Aby si čtenáři udělali hned na úvod představu o vaší práci, co jste dnes dělala?
Zrovna mám den spíš pro sebe, běžné úřadování. Odpoledne mě čeká schůzka s jednou hráčkou a jejími rodiči. Také chci zpětně dokoukat zápas národního týmu proti Bělorusku, zatím jsem viděla jen poločas. Včera jsem byla v kanceláři, měli jsme poradu celé fotbalové sekce, na to mi navazovala schůzka s jednou hráčkou, kde jsme řešili případné budoucí angažmá. Takto nějak podobně běží většina mých dnů, snažím se potkávat s lidmi, sledovat zápasy.
Na utkání koukáte v uvozovkách proto, abyste hráčky, které zastupujete, dokázala prodat?
Je tam víc aspektů a jedním z nich je i ten, znát aktuální výkonnost klientek, které zastupujeme, abychom jim mohli dát zpětnou vazbu nebo se obecně mohli o jejich hře bavit. Jsou i situace, kdy holky zajímá názor a přijdou se sami zeptat. Musím tedy mít přehled. Dalším aspektem je sledování i hráček z dalších států, kde se může objevit nějaká zajímavá fotbalistka. Do budoucna by nás v rámci Sport Investu nějaká taková spolupráce lákala. Na klubové úrovni je to všechno dohromady, můžete třeba v české lize objevit potenciál v hráčkách, které zatím nejsou tak vidět. Například Liberec je z tohoto pohledu teď velmi zajímavý, protože tam hostuje spousta mladých hráček ze Sparty i Slavie, které doteď nedostávaly tolik příležitostí. Jako agentka prostě musím mít o ženském fotbale všeobecný přehled.
Jezdíte i do zahraničí dívat se na zápasy?
Dnes už se vše dá naštěstí sledovat z domova. Ale jsou situace, kdy je třeba vyrazit – třeba když už je někdo natolik zajímavý, že ho chcete napřímo kontaktovat. Naposledy jsem se chystala do Belgie na Euro devatenáctek, ale nakonec jsem se tam nedostala, protože jsem řešila přestup Antonie Stárové do francouzského Guingampu. Když to jde, tak jezdím. Primárně za hráčkami, které zastupujeme. Hodně jsem tak viděla anglickou ligu, byla jsem taky třeba na přípravném utkání ve Francii právě za Tončou Stárovou. Obecně sleduji i české hráčky v zahraničí, které nezastupujeme, protože mě zajímá, jak si vedou. Takže sleduji zápasy Kláry Cahynové v Seville, jak si povede Andrea Stašková v novém angažmá v AC Milán, jsem zvědavá, jak si povede Kamila Dubcová také v AC, až se dostane ze zranění. Snažím se sledovat všechno, asi jako většina lidí z ženského fotbalu. Máme ten sport prostě rádi. A asi všichni jsme byli nadšení, že jsme mohli vidět poslední mistrovství světa v podstatě celé v televizi, což dřív nebylo možné.
Které české hráčky, které jsou v zahraničí, zastupujete?
Kromě už zmíněné Tonči Stárové je to ještě Katka Svitková, která hraje za Chelsea.
Jsme yoursport. Už od roku 2013 zajišťujeme sportovním klubům kompletní vybavení a špičkový servis. Zvládneme se postarat o ligový tým, ale baví nás i spolupráce s menšími kluby. Dodáváme kvalitní vybavení od značky Macron, která obléká řadu velkých fotbalových, basketbalových, ragbyových i dalších sportovních klubů a na evropském trhu patří k absolutní špičce. Jakýkoliv sportovní klub tak dokážeme obléknout od hlavy až k patě, a to včetně realizačního týmu a fanoušků
A chtěla byste zastupovat i ty další, které jste jmenovala? I proto je sledujete?
To je těžká otázka. Obecně zastupování hráček v Česku nemá velkou tradici. Myslím si, že my jsme s tím začali, když šla Katka Svitková v roce 2020 do West Hamu. Tenkrát ještě Sport Invest neměl na ženský fotbal speciální projekt, ale díky naší anglické kanceláři jsme se do toho zapojili. Každá česká hráčka v zahraničí má trochu jinou cestu, pokud se nepletu, tak třeba Kamila Dubcová má zahraniční agenturu. Nepouštěla bych se do toho, že je budu přetahovat k nám. Myslím si, že v tomhle máme kopírovat cestu mužského fotbalu a zaměřovat se na hledání talentu. Jdeme pak s mladými hráčkami celou jejich cestu a společně hledáme nejlepší řešení pro každého jednotlivce. Poslední léto v ženském fotbale ukázalo, že top kluby jako Barcelona, Chelsea nebo Lyon se soustředí spíš na to, aby si zavázaly mladé hráčky třeba v 17 a 18 letech. Klidně je ještě nechají na hostování, ale snaží se je získat brzy. Dřív to v ženském fotbale tak nebývalo. Dnes tyhle kluby plně využívají skauting a nerotují jen dokola už známé hráčky, jak to bylo dřív. A myslím, že tohle je cesta i pro nás, zaměřit se na mladé talentované hráčky a pomoct jim na cestě vzhůru všemi prostředky, které máme k dispozici a které třeba některé kluby v Česku nejsou schopné zajistit.
A to je třeba co?
Mám velkou výhodu, že jsem součástí Sport Investu. Kdybych se někdy ráno probudila a řekla si, že to budu dělat sama, tak ta cesta bude mnohem složitější a nedávala by asi takový smysl. Můžu svým klientkám poskytovat všechny služby, které nabízíme i mužským nebo chlapeckým klientům. Máme možnost výuky cizích jazyků, což je zásadní pro hráčky, které mají za cíl jít do zahraničí. Díky spolupráci s Prisma Institutem máme možnost sestavit individuální plán tréninků. Musí to samozřejmě být po domluvě s jejich klubem, nemůžete hráčky utavit. Ale pokud mají nějakou věc, na které chtějí zapracovat a v rámci týmového tréninku na to není prostor, tak s námi se mohou rozvíjet i v tom. Dá se to využít i na kondiční přípravu po zranění, nebo při letní či zimní přípravě. Protože se bavíme i o mladších hráčkách, tak jim umíme pomoct i se vzděláním, máme k dispozici pedagoga, který poradí třeba s přípravou na maturitu. Dokážeme jim prostě zajistit, aby měly v pořádku život a mohly se soustředit naplno na fotbal. Když se řeší zranění, máme k dispozici vlastního doktora nebo fyzioterapeuta. Je to komplexní balíček a každý využije, co potřebuje. Třeba Slavia se Spartou za poslední roky ušly obrovský kus cesty a mají kvalitní lidi, kteří se starají o kondici hráček nebo regeneraci, takže u hráček z pražských S tyhle naše služby tolik nejsou potřeba. Ale pak máme třeba hráčky v Liberci, které stoprocentně v rámci přípravy mají vůli zapracovat i mimo týmové tréninky.
Jak jste mluvila o tom, že top kluby obrátily pozornost na talentované mladé hráčky, tak koukají i do Česka? Jste třeba s někým od nich v kontaktu?
Byla jsem v kontaktu s pár kluby v souvislosti s Eurem devatenáctek, které bylo v Belgii. A byla jsem mile překvapena, že jména našich hráček znají a vědí o nich. Upřímně si ale myslím, že nejsme na první dobrou místem, kde by hledaly. Třeba francouzské týmy se hodně dívají do Afriky, obecně se teď hodně kouká na Jižní Ameriku, dál mají dobré jméno talenty ze severských zemí. My máme nevýhodu v nedostačující kvalitě našich soutěží. V lize dorostenek vidíte i výsledky 15:0 nebo 17:0. Světu to ukazuje, že tam není konkurence a zkresluje to pohled na naše kvalitní hráčky. Skauti pak koukají spíš jen na závěrečné turnaje reprezentace. Nemyslím si, že by cíleně někdo koukal na naši ligu, protože byl někdo šikovný v kvalifikaci. Tak daleko nejsme. Je to podobné jako s ligou dospělých. Zaplaťpánbůh už to není úplně jen o dvou týmech, Slovácko i Liberec udělaly velký kus práce a už začínají tlačit na pražská S. Ale pořád je tam znát velký ekonomický rozdíl, takže i když se to v těch dvou klubech snaží dělat nejlíp, jak umí, tak rozdíl je pořád velký. To odskočení na základě rozdílných ekonomických možností je ostatně vidět i v mužské lize. Kdyby se podařilo finanční podporu zvýšit i v dalších klubech, určitě by to lize pomohlo.
Advokátní kancelář Aegis Law pořádá 20. října společně se španělskou sportovní advokátkou Reyes Bellver, asociací Women in Sports Law a organizací Leadership Women Football mezinárodní konferenci o ženském fotbale. Miroslava Fousková je jedním z hostů. Mezi potvrzenými účastníky panelových diskuzí jsou dál třeba Alexandra Gomez (seniorní advokátka FIFPro), Yolanda Morf (FIFA Legal Counsel), nebo Martin Říha (CEO SK Slavia Praha). Akce se koná v pražské SmetanaQ Gallery.
Když se vcítím do pozice mladé dívky, která má sen, že bude hrát profesionálně fotbal v zahraničí, tak momentálně je ta cesta dostat se do Slavie nebo Sparty, hrát za reprezentaci a hrát pravidelně Ligu mistryň?
Nemusí to takhle být vždycky. Slovácku se minulá sezona povedla a některé hráčky se dostaly přímo do reprezentace. Takže třeba to do budoucna půjde i takhle. Ale pravděpodobnější je ta cesta přes pražská S, která pokud se dostanou do základní skupiny Ligy mistryň, jsou prostě víc na očích celé Evropě. Určitě se setkáte i s tím, že na derby nebo jiné utkání české ligy se nahlásí zahraniční skaut, třeba z italské ligy. Ale jde o jednotky případů. Zásadní jsou reprezentace a hlavně finální turnaje. Z toho pohledu je skvělé, že se tam devatenáctka naposledy probojovala přes výsledky přímo na hřišti poté, co jsme tu Euro předtím pořádali. I když to pak pro Češky bylo složité, protože se tenhle turnaj hraje jen v osmi týmech a kvalita je vysoká, tak si myslím, že zkušenosti jsou k nezaplacení a nikde není psáno, že jim to nepomůže.
Už jste mluvila o Antonii Stárové, která teď v létě šla ze Sparty do Guingampu. Byl to jediný přestup z české ligy ven za poslední přestupové období a je to tak, že odchod z české ligy do zahraničí je spíš výjimečný?
Neřekla bych, že je to ojedinělé, minimálně, co se příležitostí odejít týče. Ale u přestupů do zahraničí rozhoduje mnoho faktorů. Máme tu třeba kvalitní hráčky, které už se blíží ke třicítce a mají zařízený celý život včetně třeba dalšího zaměstnání. Pak už může být těžké zabalit tenhle život a hrát si třeba tři roky na profesionální fotbalistku v zahraničí. Kapitánka Slavie Diana Bartovičová to nedávno shrnula někde v podcastu, kde řekla, že si nedokáže představit, že v 35 letech někam přijde do práce, zeptají se tam, co dosud dělala a ona jim odpoví, že 20 let hrála fotbal. V tomhle to holky mají ještě o dost složitější než chlapi. Ve finále pak do zahraničí skutečně přestupují jen jednotky hráček, ale není za tím opravdu jen to, že by o ně nebyl zájem.
Když už pak k přestupu dojde, přestupuje se vůbec za peníze, nebo jen po konci smlouvy zadarmo?
Zatím je to jedině po konci smlouvy a myslím, že to ještě nějakou dobu tak bude, ženský fotbal pořád není ve stavu, že by někdo přišel a zaplatil nějakou vyšší transferovou částku. A i české kluby si chtějí držet nějakou kvalitu a proto na nějakou nižší částku za přestup neslyší, protože se jim to prostě nevyplatí. Někdy to i dokážu pochopit. S Antonií Stárovou to teď bylo tak, že jí vypršela smlouva na Spartě a na nějakou příležitost jsme poměrně dlouho čekaly, protože Sparta loni skupinu Ligy mistryň nehrála a Tonča nedostává moc příležitostí v národním týmu. Na druhou stranu vím, že nějaké možnosti pro spoustu českých holek vždycky jsou.
Brzdí tedy někdy možnost přestupu i samy hráčky?
Možná je to i naší mentalitou a u spousty kluků to bude podobné. Když to porovnám s Američankami, tak když jim zavoláte, ať jdou hrát do Evropy, tak půjdou, protože pro ně je dobré mít v životopise uvedeno, že hrály v Evropě. Navíc jich je hodně, je to jejich národní sport a mají doma jen malou možnost se prosadit v jejich profesionální lize, kde hraje pouze dvanáct týmů. Proto vidíme Kanaďanky a Američanky ve Spartě i Slavii. Láká je i možnost ukázat se v Lize mistryň. Zároveň jsou Američnaky i jinak v životě nastavené, dokáží se sebrat a letět přes půl světa. U nás v Česku máme nastavení hlavy pořád trochu jiné a hodně hráčů i hráček nedokáže vystoupit ze své komfortní zóny. Když to vezmu na ženský fotbal, tak je v podstatě jednoduché tu být reprezentantka. Nemyslím to zle, mám respekt k hráčkám. Ale tím, že konkurence tu není nějak extra velká, tak není tak obtížné, se tady na vrchol dostat. A v momentě, kdy jste ve Spartě nebo ve Slavii, tak jste v poloprofesionálním až profesionálním týmu a jste nejspíš v reprezentaci. Ve svém světě jste tak už relativně vysoko a představa, že půjdete někam a budete si to muset znovu budovat, je pro spoustu holek nepředstavitelná.
Musí se to zároveň určitě sejít i s tím, že nabídka ze zahraničí musí být finančně lákavá. Je to tak, že když přestoupím z Česka do nějaké západní zahraniční ligy, tak si automaticky polepším?
Není. Třeba v Bundeslize, když nepůjdete do to pětky, tak si finančně moc nepolepšíte. Dostanete víc peněz, ale jsou tam i vyšší náklady na život. Katka Svitková, když šla v roce 2020 do West Hamu, tak tam dostala super podmínky a žilo se jí tam hezky. Když jsem se ale bavila s jejími spoluhráčkami, které byly domácí, Angličanky, tak měly podmínky v podstatě horší než top hráčky v české lize. A žijete s tím v Londýně. Může se stát, že pro vás bude Anglie vysněnou destinací, ale dostanete jen tolik peněz, že budete žít na bytě s dalšími třemi hráčkami, na což třeba z Česka už nejste zvyklý. Někdo je střelec, jako Tonča Stárová, a obětuje třeba rok tomu, že se bude mít finančně hůř. Není to tak, že by strádala, ale není to na žádné velké vyskakování. Vidí tam ale možnost, že se dostane do francouzské ligy a ukáže se. To jí může pomoct i v národním týmu a jednoduše v celé kariéře a třeba za rok se dokáže posunout ještě výš. Ale takových lidí není moc.
U těch podmínek v Anglii jste mě překvapila. Tamní Superliga jde – viděno z dálky – rychle dopředu, tak asi i ty podmínky už budou pro většinu hráček teď mnohem lukrativnější než před třemi lety. Nebo se pletu?
Ano, každý rok se posouvají a díky skvělému kontraktu na TV práva mají kluby větší finanční sílu. Ale pořád si troufám tvrdit, že v menších anglických klubech, jako jsou Bristol nebo Leicester, to není vždycky celé stoprocentně lepší než být v Česku mezi top hráčkami – samozřejmě to platí při započtení všech nákladů, které v Anglii jsou vyšší. A také platí, že hvězdy typu Sam Kerrové nebo Lauren Jamesové v Chelsea mají finančně úplně jiné podmínky, ale jsou výrazně odskočené od tamního ligového standardu.
Pojďme zpět do Česka. I tady se přestupuje jen po konci smlouvy, nebo jsou tu i přestupy mezi kluby za peníze?
K nějakým přestupům tu dochází, ale má to blízko k tabulkovým cenám v řádech desítek tisíc korun. Týká se to hlavně příchodů do Slavie a Sparty.
Kolik je v Česku hráčských agentek a agentů zaměřených na ženský fotbal?
Nedávno jsem koukala, že pro mužský fotbal je na seznamu asi 180 subjektů, což mi přijde úsměvné, když v Německu jich je 170. Co se ženského fotbalu týče, tak si myslím, že tu je tak pět českých agentur, které se tomu věnují.
Předpokládám, že z pohledu těchto agentur jde o vklad do budoucnosti, že z pohledu byznysového jde zatím hlavně o zachycení budoucího trendu?
Určitě ano. Je to o tom, že v tom vidíme budoucnost, vidíme, jak ženský fotbal roste. Co se marketingu týče, tak jde o jeden z nejrychleji rostoucích sportů na světě. V Česku a některých okolních zemích jdeme pomalými krůčky, ale doufám, že i tady to bude lepší a lepší. Ve větších zemích, které jsou dál, se už dnes i ten byznys dá dobře najít.
Má podle vás ženský fotbal v Česku dostatečnou podporu od klubů a asociace?
Ještě stále jsem členkou komise ženského fotbalu na FAČR, ale nemám problém na to odpovědět. Poslední roky jsme pořád vycházeli z toho, že máme málo hráček. Ve strategii FAČR je, myslím, pořád uvedeno, že máme, co se top sportů v Česku týče, nejmíň hráček, že holky fotbal netáhne. Mohli bychom se bavit, jakou roli v tom hrály předsudky, že se tu říkalo, že fotbal je klučičí sport. Tenhle stín jsme ale už překročili, všichni už pochopili, že pokud dělají mládežnický fotbal na menším městě nebo vesnici, tak mají málo dětí a holky se jim do týmů hodí. Dnes už to není tak, že by někdo holky na fotbale odmítal.
A kde tedy teď vidíte problémy?
Myslím, že teď už máme nedostatky hlavně v propagaci. Podpora je malá. Můžeme se bavit o financích a říkat, že FAČR nedělá dost. Na druhou stranu FAČR je financovaný státem, takže bychom mohli jít do debaty, že stát nedělá dost. Určitě se ale hned dá začít lepší prací na propagaci a marketingu. Ukázala to Sparta v březnu, když šlapala do reklamy na derby na Letné a přilákala na stadion téměř 6000 lidí. Čísla nelžou, ti lidé tam byli, ženský fotbal dokáže přitáhnout zájem. Za mě je také hrozná chyba, že na veřejnoprávní televizi není každý týden aspoň jeden zápas ženské ligy. Když můžou vysílat spoustu jiných sportů, tak jeden zápas by nikoho nebolel. V Anglii to celé začalo tak, že BBC vysílala vždy jeden zápas za týden někdy v půl jedné. Dnes je pět nebo šest zápasů za víkend jen v televizi a k tomu ještě mají online platformu, kde lze sledovat všechno.
Na koho by měl ženský fotbal v Česku cílit?
I ohlas na mistrovství světa nebo předešlé Euro ukázal, že ženský fotbal může oslovit i lidi, kteří by se o něm jinak nikdy předtím normálně nebavili. Netvrdím, že když liga v televizi poběží, že u ní všichni budou sedět. Ale třeba to zapnete a chvíli koukat budete. A nemusíte být ani běžný fotbalový fanoušek. To je podle mě jedna z věcí, kterou tu moc lidí nebere v potaz. Za mě asi nemá smysl přesvědčovat 60letého pána, který celý život chodí na mužský fotbal o tom, že je ženský fotbal fajn. Vždycky si tam něco najde, že to je pomalé a takové nebo makové. Pak je tu ale skupina lidí, která by naopak na mužský fotbal nikdy nešla a tohle by se jim mohlo líbit víc. Můžeme přitáhnout rodiny s dětmi na přátelštější prostředí. A zase se vrátím do Anglie, kam jezdím nejvíc a navštívila jsem tam hodně zápasů. Chodí tam úplně jiní lidé než na mužskou ligu.
Ještě se zastavím u toho, že byste dala ženskou ligu pravidelně do televize. Nedávno jsem mluvil s Dušanem Žovincem ze Sparty a on k tomu měl naopak rezervovaný postoj. Říkal, že si nejdřív musí ženský fotbal splnit domácí úkoly, aby liga byla kvalitnější a pak až by ji dal do televize. Vy s tím tedy nesouhlasíte a udělala byste to třeba tak, že byste vybrala do televize zápasy, u kterých není předpoklad, že skončí vysokým rozdílem ve prospěch jednoho z týmů?
Ale to je o úhlu pohledu. Dovedu si představit, že jsou lidi, kterým se bude líbit, že padne hodně gólů. Četla jsem ten rozhovor celý a nesouhlasím v něm i se spoustou dalších bodů. On o tom Dušan z našich vzájemných debat ví. Točíme se v začarovaném kruhu. Na to, abyste zvyšoval kvalitu, potřebujete peníze. Ale kde je máte vzít? Stát vám jich víc nedá. Zaplaťpánbůh je tu aspoň projekt Národní sportovní agentury na podporu ženských sportů směrem k olympiádě v roce 2028. Nějaké prostředky z toho naštěstí jdou i do fotbalových oddílů. Ale jinak nemáte partnera ženské ligy, který by dával peníze nebo aspoň nějakou materiální podporu. Kluby nemohou sehnat sponzory pro ženský tým, protože pro ně pak nemají visibilitu, nemají je, kde ukázat, když nejsou v televizi. Pamatuji si ještě ze svého působení na Slavii, že bylo těžké přesvědčit vedení, aby se aspoň ty největší zápasy hrály v Edenu. Argumentovalo se tím, že stojí hodně peněz vůbec stadion otevřít a na vstupném se nic nevybere. Ale byla tam vůle dál přesvědčovat, že to má smysl a najednou obchodní ředitelka přišla s tím, že prodala reklamu na LED panelech. Bylo to tím, že šlo o zápas v Lize mistryň, který vysílala televize.
Ale to je pořád výjimka…
Myslím, že si ženský fotbal najde diváky, když s nimi bude dobře pracovat. Nelze je samozřejmě lákat na to, že uvidí stejný fotbal, jako když si pustí mužskou ligu. Navíc to také není tak, že česká mužská liga baví všechny, někdo si radši zapne kvalitnější Premier League. A s pohledem Dušana nemůžu souhlasit už kvůli tomu, že když budeme pořád čekat a říkat, že nejsme dost dobří, tak nezačneme nikdy. V ženské lize je spousta zajímavých zápasů, kde ani nehraje Sparta se Slavií. Třeba Liberec s Plzní, jak bojují o čtvrté místo nebo Liberec se Slováckem o třetí místo. V minulé sezoně sehrála skvělý zápas Slavia se Slováckem, skončilo to 4:2. Rozhodně to není tak, že ženská liga nemá co nabídnout.
Tento článek je součástí projektu Girl Power na podporu ženského fotbalu v Česku. Partnery jsou společnosti Yoursport/Macron a magazín Heroine.
Liga národů pro Česko skončila výhrou ve skupině. Teď reprezentaci čeká cesta ze snem. Příští rok odehraje kvalifikaci na mistrovství světa 2026. Kvíz vás prověří, co o příštím mundialu víte.
Mládí vpřed. A vědomé jsou si toho i fotbalové kluby, které na fanoušky z generace Z stále častěji cílí v nejrůznějších marketingových kampaních. Ukázkovým příkladem propojení popkultury a fotbalového klubu je narozeninová party Sparta on Fire s hudebními esy Rohonym, Mišíkem a Manenem.
Důležité zápasy v úterý hrají lvíčata i dospělá reprezentace. Jedenadvacítku čeká domácí odveta baráže o Euro s Belgií, áčko pak závěr skupinové fáze Ligy národů. Obě utkání vysílá ČT Sport.
