Vedro na padnutí. Jak se chránit na tribuně i na hřišti? A využije Sparta jedinečnou šanci?

Nevím, jak pro vás, ale pro mě jsou ideální fotbalové teploty patnáct stupňů Celsia po lehkém deštíku, když mám sám hrát (protože skluzy jsou skluzy). A trochu nad dvacet a lehce pod mrakem, pokud se jdu dívat. Bohužel, takto příjemných dní bude znatelně ubývat. A vlastně už jich ubylo.

Například v Praze na Letné, kde sídlí mistrovská Sparta, zažívali každý srpen v průměru kolem čtyř tropických dní, tedy těch s teplotou nad 30 stupňů Celsia. To bylo před třiceti lety. Teď už jsou na dvojnásobku – v průměru přes osm tropických dní v Praze-Bubenči každý srpen. Pravděpodobnost, že se na tribuně budete „vařit“ a hráči budou muset překonávat nepříjemné horko, se tedy stále a velmi rychle zvyšuje.

Vyplývá to z dat projektu ClimRisk ústavu Czechglobe české Akademie věd. Ten sestavil volně přístupnou mapu, na které si můžete najít přesná data i pro místo, kam chodíte kopat nebo fandit právě vy. Zjistíme tak, že třeba v Edenu ve Vršovicích, kde hraje Slavia, se za posledních třicet let oteplilo skoro navlas stejně. Je tam jen zanedbatelně chladněji, ale za poslední tři dekády tam průměrný počet tropických srpnových dní také narostl přibližně ze čtyř na osm.

V roce 2035 už to bude na Letné i v Edenu v průměru skoro deset tropických dní, tedy třetina celého měsíce, a hodnoty dál porostou. Jak dlouho a jak moc, to mohou svým dílkem v celosvětové skládačce ovlivnit i současní majitelé pražských S, kteří podnikají s fosilními palivy. Právě jejich spalování za současným bezprecedentním oteplováním stojí a na každé ušetřené tuně emisí podle vědců záleží.

„Trávník je značný konzument vody a nároky na péči o něj, aby se na něm dalo hrát a přežil zápasovou zátěž, ty se budou zvyšovat. V sušších oblastech tedy bude problém i s vodou, nejen s teplotami.“ Těm se podle Trnky dá zatím vzdorovat: „Pokud nebudou fanoušci na přímém slunci, na stadionu bude proudit vzduch a lidé budou mít dostatečný přísun nápojů – tady zdůrazňuju, že jde o ty nealkoholické – tak fotbal vpodvečer může i v budoucnu v létě skýtat poměrně komfortní zážitek. Ale musí se s tím na tom stadionu počítat,“ popisuje Trnka.

„Může to ode mě znít jako knížecí rady, ale je to upřímně míněná interpretace klimatických prognóz, které máme. Jistota toho, že teploty porostou, je značná. V atmosféře máme nejvíc skleníkových plynů za několik milionů let a skleníkový efekt je dnes bezprecedentně silný,“ upozorňuje spoluautor klimatických modelů Akademie věd.

Tabulka: Počet tropických dnů v srpnu na vybraných místech v Česku, kde jsou stadiony

Namočit šátek v klubových barvách

Podmínky zejména letních zápasů pro fanoušky a hráče – profesionální i rekreační – budou tedy stále náročnější. Aby nebyly přímo zdraví, nebo dokonce život ohrožující, je dobré znát některá základní pravidla. „Pobyt na přímém slunci je prostě nebezpečný a lidé by měli zvážit, jestli je to pro ně vůbec vhodné,“ říká lékařka a specialistka na zdravotní dopady změny klimatu Anna Kšírová z jablonecké nemocnice. Týká se to typicky třeba návštěvy zápasu s malými dětmi nebo s chronicky nemocnými, pokud by měli větší část utkání v tropickém dni trávit na nezastíněné tribuně.

„Pokud se rozhodneme, že vyrazíme, že nám to za to stojí, tak bychom se měli adekvátně chránit. I pořadatelé by na to měli být připravení,“ myslí si Kšírová. Organizátoři nedávných olympijských her v Paříži například vydali speciální leták pro sportovce s návodem, jak se chránit při horku, a držitelům vstupenek rozesílali podobné informace SMS zprávami. Kromě toho instalovali pítka zdarma, osvěžovače, zastínění prostor, kde se tvořily fronty, a podobně.

V Česku podobná infrastruktura chybí. Nemáme systém včasného varování při vlně veder jako některé země či města v zahraničí – třeba Velká Británie, New York, Barcelona. Ani české fotbalové kluby zatím s tématem nijak výrazně nepracují. Přitom důsledky mohou být vážné, a to nejen pro sportovce, ale právě i pro diváky.

„U nich to může být velmi zrádné. Je potřeba si uvědomit, že úpal sportovce, který je v pohybu, se v organismu projevuje jinak než u fanouška, který jen sedí na tribuně. U toho není riziko tak velké, protože nezahřívá své tělo ještě dodatečně pohybem. Ale pokud plánujete jít v létě na fotbal a bude horko, je dobré se na ty podmínky připravit,“ vysvětluje Madeleine Orrová, docentka Torontské univerzity, která se věnuje právě i tématu přehřívání organismu ve světě sportu.

Doporučuje vzít si s sebou pití nebo si ho na místě koupit, využít přestávky k tomu, abyste se schovali do stínu, hlavně pokud s sebou máte děti. „A co může taky pomoct, mít s sebou šátek nebo ručník. Klidně něco malého třeba v týmových barvách, co můžete namočit a dát si to kolem krku. To stačí k tomu, abyste výrazně zchladili tělo a dokázali zabránit nejhoršímu. Může to znít hloupě, ale stojí to za zamyšlení, obzvlášť když jde o děti.“

„Je to problém napříč sporty. Od rodin těch zemřelých slýchám, že zrádná je povaha prvotních příznaků. Mezi ty patří únava, pocení, trochu pocit nevolnosti, bolest hlavy. To jsou příznaky, které většině sportovců a trenérů nepřijdou divné. Řeknou, že to dotyčný přehnal a zítra to bude v pohodě. Pokud problému horka nezačneme věnovat pozornost, tak sportovci nedostanou pomoc, jakou v takový okamžik potřebují. Jen odejít ze hřiště nemusí stačit.

Je potřeba tělo aktivně chladit obklady nebo ve vaně,“ potvrzuje Orrová slova své české kolegyně.

„Není to složité, jenže většina trenérů, sportovců ani rodičů nezná příznaky úpalu a neví, že je potřeba aktivně zasáhnout, nejen hráče stáhnout ze hry. Ze stejného důvodu se obáváme, že ve skutečnosti úpalem trpí a umírá na něj mnohem, mnohem víc sportovců, než o kolika víme.“

Orrová ze své zkušenosti s pozůstalými tvrdí, že úpal se často mylně přičítá tomu, že dotyční něco špatného snědli nebo že měli chřipku. „Ty příznaky jsou podobné, ale při úpalu se stav může zhoršit, pokud organismus nezchladíme. Jenže když nevíte, že je to potřeba udělat, skončí to občas tragicky,“ apeluje výzkumnice z Toronta na to, aby se osvětě na toto téma i ve sportovních klubech věnovala větší pozornost.

Co si vzít z La Ligy a Serie A?

Pokud bychom to vzali podle četnosti tropických dní, z českých prvoligových klubů by to měli vzít nejvíc na zřetel na Slovácku. Uherské Hradiště už v současnosti zažívá v průměru víc než deset tropických dní za měsíc, pokud zůstaneme u našeho srovnání srpnových podmínek. I to vyčteme z projektu ClimRisk. Za deset let už to bude skoro dvanáct tropických srpnových dní, a pokud bychom se s klimatickými modely vydali až do roku 2075, tak to může být i sedmnáct dní, tedy víc než polovina srpna na Slovácku v tropických teplotách.

Tady je dobré podotknout, že jde o dlouhodobý průměr a střední scénář – některé roky samozřejmě budou relativně chladnější, jiné teplejší. A bude také záležet na tom, jestli teď svět rychle, zásadně a trvale sníží emise skleníkových plynů – pak může být situace příznivější než tento střední odhad. Zatím však podle vědců míříme spíš ještě k pesimističtějším scénářům, v případě Uherského Hradiště klidně průměrně k víc než dvaceti tropickým dnům v srpnu.

Relativně výskat si mohou třeba ve zmíněných pojizerských klubech. V Liberci teď mají průměr necelých pěti srpnových tropických dní, v Jablonci dokonce jen polovinu z toho. A také projekce do budoucna jsou příznivější. Ovšem zrádný je rychlejší nárůst počtu horkých dní v těchto oblastech. Zatímco třeba pražská „S“ na svých stadionech zažila za posledních třicet let zdvojnásobení počtu tropických dní v srpnu, v Liberci se jejich počet ztrojnásobil a v Jablonci, kde se tropické dny v 90. letech skoro nevyskytovaly (průměr 0,65), je nárůst skoro čtyřnásobný.

„Při stavbě a úpravách tamních stadionů se řešily úplně jiné věci, třeba naopak vyhřívání kvůli sněhu v zimním období. To znamená, že jsou na budoucí letní klimatické podmínky připravené ještě méně než stadiony v Praze nebo na jižní Moravě, kde tropické dny zažívali už i v minulosti, takže se tam s tím aspoň trochu už muselo počítat,“ všímá si v Brně působící vědec z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd Miroslav Trnka.

Podle něj se ani český fotbal nevyhne tomu, že bude muset na nárůst teplot reagovat. „Budeme si muset zvyknout, že fotbal nebude úplně letní sport. Bude to mít dopady na fyzickou únavu hráčů. Problémem nejsou ani tak jednotlivé tropické dny, ale vlny veder, kdy nastává série takových dní a nocí, takže se budovy bez klimatizace ani přes noc nedovedou ochladit a postupně se dál ohřívají. Lidé si neodpočinou, zhoršuje se schopnost regenerace, dramaticky rostou zdravotní rizika,“ vypočítává Trnka i ty potíže, které nesouvisejí přímo s horkem na stadionech.

„Tam se to dá řešit třeba inspirací z Itálie nebo Španělska. Přesouvat zápasy do večerních časů, kdy se trochu ochladí a nebudeme vystavení přímému slunci. Je tu také riziko intenzivnějších bouřek z tepla, což bude fotbal a zážitek fanoušků rovněž ovlivňovat,“ přemýšlí přední český bioklimatolog. Zároveň ale nevidí řešení v překopání celého kalendáře a proměně typické fotbalové sezóny.

„My nedokážeme předpovídat počasí na konkrétní sezonu. To je to úskalí. Dovedeme říct: Ano, pravděpodobnější je, že po roce 2040 bude srpen tak teplý, že většinu zápasů nebudeme schopni venku přes den odehrát. Ovšem nastanou roky, kdy to naopak bude naprosto možné. A když sezonu posuneme tak, aby končila v zimě, tak tu pořád bude riziko sněhu. To jsou věci, které bude velmi těžké vážit. Fotbal je v tomhle ale velmi dobrým lakmusovým papírkem problémů, které nás mohou čekat obecně,“ myslí si Trnka.

„U nás aspoň máme tu výhodu, že tu máme nízkou vlhkost vzduchu. Sice kvůli tomu v létě roste riziko požárů, ale umožňuje to relativně dobré fungování naší termoregulace. Ve stínu a s vodou dokážeme i vysoké teploty relativně dobře přestát. Podstatně hůř bychom je snášeli při vysoké vlhkosti vzduchu,“ naznačuje profesor Trnka, že hrát a sledovat fotbal v Česku je a bude i ve zhoršujících se letních podmínkách příjemnější než v mnoha jiných částech světa.