měl prezident Argentiny před Katarem zařizovat kartičky s reprezentanty? Pro koho chtějí Argentinci mistrovství světa vyhrát? Vše se dozvíte v kompletním textu, který najdete v novém čísle (4/2022) tištěného Football Clubu. To je celé věnované současnosti i historii mistrovství světa.
Vydali jsme nadčasový speciál k MS. Pouštíme se v něm do FIFA i do katarských pořadatelů. Podíváme se ale i do historie nebo na taktickou revoluci.
Po reprezentační pauze se o víkendu vrací liga. Za sebou má 14 odehraných kol a spoustu dalších důležitých čísel. Vyznáte se v nich? To odhalí náš kvíz vycházející z aktuálních statistik, který se vás občas snaží zmást, tak se nenechte...
Liga národů pro Česko skončila výhrou ve skupině. Teď reprezentaci čeká cesta ze snem. Příští rok odehraje kvalifikaci na mistrovství světa 2026. Kvíz vás prověří, co o příštím mundialu víte.
Mládí vpřed. A vědomé jsou si toho i fotbalové kluby, které na fanoušky z generace Z stále častěji cílí v nejrůznějších marketingových kampaních. Ukázkovým příkladem propojení popkultury a fotbalového klubu je narozeninová party Sparta on Fire s hudebními esy Rohonym, Mišíkem a Manenem.
