Kritizuje europoslance Turka, pole by předělil podle dánského vzoru. „Jiný“ fotbalista Adam Gabriel

Čím si čistíte hlavu od fotbalu?

V Dánsku je to jiné než dřív a řekl bych, že mi tam nejvíc pomáhá přítelkyně, když tam je se mnou. Když jsem sám, rád si sednu někde venku. Na konci sezony tam začalo konečně být hezky, jinak tam je osm měsíců nechutné počasí. To na vás jdou deprese. Teď je tam ale nádherně a všude jsou jezera. Začal jsem chodit mnohem víc ven a jenom si sednu a koukám do přírody před sebe. To mi teď stačilo. Příští sezonu už zase budu víc zabydlený a budu víc znát okolí, tak z toho třeba vytěžím víc.

Jestli jsem to vyčetl dobře z vašich dřívějších rozhovorů, tak předtím v Česku jste si čistil hlavu revitalizací uhelného dolu v Rynholci. (V areálu, kde jeho táta Petr, bývalý obránce Sparty a reprezentace, vybudoval sídlo firmy na průmyslové čištění.) Jak to s ním máte teď, z Dánska to asi nejde dělat?

Nejde. Ale obecně mě zajímá příroda, rád si o ní přečtu. Je pro mě důležité být v kontaktu s myšlenkami a zprávami z této sféry. Co se týče těch projektů u táty na firmě, tak to spadá do období, kdy jsem se necítil úplně dobře. Začala mě zajímat jeho firma a koukal jsem po jejím okolí. Měl jsem čas a chuť tam něco dělat. Myslím, že táta je zpětně rád, že se to tam udělalo a sám se o to stará. Hlásí mi, že kvetou lekníny, že tam byla volavka, že tam jsou rybičky v retenční nádrži. Je to průmyslový areál, ale kdo tam za tátou přijede, tak si musí říct, že se tam o to někdo dobře stará. Vypadá to tam, jak kdyby to byla zahrada u domu. Je to celková vizitka naší rodiny a tátovy firmy. Jaký byl profesionál ve fotbale, takový je i člověk a podnikatel. Přijde mi, že celý ten areál teď vzkvétá, jsou tam nové stavby, firmy, nová silnice. Vypadá to jako areál firem, které jsou reprezentativní a nabízí lepší služby. I ze špinavého průmyslového areálu může být hezký kus země.

Dočetl jsem se, že obdivujete přírodovědce a dokumentaristu Davida Attenborougha: „Může toho tolik odvyprávět... Za jeho života se ze dvou miliard lidí stalo osm. Zažil změny, katastrofy, radosti. Moc mě baví. Nejsem žádný ekoterorista, to bych si nekupoval moskviče a spoustu dalších věcí. Ale vnímám zodpovědnost a ohleduplnost, kterou můžeme v životě jeden vůči druhému mít.“ Jak se tahle zodpovědnost k druhému u vás projevuje v praxi?

Je to názorová zodpovědnost. Moje máme vždycky říkala: s kým jsi ve třídě, tím se staneš. Tím chci říct, že když kolem sebe budu mít blbce, tak se ze mě taky stane blbec. Samozřejmě každý vnímá jinak to, kdo je blbec. Ale když někdo razí nějaký názor nebo přesvědčení, tak se pak může uchytit i u někoho jiného. Teď na mě třeba vyskočil pan Turek, který kandiduje do Evropského parlamentu (rozhovor vznikl ještě před Euro volbami). Za mě je to další populista, který zjistil, že svým názorem dokáže ovlivnit určitě procento lidí. Nevěřím mu ale ani nos mezi očima. Rozumím tomu, že každý má právo na své vidění světa, el nesmí to jít za určitou hranu. A tady je to za mě podávané nebezpečně. Myslím si navíc, že ten člověk ani nezná problematiku, o které mluví. Myslím, že ty své názory nerazí z dobrého přesvědčení.

A odpovědnost ke svému okolí spočívá třeba i v tom, že když si zařizuju, jak budu bydlet, jakou mám zahradu, tak to udělám tak, abych neškodil víc, než je potřeba. Třeba tátu přemlouvám už pět let, ať na své zahradě tolik neseká. Jsou to maličkosti, ale ve finále mohou mít velký efekt, když je velká část lidí přijme za své vlastní. Myslím si, že až jednou skončím s fotbalem, tak se objevím v nějakém zahradnictví nebo v nějakém spolku, který se zabývá ochranou přírody. To mě baví.

V předchozích rozhovorech jste zmiňoval i to, že vás láká studium. Půjdete po kariéře na vysokou se zaměřením na životní prostředí?

Možná jo. Na druhou stranu si myslím, že není na všechno třeba mít papíry. Člověk se vzdělává i mimo školu, když si hledá informace a dostává se do kontaktu s lidmi. Strašně mě baví, když má někdo jiný názor než já a dá se s ním o tom v klidu diskutovat. Často jsem na základě toho poupravil svůj pohled na věc. Třeba školu nebudu vůbec potřebovat a dostanu se do kontaktu s lidmi, se kterými si vzájemně pomůžeme. Sám moc dobře víte, že věci jsou spíš o kontaktech, než o nějakých papírech. A ještě chci říct, že si nemyslím, že je náhoda, že je Davidu Attenboroughovi téměř sto let.

Protože má pro co žít?

Myslím si, že v sobě má plamen, který ho žene pořád dál a není za mě náhoda, že je tady takhle dlouho. I proto, že tady pořád je, jsem se o něm já a lidé z mojí generace mohli dozvědět.

FC Mitdjylland, za který hrajete, má od loňského léta nového majitele. Klub koupil od Angličana Matthewa Benhama (majitele Brentfordu) dánský miliardář Anders Holch Povlsen, kterému kromě jiného patří oděvnické značky Vero Moda a Jack & Jones, podíl má i v Zalandu nebo v platební společnosti Klarna. Podle Forbesu jde o 159. nejbohatšího člověka planety. Jaký je? Je s vámi hráči nějak v kontaktu?

Byli jsme u něj doma teď po titulu na barbecue. Je velmi bohatý, ale do toho nám nic není. Osobně jsem ho viděl poprvé, podal jsem si s ním ruku a je to velmi zajímavý člověk. Lidé, kteří jsou opravdu hodně bohatí, tak jsou paradoxně mnohem víc v klidu než taková ta běžná střední třída, která má první tři miliony korun v kapse a zjišťuje, že si může konečně něco pořídit. On má všechno, vlastní asi pět hradů nebo zámků různě po světě. Jeho domov je stavení, které má kolem 30 hektarů parků, zahrad, má tam heliport. Stál tam proti nám v takových jakoby teplákách a omlouval se nám za to, jak vypadá. Říkal, že je mu to prostě pohodlné. Byl hrozně sympatický. Strašně se mi líbí, co dělá ve Skotsku, kde vlastní asi jedno procento tamní půdy a patří k největším majitelům pozemků. Byli jsme tam na tři dny na teambuildingu v zimě. Dostali jsme jen spacák a stan a museli jsme tam přežít, ulovit si jídlo. Ulovili jsme asi dvacet bažantů a tři srnky. Stahovali jsme to z kůže. Mrzli jsme tam. Byla to šílenost, už bych to nechtěl opakovat. Tři dny jsme spali někde na jehličí. Na těch svých pozemcích obnovuje postupně původní ekosystém. Vystřílel všechnu spárkatou zvěř a sází tam nově celé lesy. Pak tam zpětně zvěř navrátí, včetně jelenů, srnek a vlků. S tím lidi nesouhlasí, ale on říká, že to tam chce, protože to tak má být. Líbí se mi, že část svého majetku používá na smysluplné věci. Nestaví si nutně všude nové domy, ale rekonstruuje ty, co už tam jsou. U sebe doma nechává v zahradách a parcích na střídačku krátkou trávu a louku, aby to nebylo jen nakrátko, ale bylo to trochu víc pro přírodu. Bavili jsme se o tom, máme společný zájem o přírodu.

Je něco, co vás na fotbale trápí z pohledu životního prostředí?

Fotbal nemá povinnost dělat něco jinak. Má navíc různé programy. Ale myslím, že by bylo fajn dostat do něj víc společenské zodpovědnosti třeba po vzoru německého klubu St. Pauli. Ti mě opravdu baví. Hodně peněz dnes směřuje na podporu sociálních institucí a je to dobře. Myslím si, že když něco chcete zlepšit, tak je dobré začít od základu. Podle mě, kdyby lidé žili v hezčím prostředí a měli kam chodit do přírody, tak by tím nevznikalo tolik nesnází, nemocí. Je to běh na dlouhou trať, ale kdybychom žili ve zdravějším, čistějším prostředí a byly by třeba lepší potraviny, tak by nebylo třeba mít tolik spolků, které se musí starat o ty, co neměli tolik štěstí. Taky by ubylo nemocí, vážných zdravotních problémů. Chybí mi v Česku klub, který by podporoval přírodní projekty, projekty pro lidi. Třeba nějaký ligový park, ptačí parky, které by byly pod znakem toho klubu. Že by lidé měli na identifikaci s klubem i jiné místo než stadion.

Dávají smysl vratné kelímky na stadionech?

Za mě určitě. V Dánsku třeba i mimo stadiony funguje zálohový systém na každou lahev. Jsem z toho nadšený, sbírám doma lahve a když jdu nakoupit, tak je odnesu, dostanu kupon a při placení se mi ty peníze odečtou. V Německu to funguje dlouho, v Česku se to stále řeší. U nás vždycky vidíme důvody, proč by to nemělo fungovat. Chápu, že to má nějaká úskalí, musí se třeba vybudovat infrastruktura. Vidím v tom přínos třeba i ten, že když vám někde bude ležet za tři koruny lahev pohozená v přírodě, tak když ji uvidí někdo, kdo potřebuje drobné na krabicové víno, tak ji sebere. Mohla by to být výborná příležitost, jak ztraceným existencím dát nějaký smysl. Mohly by do systému vracet plastový odpad z lahví.

A co ten moskvič, kterého jste si nedávno pořídil? Že čoudí, vás netrápí?

Pozor, ten jde teprve na opískování, ještě nejezdí. Je to historická věc, která by se neměla nechat shnít někde bokem. Líbil se mi, tak jsem si ho z bazaru pořídil a postupně ho dávám dohromady. Věřím, že jednou vyjede. Chci si ho nechat, občas s ním někam vyjet, někoho svézt, udělat mu radost.