Lidé často říkají, že by se neměla míchat politika se sportem. Ale politika byla vždy součástí sportu a vlastně si ani neumím představit, jakým způsobem by šlo naprosto oddělit politiku od sportu, od fotbalu. I taková základní rozhodnutí, jako že se bude hrát 90 minut, jedenáct hráčů proti jedenácti, že bude platit pravidlo o ofsajdu, že každou sezonu budou hrát týmy vzájemně proti sobě doma a venku, co budou mít na dresech, to jsou v podstatě politická rozhodnutí. Takže ať se to lidem líbí, nebo ne, politika už je nutně součástí fotbalu. Ale cítím, že jsme v posledních třiceti letech svědky toho, jak se tvoří nové a odlišné formy sítí politických vztahů ve sportu a specificky ve fotbale. Příčin je několik.
Patří k nim pád komunismu. V roce 1992 vyšla kniha Konec dějin od Francise Fukuyamy, který v ní tvrdí, že komunismus padl a kapitalismus zvítězil. Ideologicky proto od té doby vidíme, že se sport vyvíjí v souladu se severoamerickými ekonomickými a politickými principy. Já jsem ekonom, takže můžu říct, že sport posledních třiceti let je budovaný na principech klasické ekonomie. Sport je zbožím, rozhodnutí o distribuci zdrojů činí trh, obchodní výnosy či záměry určují, co se bude dít. Takže kluby jako Manchester United, Liverpool, AS Řím, Olympique Marseille a další můžeme chápat jako organizace fungující na severoamerických neoklasických ekonomických základech (neoklasický přístup považuje nabídku a poptávku za rozhodující ekonomické faktory, jeden ze směrů hlavního proudu ekonomie – pozn. redakce).
Nádherný, a navíc vítězný gól vstřelil ve středu večer v Premier League italský reprezentant Sandro Tonali. Myslíte si, že mířil na bránu, nebo to byla šťastná náhoda?
Jste znalci fotbalu? Pamatujete si názvy významných míst? Otestujeme vás na jedenácti klubových stadionech.
Anglická liga, pohárová semifinále v dalších top evropských zemích a spousta dalšího fotbalu. Projděte si kompletní televizní program na středu.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
